NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 5166.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: Rozhodujíce o schválení provozovny živnostenské (pekárny) mohou živn. úřady uložiti žadateli též úpravy stavební (komínu), třebas o úpravách těch bylo již pravoplatně rozhodnuto úřady stavebními.
(Nález ze dne 27. listopadu 1925 č. 23038).
Věc: František H. v J. proti ministerstvu obchodu o. zvýšení komínu pekárny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l požádal v roce 1923 osp-ou v J., aby mu bylo povoleno zříditi v domě ... ještě jednu pekařskou pec. Osp provedla o žádosti té místní šetření, a když nikdo z mezujících sousedů proti projektu námitek nevznesl, schválila výměrem z 15. května 1923 projekt žadatelův ve smyslu III. hlavy živn. řádu mimo jiné s tou výhradou, že živn. úřad může dle volného svého uvážení kdykoliv stanoviti podmínky další, jestliže se toho objeví potřeba v zájmu veřejném neb v zájmu ochrany okolí pekárny.
Když stavba byla skončena, provedl úřad kolaudaci a prohlásil výměrem z 2. července 1923, že, pokud komínu se týče, nenastane stavbou nějaké zhoršení dosavadních poměrů, ježto dle vyjádření žadatele bude se používati vždy jen jedné z obou pecí; dále poznamenal úřad, že výhrada v příčině stanovení dalších podmínek zůstává kolaudačním výměrem nedotčena.
V říjnu 1923 oznámila majitelka sousedního domu Emma L., že z komínu pekárny vyletují jiskry v takovém množství, že ohrožují její dům ohněm. Rovněž četnictvo podalo zprávu, že již několikráte se stalo, že v komínu pekárny chytly saze a že lítající jiskry ohrožovaly pak požárem zejména dům Emmy L., jehož střecha, krytá dehtovým papírem, snadno mohla by se vznítiti. Příčinu této závady shledalo četnictvo především v tom, že st-l vytájí obě pece 5-7 krát denně a vede kouř do jediného komínu, v němž usazuje se mnoho sazí, dále také v tom, že komín je jen jednou měsíčně čištěn. Zpráva ještě uvádí, že st-l sice opatřil komín drátěným košem k zachycování jisker, že však opatření to nestačí. Byv o věci vyslechnut udal st-l, že se saze v komíně vznítily pouze dvakráte a příčinou bylo nahromadění sazí v komíně následkem špatného uhlí a následkem toho, že komín nebyl po delší dobu čištěn. Dožádán o dobré zdání, navrhl správce stav. okresu v K., aby použito bylo výhrady do konsensu pojaté a bylo nařízeno zvýšení komínu o 2 m. Osp připojila na to výměrem z 22. ledna 1924 ke konsensu se zřetelem na to, že příliš nízký komín způsobuje pro sousedstvo nebezpečí ohně, podmínky, že 1) komín pekárny bude tak zvýšen, aby jeho vyústění bylo o 2 m výše, a že 2) komín buď vzhledem k intensitě provozu dvakráte měsíčně kominíkem vyčištěn.
Odvolání st-lovo zamítla zsp výnosem z 8. května 1924, vzavši za prokázané, že zvýšení komínu v nových podmínkách uložené je nutné, aby lepenkové střechy sousedních domů nebyly jiskrami z něho vyletujícími ohrožovány. K podmínkám st-li nově uloženým připojila zsp ještě podmínku další, aby ústí komínu bylo opatřeno zařízením zamezujícím vylétání jisker, a podotkla, že úřadu zůstává vyhrazeno učiniti ještě další opatření, kdyby i tato nová opatření k odklizení závad nestačila. Další rekurs st-lův, vytýkající zejména, že živn. úřady nebyly příslušné nařizovati zvýšení komínu, a že stanovení dalších podmínek konsensu mělo předcházeti komisionální řízení, zamítlo min. obch. nař. výnosem z těchto důvodů: Živn. úřad, schvaluje provozovnu, jest oprávněn též naříditi jako podmínku konsensu takové úpravy stavební, které se týkají působnosti úřadu stavebního. Při kolaudaci prohlásil státní technik, že vzhledem k tomu, že bude vždy jen jedna pec v chodu, postačí dosavadní výška komínu. Teprve na podkladě stížnosti sousedky L-ové bylo předepsáno, aby st-l zvýšil komín o 2 metry. Je tedy jisto, že již při komis. řízení bylo uvažováno o výšce komínu, že však vliv druhé pece byl podceňován, a zvýšení tedy nepředepsáno. K dodatečnému předepsání nebylo tudíž nového komis, řízení třeba. Ostatně zůstaveno jest živn. úřadu, aby sám uvážil, je-li třeba nového komis. řízení či nikoliv. Dle náhledu rekurenta nenastalo zhoršení pro sousedstvo, poněvadž v chodu je vždy jen jedna pec. Tento náhled není však správný, jak sám rekurent nepřímo v odvolání potvrzuje, když praví, že nyní při čistění komínu vybere se více sazí. Tato okolnost poukazuje na to, že při vytápění pece odcházející kouřové plyny nassávají vzduch otvory a kanálem od druhé pece, čímž se kouřové plyny ochlazují a usazují se pak ve větší míře saze, které pak vylétají komínem ven. Předepsáním zvýšení komínu není nikterak ohroženo trvání závodu, poněvadž jde o závod dosti velký, jak patrno z toho, že se v závodě sedmkrát denně peče. Konečně prohlásilo min., že ze svrchu uvedených důvodů doplňuje udělený konsens ještě dalšími podmínkami, že 1) kouřové kanály budou těsné a že 2) oba kouřové kanály budou, neučinil-li tak již majitel, opatřeny hradítky, pokud možno blízko u pecí, které by se zavřely v době, když se pec nevytápí, aby tím byl zamezen falešný tah, který bývá příčinou nadměrného tvoření sazí.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l stížnost k nss-u, o níž uvážil soud takto:
Stížnost především vytýká, že živn. úřady nebyly kompetentní nařizovati st-li zvýšení komínu, ježto předpisy o zřizování komínu jsou obsaženy sub lit. k) ve IV. částce stav. řádu pro Čechy, jehož provádění, pokud zmíněné stavby se týče, spadá výlučně do kompetence autonomních úřadů stav., které v daném případě o otázce nutnosti zvýšení komínu s konečnou platností rozhodly v tom smyslu, že dosavadní výška předpisům stav. řádu úplně vyhovuje.
