NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Č. 12021.

Řízení správní: I. * Příkaz k plnění podle § 96 nař. č. 8/1928 Sb. nemá povahu rozhodnutí podle § 68 cit. nař. a nemusí proto býti opatřen poučením o opravných prostředcích. — II. Podání, které není označeno jako opravný prostředek, a které ani neprojevuje svým obsahem vůli podavatele, aby věc byla vznesena na instanci vyšší, nelze pokládati za odvolání.
(Nález ze dne 11. září 1935 č. 15861/33.)
Prejudikatura: ad II.: srov. Boh. A 3058/24.
Věc: Firma B. F. a spol. v B. proti zemskému úřadu v Brně a zemskému hlavnímu městu Brnu o zřízení chodníku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zem. úřadu v Brně se zrušuje pro vadnost řízení. Stížnost podaná do výměru zem. hlavního města Brna odmítá se pro nepřípustnost.
Důvody: Výměrem ze 14. června 1930 vyzvala městská rada v Brně stěžující si firmu, aby podél domu č. .. v Ž. dala zříditi do určité lhůty obrubu chodníku, jinak že by byla k tomu donucovacími prostředky přinucena.
Odvolání, které st-lka podala, bylo usnesením městského zastupitelstva v Brně z 12. ledna 1932 zamítnuto.
V podání, adresovaném na zem. hlavní město Brno, oznámila dne 19. února 1932 firma doslovně toto: »Na ct. přípis z 2. t. m. (jímž bylo usnesení měst. zastupitelstva z 12. ledna 1932 stěžovatelce oznámeno) sdělujeme zdvořile, že v roce 1907 byl od nás revers žádán, ježto se jednalo o nový výrobek a nevědělo se, jak se dlaždice a obruby osvědčí. Jelikož však chodník i obruby jsou po 25 letech tak jako by se teprve teď kladly, nejsme tedy s to ani obrubu ani dlažbu nově zřizovati. Obruba se položila, jak se tehdy žádalo, hned k chodníku. Znamenáme s veškerou úctou.«
Dalším podáním z 20. června 1932 učinila st-lka městu Brnu návrh na urovnání záležitosti a dne 23. prosince 1932 podala odvolání proti usnesení měst. zastupitelstva z 12. ledna 1932, ve kterém uvedla, že nař. výměr byl jí doručen 16. února 1932, avšak nestal se pravoplatným, ježto neobsahoval právní poučení, pročež firma nevěděla, je-li opravný prostředek vůbec přípustný, anebo může-li býti podána stížnost k nss-u; z toho důvodu pokládala odvolání z 23. prosince 1932 za včas podané.
Výměrem zem. úřadu v Brně z 30. března 1933 bylo odvolání st-lky z 19. února 1932 zamítnuto z meritorních důvodů pro bezdůvodnost. Po stránce formální konstatoval zem. úřad v důvodech, že rozhodnutí měst. zastupitelstva z 12. ledna 1932 neobsahuje poučení o opravných prostředcích, avšak st-lka tento nedostatek nevytýkala a podala dne 16. ledna 1932 odvolání včas, takže neutrpěla formálním nedostatkem újmu na svých právech, ježto napadla nař. výměr věcně. K podání z 20. června 1932 a z 23. prosince 1932 nebylo lze přihlížeti, ježto jsou podána zřejmě opožděně.
Toto rozhodnutí zem. úřadu bylo st-lce doručeno přípisem zem. hlav. města Brna z 11. dubna 1933, podapsaným v zastoupení starosty úřadujícím městským radou. V přípisu se praví toto: »Poněvadž proti tomuto zamítavému rozhodnutí není podle čl. 8 zák. č. 125/1927 Sb. další odvolání, vybízíte se, abyste zřídili chodníkovou obrubu nejdéle do 31 května 1933. Kdybyste tomuto rozhodnutí nevyhověli, bude obruba položena městem Brnem na náklad firmy a proti majitelům firmy zavedeno trestní řízení podle ustanovení stav. řádu.«
St-lka podala stížnost k nss-u jednak na rozhodnutí zem. úřadu v Brně z 30. března 1933, jednak na výměr zem. hlav. města Brna z 11. dubna 1933, označujíc v této stížnosti za žal. úřad město Brno k rukám starosty města.
