České právo. Časopis Spolku notářů československých, 9 (1927). Praha: Spolek notářů československých, 90 s.
Authors:

Projev univ. prof. Dra V. Hory na manifestační soudcovské schůzi 4. XII. 1927 v Praze.


Nemám mandát od nikoho k nějakému projevu, přišel jsem jako bývalý soudce a jako vysokoškol. profesor oboru, jenž je v nejtěsnější spojitosti se soudnictvím. Můj dojem z dnešní schůze je trpkost a úzkost. Trpkost z toho, co vidím a slyším a úzkost z toho, co bude. Soudce je osoba, které stát svěřil, tu největší moc, ve sporech spoluobčanů vysloviti autoritativně, co je právo a zaručiti jeho uskutečnění. Slyším, jak tito mužové trpce si stěžují, že se jim samým nedostává spravedlnosti. To je trpký pocit pro každého přítele justice. Druhý zdroj této trpkosti je v naší bezmoci. Se všech stran se ujišťuje a mluví o sympatii k soudcům a o uznávání jich práce, ale pomoci prý se nemůže pro různé vlivy a proudy znemožňující i vládě nápravu. Mluvilo se zde o neodvislosti soudců. Neodvislost je paladiem soudcovského stavu, je jedinou zárukou důvěry v soudnictví a nyní čtu v resoluci dnešní schůze: »Víme, že při nynějším nedostatečném obsazení soudů a stát. zastupitelstev musilo by nastati úplné ochromení soudnictví se všemi hospodářskými a právními důsledky, kdybychom dodržovali přesně všecky podpisy procesních řádů a nepracovali na úkor svého zdraví a svých rodin skoro třikráte více, než bylo a jest naší povinností. Nemůže býti smutnějšího dokladu nevážnosti k právnímu řádu nežli skutečnost, že justiční správa to nejen zná, nýbrž i přímo žádá.« To se mne dotklo přímo bolestně. Zde sami přiznáváte, že nejste neodvislí. Jako přítel vám říkám, že máte na tom spoluvinu. Přiznáváte se k porušování procesních řádů, t. j. zákonů. Když si toho justiční správa žádá, jste ochotni porušovati zákon. Neodvislí soudcové se k tomu nikdy nepropůjčí! Není záruky, že zítra neporušíte i právo materielní. Chtěli jste ovšem dobré, chtěli jste přispět ohrožené justici zdolat hromadící se práci, mysleli jste, že to dovedete, ale situace ukazuje, že to je nemožno. Trpíte fysicky padajíce pod tíhou práce, ale trpíte jistě i morálně, máte výčitky svědomí. Jste vychováni v úctě ku zákonům a nemáte proto jistě radost ze své práce. Byla tu zmínka, že zaváděním samosoudcovství místo senátů ohrožuje se soudcovská neodvislost. Máme dnes ještě zákon předpisující i senáty a jak se v nich jedná? Jsou to ještě senáty, když dva členové jeho vyřizují zatím svou agendu samosoudcovskou a předseda jedná sám, když zatím dva členové přijdou do senátu ve 2 hodiny, ačkoliv tam měli býti už v 9 hodin, když při formální poradě nevědí, oč jde?. Vy sami si takto neodvislost podkopáváte! Justiční správa je tu velmi těžce obviněna. Ona prý zná, ale i žádá to porušování zákonů. Nepochybuji, že obvinění je pravdivé a nevím, jak to jednou zodpoví. Nejvíce na-srdci mi leží otázka dorostu.
Vychovávám jej a vykládám mu s láskou svůj obor, chci mu vštípit lásku k soudnictví, vysvětluji jeho přednosti, vybízím k práci pro budoucnost a schvaloval jsem vždy volbu těch, kteří chtěli jíti k soudu. Nemám už odvahu schvalovat to dále. Moji žáci přicházejí pak ke mně z praxe a já to cítím jako výčitku, když mi praví: »Pane profesore, ono se to u soudů dělá docela jinak než jste nám vykládal, nám se to tam nelíbí, nám se to hnusí, my nemáme co pochytiti, my se nemůžeme nic naučit, my tam děláme jen stroje.« Ztrácejí lásku i chuť k povolání, když od 8 hodin ráno do pěti odpoledne dělají jen písaře a bez oběda vyčerpáni vrací se domů. A to doporučoval jsem vždy ty nejlepší k téhle službě! A na tom přece mnoho záleží, aby k soudu šli právě ti nejlepší. A z toho ta moje úzkost. Nepřijde-li náprava včas a vydatná, bude soudnictví upadat dál a dále, ledy se budou prolamovat vždy více, až nastane katastrofa. V krisi už jsme a nutno hledat cesty, jak zabránit té katastrofě. Apeluji na všechny směrodatné činitele o pomoc. Nedostačí projevovat soudcům sympatie, třeba energického činu a to bezodkladně!
Citace:
Projev univ. prof. Dra V. Hory na manifestační soudcovské schůzi 4. XII. 1927.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, číslo/sešit 10, s. 106-106.