NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6609.

Školství. — Státní zaměstnanci: K výkladu pojmu »přeložení« na jiné služební místo ve smyslu § 72 služební pragmatiky učitelské.
(Nález ze dne 4. června 1927 č. 12079.)
Prejudikatura: Boh. 4453/25 adm.
Věc: Josef B. v P. (adv. Dr. Zikmund Stein z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. r. Kar. Hrdina) o diety.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výnosem z 28. května 1920 udělil min. škol. st-li, který byl tehdy profesorem, přikázaným státnímu gymnasiu reálnému v D., místo profesorské při státní reálce v K. s právní platností ode dne 1. září 1920. Výnosem z 24. března 1922 přikázal min. škol. st-le, »profesora české státní reálky v K.«, po rozumu 1. odstavce § 72 učitelské služ. pragmatiky z moci úřední ode dne 1. dubna 1922 až do dalšího službou česk. stát. gymnasiu reálnému v Ch. Výnosem z 2. srpna 1922 přikázal min. škol. st-le, »profesora při státní reálce na K., přiděleného službou českému státnímu reálnému gymnasiu v Ch.«, k zastupování profesora Ferdinanda W. na základě § 72, odst. 1. profesorské služ. pragmatiky z důvodů služ. službou něm. stát. gymnasiu reálnému v P. ode dne 1. září 1922 až do dalšího opatření.
Dne 28. prosince 1922 zažádal st-l, odvolávaje se na uvedené výnosy, z nichž prý vyplývá, že jest dosud profesorem na státní reálce v K., za substituční diety per 43 Kč denně počínajíc dnem 1. dubna 1922 na dobu působení v Ch. a v P., kdež jest ho bez vlastní jeho žádosti používáno, a to od počátku školního roku 1922—1923 výslovně jakožto zástupce, takže mu přísluší nárok na diety za působení mimo jeho trvalé služ. místo. Nař. výnosem byla žádost ta zamítnuta z těchto důvodů: »Řečený profesor žádá za nepřetržité vyplácení diet, počínajíc dnem 1. dubna 1922, a jak vysvítá z jeho žádosti, podané kanceláři presidenta republiky dne 22. března 1925, i z textu jeho žádosti z 28. prosince 1922, opíral své vyjádření o § 11 dekretu dvor. komise studijní ze 3. června 1839 č. 3401 a o t. ř. dietní normál (nař. dvor. komory z 21. května 1812 č. 13923). Této žádosti jest nemožno vyhověti z těchto důvodů: 1. Osoba zastupující má nárok na diety jen tehdy, jestliže musí odejíti ven z nového působiště, kamž byla na některé učeliště k suplování poslána, aby provedla nařízený jí úkol, tedy nikoli za celou dobu pobytu v místě, kde supluje, nýbrž jen za dobu potřebnou k vykonávání zvláštního úkolu v třetím místě. 2. St-l nemůže býti pokládán za suplenta po rozumu toho dekretu. Byl totiž ode dne 1. dubna 1922 přeložen podle § 72, 1. odst. zák. o služ. pragmatice učitelské na jiné místo a město Ch. se stalo jeho učitelským působištěm. Na tom nic nemění ta věc, že st-l zůstal při tom držitelem systemisovaného místa profesorského při státní reálce na K., poněvadž právo školské správy, užíti výše zmíněného ustanovení, se vztahuje na všechny učitele, ať zaujímají systemisovaná místa čili nic. Toto působení se skončilo dnem 31. srpna 1922 a za stejných modalit byl st-l přeložen do P. Klade-li st-l důraz též na to, že byl přeložen do P. k zastupování profesora Ferdinanda W., sluší přihlížeti k tomu, že výnos min. škol. z 2. srpna 1922 byl vlastně vyřízení žádosti profesora W. za udělení zdrav, dovolené a substituční opatření min-em zároveň učiněné musilo býti uvedeno při informaci zšr-y v souvislost s prvním odstavcem cit. vynesení. Ostatně bylo st-lovo služ. určení vyznačeno »až do dalšího opatření«, takže se zřetelem k povaze služby profesorské na středních školách koná tam st-l službu stejnou jako kterýkoli jiný profesor.« O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Stížnost dovozuje, že st-li přísluší nárok na substituční diety po čas působení st-lova v Ch. a P. podle dvor. dekretu z 11. dubna 1828 sb. zák. polit. svaz. 56 č. 31, poněvadž podle znění příslušných dekretů ze 24. března 1922 a z 2. srpna 1922 byl st-l do Ch., pokud se týče do P. jen službou přikázán, nebyl tam však přeložen ve smyslu § 72 služ. pragm. učitelské, ježto zůstal na dále držitelem systemisovaného místa na K., přeložení ve smyslu cit. § 72 však znamená, že přeložení na jiné místo definitivní spojeno jest se ztrátou místa předchozího.
