NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Odúmrť
(právo kaducity).
I. Pojem.
Odúmrť jest právo příslušející zpravidla fìsku a záležející v oprávnění majetkové předměty třetích osob (fysických anebo právnických) za splnění jistých zákonných podmínek tím způsobem si přisvojiti, že vstupuje se v majetkoprávní poměry dřívějšího vlastníka. Instituce tato jest původu římského; dle římského práva připadala bona vacantia jakožto bona caduca fisku. Toto ustanovení přešlo pak v právní soustavy téměř všech států, zejména také v zákonodárství rakouské. Právo odúmrtí zvláštními privilejemi městu Praze a Vídni udělené bylo na základě výn. min. ze dne 6. června 1853 č. 9451 prohlášeno za zrušené a to počítaje ode dne 7. září 1848 (cit. výn. min. uveřejněný v českém z. zák. odd. II. č. 107 a min. výnos ze dne 3. dubna 1855 č. 16448).
II. Nápad statků bezdědických (§ 760 o. o. z.).
1. Za bezdědickou pokládá se pozůstalost’, k níž ani testamentární ani zákonný dědic se nehlásí a jíž ani odkazovníci nenabyli. Jestliže ve lhůtě stanovené nikdo dědického práva neohlásil a neprokázal, má pozůstalostní soud ihned pozůstalosť jako bezdědickou fisku odevzdati a za tím účelem příslušnému úřadu o tom zprávu podati (§ 130 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.). Bezdědické pozůstalosti, zůstalo li řádné veřejné předvolání bez výsledku a uplynula-li ediktální lhůta k přihláškám dědického práva vyměřená, může fiskus ihned zabrati. Dědicové mohou však i pak až do projití lhůty promlčecí nároky své k platnosti přivésti, fiskus tu pak má vzhledem k plodům i k podstatě pozůstalostní postavení poctivého držitele. Tyto předpisy platí též pro pozůstalosti, jež dle zákona připadají fondu invalidů (dv. d. ze dne 12. října 1835 sb. z. s. č. 90).
Při tom vyskytují se následující sporné otázky:
a) Mohou-li netoliko dědicové ediktem vyzvaní, nýbrž i dědicové těchto dědiců ještě po uplynutí lhůty ediktální však během zákonné lhůty promlčecí na statek za odúmrť prohlášený nárok činiti? K otázce této sluší přisvědčiti, neboť k pozůstalosti náležejí veškerá práva, pokud v osob- ních poměrech se nezakládají (§ 531 o. o. z.), a tudíž zajisté též právo zůstaviteli dle § 128 cis. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. vyhrazené. Ostatně i dle § 537 o. o. z. ku nabytí dědického práva stačí, jestliže dědic zůstavitele přežije, a není tudíž potřebí, aby zůstavitel též dědictví nastoupil.
b) Zdali fiskus má právo platnosti testamentu odpírati z toho důvodu, aby mu v příznivém případě pozůstalosť jako odúmrť připadla. K otázce této sluší přisvědčiti, jelikož fisku nelze upírati legitimace k žalobě, neboť toto právo k žalobě jest nutným důsledkem práva k odúmrti (roz. ze dne 26. září 1882 č. 11257 sb. č. 9103).
c) Ze zásady § 774 o. o. z., že totiž povinný podíl nepominutelnému dědici musí zůstati zcela volný, plyne, že netoliko testamentární nařízení substituční zůstavitele jest právně neúčinným, pokud polovici pozůstalosti přesahuje, nýbrž i že nárok odpůrcův o toto nařízení se opírající a přesahující polovici pozůstalosti jest nepřípustným (roz. ze dne 1. května 1866 č. 2519 G. U. 2473).
d) Proti fisku jako nástupci v pozůstalosť bez dědice jsoucí platí řádná doba promlčecí (roz. ze dne 12. listopadu 1861 č. 7026 sb. č. 1415).
2. Jak již podotknuto, bylo právo nápadu odúmrti jiných interessentů než fisku téměř veskrze zrušeno, takže nyní přísluší jakési právo v tomto ohledu toliko nemocnici ve Lvově ku svrškům nemocnými přineseným a trestnicím k výdělku zemřelých trestanců. III. Deposita soudní.
