NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12857.

Školství: I. Rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zákona o ss není výrok úřadu obsažený v poukazu služného podle zákona č. 104/1926 Sb., že učiteli — vyhoví-li zákonným podmínkám — připadne příští časový postup na určitý den. — II. * Započitatelnou služební dobou ve smyslu § 7 odst. 2 učit. zákona č. 104/1926 Sb. rozumí se služební doba ztrávená v poměru definitivního učitele obecných a občanských škol.
(Nález z 10. dubna 1937 č. 12055/37.)
Věc: Markéta S. ve Svalavě proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 12. února 1934 o postupu do vyšších platů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem zem. úřadu pro zemi Podkarpatoruskou v Užhorodě ze 4. ledna 1931 byla st-lka vyrozuměna, že vzhledem k tomu, že dovršila čekatelskou dobu dnem 31. srpna 1929 a vyhověla všem podmínkám pro definitivní ustanovení, ustanovuje ji min. škol. a nár. osvěty výnosem ze 4. prosince 1930 ve smyslu §§ 2 a 4 zákona č. 104/1926 Sb. definitivní učitelkou ženských ručních prací a domácích nauk ve stavu učitelstva státních měšťanských škol na Podkarpatské Rusi s platností od 1. září 1929.
Na to zem. úřad v Užhorodě výnosem ze 7. října 1931 oznámil st-lce, že vzhledem k prve cit. výnosu min. škol. a nár. osvěty nabývá podle § 11 učit. zákona nároku na služné 1. stupně platového dnem 1. září 1929 a že v důsledku toho zrušuje se výnos civilní správy Podkarpatské Rusi z 23. května 1927, pokud se týče dalšího služebního postupu, jelikož tento připadá teprve na den 1. října 1932.
22* Proti tomuto výměru podala st-lka námitky, jimž zem. úřad v Užhorodě výměrem z 11. prosince 1931 nevyhověl.
Když st-lka vznesla proti tomuto rozhodnutí odvolání, zrušilo min. škol. a nár. osvěty výnosem z 30. června 1932 z úřední moci rozhodnutí zem. úřadu v Užhorodě z 11. prosince 1931 pro nepříslušnost. Na to zem. úřad v Užhorodě výměrem z 15. března 1933 sdělil st-lce, že dnem 30. září 1932 dovršila 3 roky započitatelné služební doby se služným 1. stupně a že podle zákona č. 104/1926 Sb. bude jí od 1. října 1932 vypláceno mimo jiné služné 2. stupně.
St-lka podala i proti tomuto výměru námitky, uplatňujíc, že nebyla dosud vyrozuměna o vyřízení svého odvolání podaného proti výnosu zem. úřadu v Užhorodě z 11. prosince 1931.
Zem. úřad v Užhorodě předložil jak tyto námitky, tak zmíněné odvolání min. škol. a nár. osvěty, které rozhodlo v podstatě takto: Výnosem min. škol. a nár. osvěty z 30. června 1932 bylo zrušeno z úřední moci rozhodnutí zem. úřadu z 11. prosince 1931 pro nepříslušnost úřadu, který je vydal. Z téhož důvodu se zrušuje též rozhodnutí zem. úřadu v Užhorodě ze 7. října 1931 a z 15. března 1933. St-lka byla po prvé ustanovena v poměru definitivním (podle § 4 zákona č. 104/1926 Sb.) výnosem min. škol. a nár. osvěty ze 4. prosince 1930 s právní platností od 1. září 1929. Od 1. září 1929 do 30. září 1932 se jí ponechávají služební požitky (se služným I. stupně), jež jí byly (jako učitelce zatímní) pravoplatně vyměřeny výnosem civilní správy Podkarpatské Rusi z 23. května 1927. Na vyšší služební požitky nemá st-lka za uvedenou dobu nároku, a to ani jako učitelka definitivní. Normálně by jí příslušel od 1. září 1929 plat se služným 1. stupně (§ 11 uvedeného zákona); postup do 2. stupně služného by byl normálně nastal 1. října 1932. Ve smyslu ustanovení § 30 odst. 7 zákona č. 104/1926 Sb. není možno po uplynutí jednoho roku po doručení dekretu civilní správy Podkarpatské Rusi z 23. května 1927, jímž byly st-lce omylem přiznány od 1. července 1927 vyšší požitky, než jí jako zatímní učitelce příslušely, zrušiti nebo měniti, ale st-lka nemůže z toho odůvodňovati i nárok na zachování platového postupu (zvýšení služného) ke dni, který byl v uvedeném výměru uveden, ježto v tomto výměru nebylo o vyšším služném (2. stupni) rozhodnuto, nýbrž bylo v něm jen dáno návěští, kdy příští časový postup (resp. zvýšení služného) pravděpodobně nastane (1. července 1930), a to ještě s podmínkou, vyhoví-li st-lka zákonitým podmínkám. Je tudíž nutno o postupu do vyššího služného teprve rozhodnouti a zjistiti, zda zákonné podmínky pro tento postup jsou splněny. Min. škol. a nár. osvěty rozhoduje takto: Podle ustanovení § 7 odst. 2, 4 a § 22 zákona z 24. června 1926 č. 104 Sb. se přiznávají st-lce od 1. října 1932 tyto služební požitky: 1. služné 2. stupně (podle § 7 odst. 1, 2 a 4. zákona č. 104/1926 Sb.), ročních 10920 Kč; 2. činovné skupiny míst C, ročních 2940 Kč; celkem ročně 13860 Kč. Služné 2. stupně nelze již od 1. července 1930 st-lce přiznati. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona z 24. června 1926 č. 104 Sb. nastává postup do vyššího stupně služného, jakmile učitel dovršil tři roky započitatelné služební doby se služným bezprostředně předcházejícího stupně. St-lka jako učitelka ruč- ních prací (domácích nauk) dovršila tři roky započitatelné služební doby se služným I. stupně 31. srpna 1932. Dobu ztrávenou se služným 1. stupně v době od 1. července 1927 do 31. srpna 1929 nelze uznati v tomto případě za započitatelnou, ježto v té době nebyla st-lka učitelkou definitivní, nýbrž jen zatímní a neměla tudíž v té době vůbec zákonitého nároku na služné, ani na započtení doby pro jeho zvýšení, ježto se na ni předpis § 7 uvedeného učit. zákona vůbec nevztahoval, jak patrno již z nadpisu dílu II. tohoto zákona uvedeného před § 6. Nelze jí ani pro zvýšení služného znovu připočítati (resp. započítati) dobu výpomocné služby učitelské ve výši 2 let, 4 měsíců a 21 dne, která jí byla svého času výnosem civilní správy Podkarpatské Rusi z 20. října 1925 započtena na základě jejího zatímního ustanovení učitelkou ženských ručních prací a ustanovení čl. IX zákona z 13. července 1922 č. 251 Sb. do služebního postupu i pro výměru pense. Započtení této doby do postupu (platového) bylo skutečně provedeno a st-lka byla v důsledku tohoto zápočtu zařaděna jako zatímní učitelka do požitků XI. hodn. třídy k 1. září 1925 s přebytkem 1 roku, 4 měsíců, 21 dne. Výhoda tohoto započtení pozbyla však pro ni jako učitelku zatímní významu zákonem č. 104/1926 Sb. pro přiznání služného a jeho zvýšení, jelikož základní služné podle § 7 téhož zákona příslušelo jen učitelům ustanoveným definitivně a učitel, který byl do nových platů podle zákona tohoto převeden v poměru zatímním (čekatelském), nabyl nároku na ustanovení definitivním učitelem (podle § 4) teprve, když skutečně ztrávil předepsanou (v tomto případě čtyřletou) čekatelskou dobu, do níž se mu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 téhož zákona při splnění všech podmínek mohla započítati pouze výpomocná služba ode dne nabytí kvalifikace předepsané pro zatímní ustanovení, tudíž nikoli doba výpomocné služby učitelské odsloužená bez této kvalifikace, byť i byla dříve započtena pro platový postup, event. i pro definitivní ustanovení podle předpisů platných před 1. lednem 1926. St-lce nebyla polovina odsloužené výpomocné nekvalifikované služby výslovně ani pro definitivní ustanovení započtena, patrně proto, že na Podkarpatské Rusi nebylo ani předpisu, podle něhož by byl před 1. lednem 1926 mohl vzniknouti učiteli nárok na definitivní ustanovení obdobně, jak tomu bylo v zemích České a Moravskoslezské (resp. na Moravě a ve Slezsku) podle zákona z 9. dubna 1920 č. 306 Sb., který však pro Podkarpatskou Rus ani pro Slovensko neplatil.
Rozhoduje o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí obsahuje podle svého znění několik judikátních výroků:
1. zrušuje z moci úřední pro nepříslušnost dvě rozhodnutí zem. úřadu v Užhorodě,
2. stanoví služební platy st-lky v poměru jejím jako definitivní učitelky ženských ručních prací a domácích nauk s platností od 1. září 1929, a
3. rozhoduje zároveň o postupu st-lky do vyšších platů v tomto služebním poměru. Stížnost vznesená k nss nemá proti výroku zmíněnému pod č. 1. žádného stižného bodu, zůstává proto nař. rozhodnutí v této své části nedotčeno.