Vzhledem k těmto vývodům stížnosti nutno především uvésti, že sporný nárok nelze posuzovati podle cit. dvor. dekretu z roku 1828, poněvadž tento dekret, jak v jeho posledním odstavci se výslovně uvádí, se vůbec nevztahuje na osoby učitelské. V úvahu by mohly přicházeti tudíž jenom předpisy substitučního normálu pro suplování učitelských úřadů vydaného dekretem dvor. komise studijní ze 3. června 1839 č. 63 sb. pol. zák.svazek 67 . Dle ustanovení tohoto dekretu, zejména § 1, 5 a 6 přísluší substituční poplatek za vlastní substituci jen osobám učitelským, které zastupují místo učitelské skutečně uprázdněné před novým jeho obsazením anebo místo učitelské, které držitel jeho po delší dobu nemůže zastávati na příklad z důvodů služební dovolené.
Pro posouzení, zda st-l byl vyslán do Ch. a do P. na substituci určitého místa, jest směrodatným znění příslušných výn. min. Podle výn. z 24. března 1922 byl st-l z moci úřední přikázán službou stát. reálnému gymnasiu v Ch. od 1. dubna 1922 až do dalšího po rozumu 1. odstavce § 72 služ. pragm učit.; dalším výnosem z 2. srpna 1922 pak byl st-l opět na základě § 72 odst. 1. služ. pragm. z důvodů služ. přikázán službou stát. reálnému gymnasiu v P. ode dne 1. září 1922 až do dalšího opatření k zastupování profesora Ferdinanda W.
Nss dospěl již v nál. Boh. 4453/25, vydaném ve věci dnešního st-le stran místního přídavku, k závěru, že, ač min. neužilo v uvedených výn. výrazu »přeložení«, jakého používá ve výnosech těch cit. § 72 služ. pragm., přece nelze v opatřeních těmito výnosy učiněných spatřovati nic jiného, než přeložení st-le na jiné úřední působiště a to vzhledem k tomu, že úřad se výslovně opřel o předpisy § 72 odst. 1. služ. pragm., který dle svého nadpisu i znění jedná jenom o přeložení učitele a jest zařazen v oddílu I. nadepsaném »Změny ve služebním poměru a jeho zrušení « Na úsudku tomto nss setrvává i v daném případě.
Názor stížnosti, že přeložení předpokládá udělení jiného systemisovaného def. místa, spojené se ztrátou místa dosavadního, nelze uznati správným, poněvadž § 72 služ. pragm. v té příčině nerozeznává a mluví všeobecně o služ. místu. toto služ. místo však nemusí býti totožným se systemisovaným učitelským místem, o jakém mluví § 62 služ. pragm., jak rovněž nss již v cit. nál. vyslovil.
Pokud stížnost dále dovozuje, že při st-lově přikázání službou do P. šlo zřejmě o vyslání na substituci, poněvadž se v dekretu o tom vydaném výslovně uvádí »k zastupování profesora W.«, nelze ze slov těch nikterak vyvozovati, že st-l byl ustanoven substitutem místa profesorem W. zastávaného ve smyslu § 1 shora cit. substitučního normálu, naopak nutno slova ta se zřetelem na ostatní znění dekretu, zejména na poznámku »až do dalšího opatření«, pokládati za pouhé označení příčiny, která ku přeložení st-lovu do P. vedla.
Na tom nemění nic ta okolnost, že st-li bylo skutečně později systemisované def. místo v P. uděleno, čímž tedy st-l vstoupil v systemisační vztah ke střední škole v P. a vystoupil ze svého dosavadního systemisačního vztahu ke střední škole na K., a to proto, že přeložení podle § 72 služ. pragm. může se státi i mimo místo systemisované. Konečně nemůže stížnost pro své stanovisko také nic vyvozovati z nál. Boh. 3565/24 adm., poněvadž tento nález týká se učitele veř. školy národní, v příčině učitelstva této kategorie však platí jiné právní předpisy.

Citace:

č. 6609. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 983-986.