Soudy, při nichž nacházejí se stará deposita, mají po uplynutí 30 let neznámé vlastníky takových deposit ediktem vyzvati, aby ve lhůtě 1 roku 6 týdnů a 3 dnů se přihlásili a legitimaci svoji prokázali; neuzná-li soud v řízení nesporném legitimaci za dostatečnou nebo jestliže v ediktální lhůtě se nikdo nepřihlásí, prohlásí deposita ta za propadlá a odevzdá je fisku do státní pokladny (dv. d. ze dne 30. října 1802 sb. z. s. 582 a dv. d. ze dne 6. ledna 1842 sb. z. s. č. 5871. Jsou-li fysické nebo právnické osoby, od nichž nebo pro něž deposita byla uložena, známy, buďtež o vydání ediktu zvlášť vyrozuměny (dv. d. ze dne 13. února 1837 sb. z. s. č. 173). Aby erár před poškozením byl uchráněn, mají soudy legitimační listiny stranami předložené předběžně postoupiti finanční prokuratuře, jež je pak soudu opět vrátí s dobrozdáním o právní existenci nároku. O svém rozhodnutí má soud zpraviti též finanční prokuraturu, aby tato mohla po případě provésti právo nápadu státu příslušející (výn. min. sprav, ze dne 20. prosince 1848 č. 4358). Právo nápadu fisku nevztahuje se na soukromé dlužní úpisy a soukromé listiny; soudu jest však volno i vlastníky takových listin po uplynutí 30 let ediktem vyzvati, aby si je vyzvedli, a jestliže by se nikdo nepřihlásil, uloží soud listiny ty do spisovny (dv. d. ze dne 1. května 1837 sb. z. s. č. 199). Ministerstvo vnitra v souhlase s ministerstvem spravedlnosti všechny zemské vlády vyzvalo, aby stará deposita politická a stavební, jež již více než 30 roků u okresních hejtmanství jsou uložena, odevzdána byla soudům za účelem zavedení řízení ediktálního a odůmrtního (nař. min. sprav, ze dne 12. května 1888, č. 21 věst. min. sprav.).
IV. Církevní jmění.
Zanikne-li církevní společnost’ neb ústav mající samostatné jmění, připadne toto jmění, není-li nic jiného zakladací listinou ustanoveno, náboženskému fondu (§ 53 zák. ze dne 7. května 1874 ř. z. č. 50). Až do vydání tohoto zákona připadala takováto církevní bona vacantia státu. Toto právo státu, jež v právu církevním jest ostatně sporno, příčí se přímo zásadě přirozenosti a slušnosti, jež žádá, aby jmění zaniklých církevních ústavů opět na jiné účely církevní bylo věnováno. Zásadě této též cit. § 53 nyní vyhověl.
V. Železnice.
Po uplynutí doby, na kterou privilegium bylo uděleno, přechází vlastnictví železné dráhy samé a pozemkův a staveb k ní náležejících ihned ze zákona bezplatně a bezprostředně státu. Podnikatelé zůstanou však vlastníky všech předmětů, dopravních prostředků, zařízení a nemovitostí, jež slouží výhradně dopravě. Podnik má dráhu udržovati ve stavu k užívání způsobilém. Úřadům zvlášť důrazně jest uloženo o to pečovati, aby v posledních 5 letech výsadní doby potřebné opravy ihned byly provedeny, k čemuž podnik po případě přiměřenými donucovacími prostředky přidržán býti má (§ 8 zák. o konc. žel.). Ve příčině drah společných t. j. takových, jež probíhají územím zemí na říšské radě zastoupeným i zemí koruny uherské, bylo ohledně práva nápadu stanoveno, že pokud koncesní listina sama neustanovuje ničeho jiného, připadá železniční trať a veškerý nemovitý majetek této železné dráhy onomu státnímu území, v němž se nachází. Naproti tomu movitý majetek jejich, na nějž dle zákona nebo koncesní listiny právo nápadu se vztahuje, rozdělí se mezi obě území státní, nebyl-li již dříve dle inventáře rozdělen, v poměru průměrného hrubého výnosu dle mil v posledních 5 letech (§ 6 výn. min. obch. ze dne 28. června 1878 č. 1026).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Odúmrť. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 729-732.