Č. 2372.

Spolkové právo (Slovensko): I. Důvodem pro rozpuštění spolku nemůže býii sama o sobě okolnost, že stanovy spolku po právu již existujícího nebyly úřadem při nařízené jich revisi schváleny. — II. O podstatě revise stanov spolkových nařízené ministrem pro Slovensko.
Řízení před nss-em: I. Opírá-li se výrok úřadu jednak o důvod vadný jednak o důvod nezákonný, zruší jej nss podle § 6 zák. o ss. — II. Kdy může býti neúplnost odůvodnění nař. výroku spravena údaji odvodního spisu?
(Nález ze dne 18. května 1923 č. 8417).
Prejudikatura: Boh. 1679 adm.
Věc: Křesťansko-sociální spolek v Nitře (adv. Dr. Eugen Lelley z Nitry) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (min. taj. Dr. Jos. Pavlásek) o neschválení stanov a rozpuštění spolku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Stěžující si spolek předložil ve smyslu nařízení min. s plnou mocí z 23. února 1921 č. 569/21 adm. II. znovu vypracované a na valném shromáždění dne 17. dubna přijaté stanovy ministru pro Slov.
Nař. rozhodnutím nevzal ministr stanovy ty na vědomí z těchto důvodů: Různé cíle spolku odporují ustanovení bodu II příl. k nařízení býv. uh. min. vnitra č. 1508 ai 1875; spolek vyvíjel činnost proti zájmu státu, zakládal spolky, jejichž stanovy vůbec ke schválení nepředložil, a je oprávněný předpoklad, že by činnost spolku ani budoucně nepohybovala se v rámci stanov a byla by proti zájmům státu. Proto podle nařízení z 29. dubna 1873 č. 1394 pres. a z 2 května 1875 č. 1508 býv. uh. min. vnitra rozpouští tento spolek a nařizuje, aby podán byl návrh ohledně majetku jmenovaného spolku.
Rozhoduje o stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí vycházel nss z těchto úvah:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky žal. úřadu, jednak
a) odpírá vzíti na vědomí stanovy, které stěžující sí spolek žal. úřadu ve smyslu nařízení téhož z 23. února 1921 č. 569/21 Adm. II ke schválení předložil, jednak
b) rozpouští stěžující si spolek.
První z výroků odůvodňuje žal. úřad tím, že stanovy sledující různé cíle odporují ustanovení bodu II přílohy k nařízení býv. uherského min. vnitra č. 1508 ai 1875, a tím, ze spolek vyvíjel činnost proti zájmu státu, zakládal spolky, jejichž stanovy nepředložil ke schválení a že je oprávněný předpoklad, že by činnost spolku ani budoucně nepohybovala se v rámci stanov a byla proti zájmům státu.
Druhý výrok, který žal. úřad pokládá za důsledek výroku prvního, odůvodněn je i poukazem na nařízení býv. min. vnitra z 29. dubna 1873 č. 1394 pres. a z 2. května 1875 č. 1508.
Jest nesporno, že stěžující si spolek existoval již řadu let na základě stanov schválených v r. 1906 bývalým uh. min. vnitra a že podnětem ke změně dosavadních jeho stanov a předložení jich ke schválení byla všeobecná revise spolkových stanov, kterou nařídil min. s plnou mocí pro správu Slovenska nařízením z 23. února 1921 č. 569 adm. II.
I. Pokud jde o výrok o neschválení změněných stanov stěžujícího si spolku, shledal nss toto:
Stížnost nss podaná míní, že otázku, mají-li předložené stanovy býti vzaty na vědomí či nikoli, směl žal. úřad řešiti jen s hlediska nařízení min. pro Slov. č. 153/1919. Názor ten je však mylný. Nař. rozhodnutí se onoho nařízení vůbec nedovolává a netřeba se jím nss-u vůbec obírati, když jde ze spisů, že revise stanov stěžujícího si spolku nebyla prováděna dle tohoto nařízení, nýbrž dle nařízení z 23. února 1921 č. 569 adm. II, jehož se stěžující si spolek, předkládaje změněné stanovy, výslovně sám dovolal. Žal. úřad, konaje revisi dle tohoto nařízení, stanovy stěžujícího si spolku přezkoumal zejména i s hlediska nař. býv. uh. min. vnitra z 2. května 1875 č. 1508, jež stížnost výslovně za platnou právní normu uznává. V tomto postupu žal. úřadu nelze hledávati ničeho nezákonného, poněvadž je nejen právem, ale i povinností úřadu, aby zkoumal, zda stanovy jemu ke vzomi předložené jsou ve shodě se všemi normami právními. Vždyť nařízením min. pro Slov. z 23. února 1921 č. 569/21 adm. II. nařízena byla revise všech uherských min. vnitra potvrzených na Slov. existujících spolků, tedy revise zcela všeobecná, a nevyplývá z nařízení toho, že se měla obmeziti pouze na přezkoumání toho, zda spolky vyhověly ustanovení nařízení stížnosti citovaného. Proto nelze shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad zkoumal stanovy stěžujícím si spolkem předložené s jiného hlediska, než z toho, jaké stížnost za jediné zákonné považuje.
Neschválení stanov odůvodňuje nař. rozhodnutí především tím, že různě cíle spolku odporují ustanovení bodu II. přílohy k nařízení býv. uh. min. vnitra č. 1508 ex 1875, při čemž měl žal. úřad na mysli předpis odst. 1 bodu II zmíněné přílohy.