I. Jednaje o stížnosti, podané proti rozhodnutí zem. úřadu v Brně, musel nss především konstatovati, že proti výroku žal. úřadu, že k podáním z 20. června 1932 a z 23. prosince 1932 nelze přihlížeti, ježto byla podána zřejmě opožděně, neobsahuje stížnost námitky. Nejdříve slušelo uvažovati o námitce, kterou st-lka vytýká, že žal. úřad neměl vůbec možnosti své rozhodnutí vydati, ježto nebyl podán proti usnesení měst. zastupitelstva v Brně z 12. ledna 1932 opravný prostředek.
Nař. výměr jeví se nepochybně instančnim rozhodnutím o opravném prostředku, jak je patrno z jeho úvodu i z celého kontextu. Za opravný prostředek — odvolání — pokládal žal. úřad podání st-lky na zem. hlav. město Brno z 19. února 1932. Nss musel však přisvědčiti stížnosti, že zmíněné podání st-lky není možno pojímali za odvolání. Dopis stěžující si firmy z 19. února 1932 není skutečně, jak stížnost právem uvádí, jako opravný prostředek označen a není v něm obsažen ani odvolací návrh, ani není v něm řečeno, že by se st-lka domáhala instanční revise rozhodnutí městského zastupitelstva u vyššího úřadu a v jakém směru. Podání však, které není jako opravný prostředek označeno, ani neprojevuje svým obsahem vůli podavatele, aby buď ihned neb aspoň in eventum věc vznesena byla na instanci vyšší, nelze pokládati za odvolání. Tato zásada, která je uznávána v judikatuře nss-u (srov. Boh. A 3058/24), došla nyní také positivního vyjádření v § 19 nař. č. 8/1928 Sb. Jestliže podání st-lky z 19. února 1932 nemá náležitostí opravného prostředku, pak ovšem žal. úřad, který přezkoumával rozhodnutí nižší instance jedině vzhledem k cit. podání, neměl vůbec podnětu ke svému instančnímu rozhodování. Učinil-li tak přes to, dopustil se porušení procesních předpisů, což zakládá podstatnou vadu řízení, pro kterou slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Při této procesní situaci neměl ovšem nss vůbec možnosti vejíti na námitky stížnosti, které se týkají merita věci, a nemohl také v žádném směru zkoumati, jaké právní důsledky má okolnost, že výměr z 2. února 1932, jímž bylo st-lce sděleno usnesení měst. zastupitelstva v Brné z 12. ledna 1932, nebyl opatřen poučením o opravných prostředcích, jak to předpisuje § 3 zák. č. 55/1914 z. z. mor.
II. Druhá stížnost směřuje proti výměru zem. hlav. města Brna, vydanému v zastoupení starosty úřadujícím členem městské rady. Nss musel tu především postaviti na jisto, jaký je obsah nař. výměru a jaká je jeho právní povaha. V prvé své části je výměr nepochybné intimátem rozhodnutí zem. úřadu z 30. března 1933, který vydal starosta města (resp. v jeho zastoupení úřadující městský rada). Součástí intimátu je pak zcela zřejmě i poukaz na to, že proti zamítavému rozhodnutí zem. úřadu není podle čl. 8 zák. č. 125/1927 Sb. dalšího odvolání. Zcela bezdůvodná tedy je námitka stížnosti, vznesená in eventum, kterou se z opatrnosti vytýká, je právní poučení je nejasné, neboť prý z něho nevyplývá přesně, zda je nenaříkatelný výměr zem. úřadu nebo výměr intimační.
