NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13092.

Nevyhověl-li procesní soud v historických zemích, povolivší zajišťovací exekuci na movitosti, po pravoplatnosti exekučního titulu návrhu vymáhajícího věřitele na přeměnu exekuce zajišťovací v exekuci uhrazovací, protože exekuční řád čís. 79/1896 ř. zák. takové přeměny nezná, ale také exekuční soud na Slovensku odepřel pravoplatným usnesením povoliti tuto přeměnu jen proto, že podle práva platného na Slovensku procesní soud prvé stolice má naříditi uspokojovací exekuci na movitosti, které byly zabaveny exekucí zajišťovací, — není tu soudu místně příslušného pro rozhodnutí o návrhu vymáhajícího věřitele a jest příslušný soud určiti podle § 28 j. n.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1933, Nd I 546/33.) Rozhoduje záporný spor o příslušnost mezí krajským soudem obchodním v Praze a mezi okresním soudem v Trenčíně k rozhodnutí o návrhu vymáhající věřitelky firmy T. v Praze, by jí byla proti povinnému Adolfu L-ovi v Trenčíně a proti jeho manželce Pavle L-ové povolena přeměna exekuce zajišťovací v exekuci uhrazovací a nařízena byla dražba zabavených svršků pro vykonatelnou pohledávku, — ustanovil Nejvyšší soud podle § 28 j. n. a podle obdoby §§ 52 a 53 zák. čl. 1/1911 okresní soud v Trenčíně za onen soud tuzemský, který bude místně příslušným soudem, aby rozhodl o návrhu vymáhající věřitelky.
Důvody:
Záporný spor o příslušnost vznikl z různosti práva platného jednak v zemích České a Moravskoslezské, jednak v zemích Slovenské a Podkarpatoruské. Krajský soud obchodní v Praze povolil jako procesní soud první stolice (§ 375 ex. ř.) exekuci zabavením věcí movitých k zajištění (§ 374 odst. 1 ex. ř.). Tuto exekuci vykonal okresní soud v Trenčíne jako soud exekuční. Když pak exekuční titul (směnečný platební příkaz) nabyl moci práva, odepřel krajský soud obchodní v Praze usnesením ze dne 11. února 1933 vyhověti návrhu vymáhající věřitelky na přeměnu exekuce zajišťovací v exekuci uhrazovací, protože exekuční řád ze dne 27. května 1896 čís. 79 ř. z. takové přeměny nezná. Tím v pravdě odmítl rozhodovati o návrhu. Tento názor odpovídá důsledné judikatuře nejvyššího soudu (na př. rozh. čís. 7127 a 10100 sb. n. s. a také již dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni na př. čís. 718 úř. sb., Ger. Z. 143/1917, Z. Bl. 224/1917 a j.), podle níž přechází exekuce k zajištění v exekuci k vydobytí sama sebou pravomocí exekučního titulu. Ale i okresní soud v Trenčíně odepřel usnesením ze dne 11. dubna 1933 povolili přeměnu a navržený prodej, ač mu byl předložen směnečný platební příkaz, opatřený doložkou vykonatelnosti, protože podle § 2 zák. čl. LX/1881 a § 32 zák. čl. LIV/1912, správně podle § 134 zák. čl. LX/1881 a § 32 zák. čl. LIV/1912 má prvostupňový soud, pokračovavší v záležitosti, v tomto případě procesní soud první stolice, nařídili uspokojovací exekuci na movitosti, které byly zabaveny exekucí zajišťovací. Usnesení okresního soudu v Trenčíně bylo k rekursu vymáhající věřitelky potvrzeno usnesením krajského soudu v Trenčíně ze dne 23. srpna 1933. Z toho je zřejmé, že tu není soudu místně příslušného pro rozhodnutí o návrhu vymáhající věřitelky přes to, že jde o věc, která náleží k tuzemské pravomoci soudní. Bylo tedy nutno k návrhu vymáhající věřitelky, která žádá, aby byl spor o příslušnost rozřešen a příslušný soud určen, rozhodnouti jak se stalo.

Citace:

Čís. 13092. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 615-616.