NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 11438.

Vládní nařízení ze dne 14. března 1930, čís. 29 sb. z. a n., jímž se provádí zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.
Předpis § 6 (3) nařízení předpokládá, že jde o cizí dítě, nikoliv o děti svěřené péči vlastních jich rodičů (dáno-li dítě na zkoušku do výchovy nemanželského otce a jeho manželky).
(Rozh. ze dne 3. března 1932, R II 46/32.)
Vyřizuje předběžně návrh nemanželského otce o osvojení nemanželského dítěte nařídil prvý soud, by nemanželské dítě bylo dáno na zkoušku do výchovy rodiny nemanželského otce. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu poručníka dítěte.
Důvody:
Stěžovatel napadá usnesení rekursního soudu pro nezákonnost a zřejmý rozpor se spisy. Nezákonnost spatřuje v tom, že nižšími soudy bylo povoleno dáti dítě německé národnosti do výživy a výchovy rodině české národnosti. To prý odporuje předpisu § 6 odst. (3) vládního nařízení ze dne 14. března 1930 čís. 29 sb. z. a n. Jisto jest, že toto nařízení vydané na základě zákona ze dne 30. června 1921 čís. 256 sb. z. a n. má moc zákona a že by rozhodnutí jemu odporující bylo nezákonné. Než rozhodnutí rekursního soudu mu neodporuje. Z § 6 odst. (1) cit. vládního nařízení plyne, že fysická osoba, která chce přijmouti do své péče cizí dítě, a to trvale, musí si k tomu vyžádati povolení dozorčího úřadu a že jednou z podmínek, za kterých se takové osobě povolení uděluje, jest (§ 6 odst. (3) téhož vládního nařízení), by osoba ta byla téhož náboženského vyznání a téže národnosti jako dítě, jež se jí do péče odevzdává, při čemž však ustanovení ta předpokládají i vzhledem k nadpisu § 6 i k ustanovení § 1 odst. (1) na konci uvedeného nařízení, že jde o cizí dítě, nikoli o děti, svěřené péči vlastních jejich rodičů. Poněvadž v souzeném případě bylo dáno dítě jen na zkoušku do výchovy nemanželského svého otce a jeho manželky, nedopadá vůbec na tento případ ustanovení § 6 odst. (3.) cit. vládního nařízení a není tu proto uplatňované nezákonnosti napadeného usnesení.

Citace:

č. 11438. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 235-236.