NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Č. 7311.

Policie požární. — Živnostenské právo. — Řízení správní (Slovensko): Pouze na základě § 141 zák. čl. XL:1879 nelze z důvodů bezpečnostních pro nebezpečí požáru zakázati zřízení kovářské dílny.
(Nález ze dne 30. května 1928 č. 12871).
Věc: Jan P. v L. proti župnímu úřadu ve Zvolenu stran zákazu umístění kovářské dílny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Rozhodnutím z 10. října 1926 vyslovil okr. úřad v Levicích, že pod pokutou podle § 141 zák. čl. XL:1879 zakazuje z bezpečnostních důvodů umístění kovářské a kolářské dílny v budově Julia V. v L., která byla nedávno požárem postižena a jejíž oprava a přestavba byla povolena rozhodnutím téhož úřadu ze 7. září 1926. V důvodech se uvádí: Při vyšetření požáru v červenci 1926 bylo zjištěno, že požár byl způsoben tím, že buď s okna, neb s komínu kovářské dílny, umístěné v této budově, spadla jiskra na slámu na sousedním hosp. dvoře. Je zjištěno, že v této budově byl to třetí případ požáru; prvé dva požáry byly v začátku uhašeny. Z toho lze souditi, že dílny, nacházející se v této budově, zdají se býti nebezpečnými tím více, když v bezprostřední blízkosti je hosp. dvůr, kde nelze zabrániti, aby tam nebyla sláma roztroušena. Proto muselo se takto naříditi z důvodu veř. bezpečnosti.
Z tohoto rozhodnutí podal Jan P. odvolání, které žal. župní úřad zamítl z důvodů rozhodnutí okr. úřadu.
O stížnosti nss uvážil:
Výrok úřadu 1. stolice, o zákazu umístění kovářské dílny st-lovy v budově Julia V. v L., byl vydán jako opatření z důvodů veř. bezpečnosti, při čemž vycházel úřad z předpokladu, že umístění kovářské dílny ve zmíněné budově jest s to, aby způsobilo nebezpečí požáru pro sousední hospodářský dvůr.
Pro obor řízení správního není sice všeobecného předpisu, který by ukládal správním úřadům, aby svá rozhodnutí neb opatření odůvodňovaly. Leč ze všeobecných zásad, ovládajících správní řízení plyne, že jest nezbytným požadavkem řádného správního řízení, uznávaným také konstantní judikaturou nss-u, aby rozhodnutí neb opatření správního úřadu bylo odůvodněno způsobem do té míry jasným a určitým, aby bylo patrno nejen, z které skutkové podstaty úřad vycházel, nýbrž i pod kterou právní normu subsumoval onu skutkovou podstatu. Tomuto požadavku však nař. rozhodnutí nevyhovuje, neboť nelze z něho zcela bezpečně seznati, kterou právní normu pokládal vlastně žal. úřad za právní základ pro výrok, jímž bylo st-li — z důvodu nebezpečí požáru — zakázáno umístiti kovářskou dílnu v budově, o kterou jde.
Byl-li snad žal. úřad názoru, že právním základem pro tento výrok jest ustanovení § 141 zák. čl. XL.:1879, jak by se dalo souditi z citace tohoto ustanovení, obsažené v rozhodnutí úřadu 1. stolice, bylo by nař. rozhodnutí nezákonné. Jak totiž jde zcela nepochybně na jevo z doslovu § 141 cit. zák., kteréžto ustanovení jest normou hmotného trestního práva, ohrožuje toto ustanovení tresty toho, kdo poruší předpisy, vydané za tím účelem, aby bylo zamezeno vypuknutí neb šíření požáru (odst. 1 cit. §), nebo toho, kdo v případě, že požár vypukne, poruší předpisy, vydané o hašení, pořádku a bezpečnosti (odst. 2 cit. §). V těchto ustanoveních jest tedy stanovena pouze trestní sankce na porušení předpisů tam zmíněných. Z ustanovení toho nelze však dovoditi, že by úřady správní byly již na základě tohoto ustanovení oprávněny vydávati zákazy ohledně umístění dílen neb jiných provozoven v budovách z důvodu, že toto umístění jest nebezpečným s hlediska požárního.
Kromě § 141 zák. čl. XL:1879 není ani v rozhodnutí úřadu 1. stolice, ani v nař. rozhodnutí uvedena žádná jiná právní norma, o kterou úřad zmíněný výrok opřel. Nelze-li však z nař. rozhodnutí zcela bezpečně seznati, kterou právní normu pokládal žal. úřad za právní základ pro zmíněný výrok, pak není nař. rozhodnutí po stránce právní odůvodněno s onou jasností, které jest třeba, aby se strana mohla proti němu účinně brániti a aby také nss mohl přezkoumati zákonitost nař. rozhodnutí po stránce skutkové i právní. Tento nedostatek v odůvodnění nař. rozhodnutí zakládá však podstatnou vadu.

Citace:

č. 7311. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 739-741.