Nař. výměr obsahuje však také výzvu k splněni povinnosti st-lce intimovaným výměrem zem. úřadu pravoplatně uložené, jakož i poukaz na následky, jež nastanou, jestliže st-lka své povinnosti nevyhoví. Tato část výměru jeví se tedy přípravou k exekučnímu výkonu rozhodnutí měst. rady, jež intimovaným výměrem zem. úřadu bylo potvrzeno. Exekvovati však toto rozhodnutí měst. rady v Brně, vydané v samostatné působnosti obce podle § 127 stav. řádu pro město Brno (zák. č. 63/1894 z. z. mor. ve znění zák. č. 39/1914 z. z. mor.) jsou příslušné podle § 90 nař. č. 8/1928 úřady politické. Působnost těchto úřadů náleží v prvé instanci v městě Brně podle § 35 odst. 2 zák. č. 56/1905 z. z. mor. (obecní zřízení pro město Brno) do přenesené působnosti obce. Vykonávati tuto působnost přísluší pak podle § 85 cit. zák. městské radě nebo starostovi města. Po stránce procesní nutno tu použíti vzhledem k § 1 nař. č. 8/1928 Sb. předpisů tohoto nař.
Tu pak ustanovuje § 96 nař. č. 8/1928, že dříve, nežli se zavede vlastní exekuční řízení, má býti vydán do rukou povinné strany příkaz k plnění, který má — není-li již pojat do rozhodnutí — obsahovati údaje o datech rozhodnutí, o druhu a výši plnění, o lhůtě plnění a o následcích, jež neplnění má v zápětí. Nař. výměr má všechny náležitosti příkazu k plnění podle § 96 nař. č. 8/1928, neboť obsahuje potřebná data, jež cit. paragraf pro příkaz k plnění předpisuje. Jeví se tudíž nař. výměr příkazem k plnění podle § 96 nař. č. 8/1928 Sb. Výměr byl vydán úřadujícím městským radou v zastoupení starosty, tedy podle toho, co bylo uvedeno, orgánem příslušným, pročež je výtka stížnosti, dovozující, že výměr pochází od nepříslušného orgánu, bezdůvodná.
Z odst. 2 § 96 nař. č. 8/1928 Sb. však plyne, že povinná strana může se proti příkazu k plnění brániti námitkami, o nichž rozhoduje úřad, příkaz vydávající. Není tedy příkaz k plnění podle § 96 nař. č. 8/1928 Sb. rozhodnutím konečným, proti kterému by bylo lze se brániti přímo u nss-u, kdyžtě cit. nař. poskytuje straně předem obranu ve formě námitek.
Stížnost ovšem vytýká také, že nař. výměr není opatřen právním poučením, takže st-lka musila se proti němu brániti stížností k nss-u, aby výměr nenabyl právní moci. Než nař. č. 8/1928 Sb. nepředpisuje, že by úřad byl povinen stranu, na kterou řídí příkaz podle § 96, upozornili na její právo podati námitky. Zásady § 68 odst. 2 nař. nelze pak na tento případ příkazu k plnění použíti, neboť povinnost připojiti právní poučení je politickým úřadům uložena jedině při rozhodnutích, tudíž při takových aktech, proti kterým lze se brániti řádným opravným prostředkem — odvoláním. Za takový řádný opravný prostředek není možno však pokládati námitky podle § 96 nař., právě tak jako příkaz k plnění nemá povahu rozhodnutí, jež má na mysli hlava IV. nař. Vzhledem k tomu není ovšem vadou, neobsahuje-li nař. výměr v té své části, ve které obsahuje příkaz k plnění, právního poučení.
Jestliže však st-lka nevyčerpala cestu obrany proti nař. výměru, jak je jí poskytnuta ve formě námitek v § 96 nař. č. 8/1928 Sb., pak sluší stížnost označiti s hlediska § 5 zák. o ss za nepřípustnou a proto ji odmítnouti.
Pokud stížnost brojí proti povinnosti st-lce uložené, zříditi chodník, resp. obrubu chodníku, meritorními námitkami, jde zcela mimo vlastní obsah nař. výměru, který je založen na tom, že zmíněná povinnost byla jí současně intimovaným rozhodnutím zem. úřadu pravoplatně uložena, takže v nař. výměru se otázka meritorní vůbec neřeší. Proto je zcela nemístná námitka stížnosti, že nař. výměr odporuje zásadě ne bis in idem, a jsou nepřípustné veškeré námitky, jež týkají se merita věcí.

Citace:

Č. 12021. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 192-196.