= Všeobecný slovník právní, sv. 4
PDF

Služebnost cesty jízdné

 (servitus itineris) je služebnost’, s níž je spojeno právo s jedním neb více potahy na cizím pozemku jezditi (§ 492 o. o. z.). Služebnost’ tato zahrnuje tudíž též právo na cizím pozemku choditi, na koni (neb jiném zvířeti) jezditi neb se od lidí dáti nositi. § 493 o. o. z. zakazuje však služebnost’ cesty jízdné rozšířiti na právo dobytek přes cizí pozemek hnáti. Konečně smí jen oprávněný obsah služebnosti vykonávati, vykonávání služebnosti osobami třetími je vyloučeno, poněvadž nesmí býti služebnost’ dále rozšířena. V souhlase s tím konstatuje rozh. ze dne 5. října 1881 č. 11335 sb. 8516, že jen služebnost’ stezky, nikoliv služebnost’ cesty jízdné, zahrnuje vykonávání služebnosti osobami třetími, naproti tomu je však ten, komu přísluší služebnost’ cesty jízdné oprávněn povoz dle svého uvážení obtížiti. Změna obtížení uchylující se od posavádního výkonu služebnosti cesty jízdné není rozšiřováním práva služebnosti (rozh. ze dne 6. února 1872 č. 545 sb. 4468).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Služebnosť cesty jízdné. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 464-464.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).