Cit. norma stanoví, že spolky s cílem podstatně se lišícím nemohou se založiti pod jedním názvem a společnými stanovami; proto se zvláštními stanovami musí se založiti spolky politické, humanitní, výdělkové, vzdělavatelské a hospodářské.
Žal. úřad uvádí v nař. rozhodnutí zcela všeobecně různé cíle odporující cit. ustanovení, aniž však naznačil, které jednotlivé účely spolku, vytčené ve zmíněných stanovách, pokládal za takové, že pojmutí jich do jedněch stanov je ve smyslu normy té nepřípustným. Žal. úřad tedy výrok svůj neodůvodnil s onou jasností, které je třeba, aby se strana mohla proti němu brániti a aby nss mohl výrok ten přezkoumati, a trpí tedy nař. rozhodnutí již po této stránce podstatnou vadou ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o ss.
Tato vada nemohla býti napravena tím, že žal. úřad teprve v odvodním spise podrobněji uvádí, které účely spolku pokládá s hlediska cit. právní normy za neslučitelné v jedněch stanovách.
Jako další důvod neschválení stanov uvádí žal. úřad, že spolek rozvíjel činnost proti zájmům státu, zakládal spolky, jejichž stanovy vůbec ke schválení nepředložil a že je oprávněný předpoklad, že by činnost jeho nepohybovala se v rámci stanov a byla by proti zájmům státu. Tu netvrdí žal. úřad, že by účel stěžujícího si spolku tak, jak je vytčen
ve změněných stanovách neb ostatní obsah stanov těch příčil se platnému řádu neb zájmům státu, což by mohlo, jak plyne zejména z přílohy k nař. č. 1508 B M ex 1875, býti důvodem odepření schválení stanov, nýbrž odůvodňuje výrok svůj tím, že skutečná činnost spolkem posud rozvíjená zájmům státu se příčí a stanovám odporuje a že jest i obava, že v budoucnosti tomu tak bude. To ovšem nemůže býti předmětem úvah žal. úřadu při řešení otázky, má-li či nemá-li schváliti předložené mu stanovy, kde se má omeziti pouze na zkoumání, zda se cíl stanovami vytčený a obsah jejich zájmům státu neb veřejnému zájmu příčí a nemá zkoumati to, co spadá mimo stanovy ty. Proto o tento důvod výrok o neschválení stanov žal. úřad právem opříti nemohl, a jeví se tento důvod nezákonným. Ovšem nemohl býti výrok o neschválení stanov proto zrušen dle § 7 zák. o ss, poněvadž výrok ten opírá se také o důvod jiný (různé cíle spolku), který nebyl shledán nezákonným, nýbrž pouze vadným, a proto bylo výrok nař. rozhodnutí ohledně neschválení stanov zrušiti dle § 6.
II. Výrok o rozpuštění spolku opírá žal. úřad o nařízení z 29. dubna 1873 č. 1394 pres. a z 2. května 1875 č. 1508 býv. uh. min. vnitra a o to, že výrok o rozpuštění spolku je nutným důsledkem neschválení stanov, poněvadž spolek nemající schválených stanov nemá nároků na existenci.
Stížnost popírajíc, že by činnost spolku byla proti zájmům státu, nebo se příčila platnému řádu, vidí vadu řízení v tom, že v tom směru úřad za účasti strany nevedl žádného šetření a že, měl-li již žal. úřad za to, že změněné stanovy neodpovídají platným zákonům, měl spolek vyzvati k jich změně, ale neměl spolek po řadu let existující rozpouštěti.
V tomto směru vycházel nss z těchto úvah:
Podle odst. 2 § 113 ústavní listiny může býti spolek rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon neb veřejný pokoj a řád.
Pokud tedy žal. úřad rozpuštění spolku vyslovil proto, že spolek nemá nyní schválených stanov, tedy jako důsledek výroku prvního, tu tento důvod nelze pokládati za zákonný — nehledě ani k tomu, že výrok o neschválení stanov byl právě tímto nálezem nss-u zrušen pro vady řízení. Neboť ze znění cit. ustanovení ústavní listiny jde zřejmě na jevo, že nemůže býti důvodem k rozpuštění spolku sama o sobě okolnost, že stanovy spolku po právu již existujícího při revisi stanov úředně provedené nebyly schváleny.
Žal. úřad však, jak vychází z důvodnění celého nař. rozhodnutí, vychází zřejmě z toho, že činnost stěžujícího si spolku směřovala proti zájmům státu a tedy směřovala k porušování trestního zákona i veřejného pokoje a řádu. Tento důvod ovšem byl by ve shodě se zákonem. V čem však žal. úřad tuto protistátní činnost spolku spatřuje, o tom v nař. rozhodnutí není zmínky, čímž ovšem zase je stížená obrana stěžujícího si spolku, který ve stížnosti správnost názoru žal. úřadu prostě popřel, a znemožněno i přezkoumání zákonnosti nař. rozhodnutí nss-em, pročež je výrok žal. úřadu podstatně vadným.
Podstatně vadným je i proto, že neuvádí, jaké spolky stěžující si spolek zakládal, aniž předložil stanovy jich ke schválení, a není vada ta odstraněna tím, že žal. úřad teprve v odvodním spise spolky ty uvedl, když stížnost k tomuto důvodu také omezila se jen na popření tohoto fakta.
Proto muselo nař. rozhodnutí i pokud jde o výrok, jímž stěžující si spolek byl rozpuštěn, býti zrušeno dle § 6 o ss.

Citace:

č. 2372. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 79-82.