NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Mezi manželi.

(Okresní soud na Smíchově a přestupkový soud v Praze.)

Pozorní naši čtenáři pamatují se na náš referát, uveřejněný v čísle 20. „Soudní síně“ ze dne 16. května 1925. Byla to malá ukázka ze žalob, jimiž zaplavoval nadporučík stav. služby arch. Břet. Svoboda svoji bývalou manželku i svého tchána továrníka Hrabánka.
Od té doby projednávaly různé pražské soudy bezpočet podobných žalob páně nadporučíkových, z nichž zvlášť zajímavou byla žaloba nadpor. Svobody na jeho tchána Hrabánka pro urážku na cti, protože tchán jednou u soudu prohlásil, že nadporučík jeho dceru, když se v r. 1924 vrátila z letního bytu, zbil.
Továrník Hrabánek nabídl důkaz pravdy, který byl připuštěn, a v líčení, jež se konalo v minulých dnech, také prováděn. Po skončeném líčení vrch. rada Сikhart u smíchovského soudu obžalovaného zprostil, poněvadž se mu nabídnutý důkaz pravdy plně zdařil. Zejména tři svědkové potvrdili, že nadporučík svoji ženu nejen tehdy v srpnu 1924, ale i před tím častěji tloukl. Poslal ji tehdy s dítětem na letní byt a nechal je tam po dva měsíce úplně bez peněz, aniž by je byl navštívil, a když Svobodová přijela si do Prahy k němu pro peníze, aby dítěti mohla koupit jídlo, nezastihla jej doma. Čekala na něho na chodbě před společným bytem až do 11 hodin v noci, nežli přišel. V předsíni bytu pak nechal se nadporučík zlostí tak strhnouti, že svoji těhotnou tehdy ženu uhodil několikrát do hlavy a do obličeje, až jí tekla krev z nosu. Podobně byla bita vícekráte. Cizí svědkové z domu potvrdili, že si celý dům o tom vyprávěl a že všecky služky říkaly, že by si takové jednání nedaly líbit a že už se na to ani dívat nemohou.
Hned příštího dne po tomto osvobozujícím rozsudku stál nadporučík znovu před soudem v úloze žalobce na svoji bývalou choť. Tentokrát zažaloval ji u okresního soudu pro přestupky v Praze před vrch. radou drem Žížkem pro urážku na cti, jíž se měla dopustiti tím, že prý svému advokátu dru Bičišťovi sdělila výroky, jichž nadporučík o něm užil, a tím dopustila se urážky na cti. Nadporučík doznává, že v onom dnu, o nějž jde, měl se svojí dřívější chotí rozhovor, tvrdí však, že to byla právě jeho žena, která o svém advokátu se vyjádřila, že je „vrah, lotr a bídák“.
Soudce, který nepokrytě prohlásil, že takovou žalobu ještě ani neměl, ani neviděl, zjistil pouhým výslechem žalované paní psychologickou nemožnost, aby ona sama vůči svému bývalému muži, s nímž nežije a který je jí zřejmým nepřítelem, užila o vlastním advokátu, na něhož se v nesčetných případech vždy s důvěrou obracela, slov tak hanlivých a pak je tlumočila tomuto svému advokátu, vložíc je do úst svému bývalému manželi. A tak vrch. rada Dr. Žížek celou žalobu zamítl a odsoudil nadporučíka k náhradě všech soudních útrat.
Advokát Dr. Bičiště zažaloval nadporučíka pro výše citované výroky u brigádního soudu v Praze; líčení však dosud není stanoveno. Také je v běhu ještě několik jiných žalob páně nadporučíkových, takže příslušné soudy i v novém roce budou prací dostatečně zásobeny.
—rk—

Citace:

Mezi manželi. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 2., s. 21-22.