Soud neshledal výtku tuto důvodnou. Je sice pravda, že o tom, vyhovuje-Ii nařízení komínu ustanovením stav. řádu, mohou s účinkem právní moci schopným rozhodovati jedině ty úřady, které k tomu dle částky X. stav. řádu pro Čechy jsou povolány, leč z toho neplyne, že zařízení komínu vymyká se jakémukoliv rozhodování úřadů živn. Úřady tyto jsou při svém rozhodování o přípustnosti provozovny dle III. hlavy živn. řádu nejen oprávněny, ale i povinny, aby neodvisle od úřadů stavebních k odvrácení škodlivých účinků, které specielně s určitou provozovnou jsou spojeny, zkoumaly, zda zařízení komína jest s hlediska živn. policejního bezvadné, a je-li komín provozovny tak zařízen, aby provozem v ní nebylo sousedstvo obtěžováno kouřem nebo ohrožováno požárem v míře nepřípustné. Aby v té příčině nedošlo k odporujícím si rozhodnutím úřadu stav. se strany jedné a živn. se strany druhé, ustanovuje § 39 stav. řádu, při při stavbě provozovny nesmí stav. úřad obecní k takové stavbě svoliti dříve, nežli politický úřad povolí provozovnu, a má se při povolení stavby zevrubně říditi podmínkami, které ustanovil politický úřad. Bylo-li pro stavbu již uděleno pravoplatné povolení jak od živn. úřadů tak od úřadů stav. a ustanoví-li živn. úřad teprve potom, že na stavbě provésti jest z ohledů živn.-polic, určité stav. změny, k nimž dle § 27 staveb. řádu potřebí jest též povolení úřadu stav., pak je i při schvalování těchto změn stav. úřad vázán podmínkami, které v tomto směru stanovil úřad živn. Nelze tedy důvodně vytýkati, že živn. úřady překročily meze své působnosti, když posuzovaly živn.-pol. způsobilost provozovny také v tom směru, zda zařízení komínu nebude působiti závady, jichž zamezení neb odstranění je účelem řízení dle III. hlavy živn. řádu.
Dále vytýká stížnost, že spor o zvýšení komínu byl již s konečnou platností rozřešen pořadem úřadů autonomních, a že živn. úřady neměly pouštěti se do rozhodování dotud, dokud nebyla dle zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. vyřešena otázka kompetence úřadů živn. Námitkou tou vytýká stížnost, že dříve měl býti vyvolán a řešen spor o to, zda jsou k rozhodování příslušný stavební úřady autonomní či úřadu živn., a teprve tehdy, kdyby uznána byla kompetence úřadů živn., měly tyto rozhodovati ve věci samé.
Také tato námitka není důvodná, neboť rozhoduje-li stav. úřad o přípustnosti stavby s hlediska stav. řádu a živn. úřady o přípustnosti téže stavby s hlediska živn. řádu, nelze vzhledem k tomu, co svrchu řečeno, důvodně tvrditi, že si osobují rozhodování v téže záležitosti a že jde o kladný konflikt kompetenční.
Konečně vytýká stížnost, že řízení je vadné, poněvadž o věci nebylo provedeno komisionální řízení za účasti stran. Námitka tato je bezdůvodná, neboť živn. úřad mohl na základě výhrady, pojaté do konsensu, učiniti svoje opatření, zjistil-li závady, jichž odstranění vyžaduje ochrana okolí pekárny. Takovéto závady byly Emou L. oznámeny, existence jejich četnictvem potvrzena a st-lem, jenž o tom byl slyšen, doznána. Opatření, potřebná k jich odstranění, pak navržena byla znalcem. Tyto skutečnosti jsou dostatečnou oporou pro vydání nař. opatřeni, takže nebylo třeba opatřovat si pro ně skutkový podklad komis. řízením, které ani živn. řád pro takovéto případy v III. hlavě nepředpisuje.
Z toho, že autonomní úřady dospěly v řízení stav. k úsudku, že zvýšení komínu třeba není, nelze ještě dovozovati, že řízení před živn. úřady provedeno bylo vadně, neboť jak svrchu uvedeno, živn. úřady rozhodujíce o živn.-pol. přípustnosti provozovny, postupují úplně samostatně, a mohou dospěti k závěrům jiným než úřady stavební.

Citace:

č. 5166. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 599-602.