Výrok uvedený pod č. 2. napadá stížnost výtkou nezákonnosti, kterou spatřuje v tom, že prý nař. rozhodnutí porušuje zásadu právní moci rozhodnutí vydaného civilní správou Podkarpatské Rusi a znovu rozhoduje o věci již rozhodnuté, při čemž přiznává st-lce nárok na služné 2. stupně platového ve smyslu § 7 zákona č. 104/1926 Sb., ač bylo toto služné st-lce přiznáno již od 1. července 1930 pravoplatným dekretem jmenované správy z 23. května 1927, jehož nezrušitelnost po uplynutí jednoho roku od jeho doručení samo nař. rozhodnutí uznává, a zkracuje tak st-lku v postupu o 2 roky, 3 měsíce. Námitku tuto neshledal však nss důvodnou.
Je sice pravda, že nař. rozhodnutí zrušilo z moci úřední výměr zem. úřadu v Užhorodě ze 7. října 1931, jímž tento zrušil výnos školského odboru civilní správy Podkarpatské Rusi z 23. května 1927, pokud se týkal dalšího služebního postupu st-lčina do vyšších platů, takže platnost cit. dekretu školského odboru opětně oživla, a že dále žal. úřad v důvodech nař. rozhodnutí konstatoval, že ve smyslu ustanovení § 30 odst. 7 zákona č. 104/1926 Sb. nelze onen dekret po uplynuti jednoho roku od jeho doručení zrušiti nebo měniti přes to, že jim byly st-lce omylem přiznány od 1. července 1927 požitky vyšší než jí jako zatímní učitelce příslušely, t. j. požitky 1. stupně, ale pokud se týče služebního platu 2. stupně počínajíc dnem 1. července 1930, stojí žal. úřad na stanovisku, že dotyčný výrok o něm v dekretu školského odboru civilní správy Podkarpatské Rusi prve citovaném není rozhodnutím neb opatřením, z jehož právní moci by st-lka mohla vyvozovati nabyté právo, nýbrž že jde o pouhé návěští o příštím platovém postupu, které žádné právní moci není účastno. Proto o nároku na tento postup samostatně rozhoduje. Opačné stanovisko stížnosti, opírající se o znění onoho dekretu, nemohl nss uznati za správné. Podle správních spisů poukázala civilní správa Podkarpatské Rusi oním dekretem st-lce s platností od 1. července 1927 služné 1. platového stupně (§ 7 odst. 1 zákona č. 104/1926 Sb.), ročních 9000 Kč (mimo činovné a podkarpatský drahotní přídavek), a v posledním odstavci jeho podotkla: »Vyhovíte-li zákonným podmínkám, připadne Vám příští časový postup do 2. stupně platového na den 1. července 1930.« Z tohoto znění dekretu je vidno, že jím nebylo rozhodováno skutečně o tom, zda st-lce od uvedeného data nárok na služné 2. stupně přísluší, když civilní správa Podkarpatské Rusi omezila možnost dosažení nároku podmínkou, resp. zjištěním, že st-lka vyhoví zákonným podmínkám, které ani blíže nebyly v dekretu naznačeny. Nejde proto v této části dekretu o autoritativní, právní moci schopný výrok úřadu o nároku na plat 2. stupně, tedy o rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zákona o ss, nýbrž o pouhé upozornění, že se st-lčin plat zvýší dnem 1. července 1930, budou-li splněny zákonné předpoklady (srov. Boh. A 9711/32). Právem tedy žal. úřad toto upozornění v dekretu neposuzoval jako rozhodnutí o st-lčině nároku na platový postup a ve věci rozhodl. Nemůže proto o porušení zásady právní moci a o opětném rozhodování ve věci již rozsouzené býti řeči.
Proti výroku zmíněnému shora pod č. 3., pokud odpírá st-lce nárok na postup do 2. stupně služného již od 1. července 1930, namítá stížnost, že podmínkám § 7 odst. 2 zákona č. 104/1926 Sb. pro dosažení tohoto stupně vyhověla st-lka již k tomuto dni. K tomu jest uvésti:
Ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 104/1926 Sb. stanoví, že »postup do vyšších stupňů služného nastává, jakmile učitel dovršil tři roky započitatelné služební doby se služným bezprostředně předcházejícího stupně«. Ze souvislosti tohoto ustanovení s nadpisem dílu II. »Definitivní učitelé obecných a občanských škol«, do něhož je § 7 zahrnut, vyplývá, že toto ustanovení má na zřeteli jen postup do vyšších platů v poměru definitivního učitele a předpokládá tudíž dovršení tříleté započitatelné služební doby se služným předcházejícího stupně v tomto poměru služebním. Započitatelnou dobou je pak v tomto předpisu rozuměti stejně jako v obdobném ustanovení § 15 odst. 2 a 3 plat. zákona č. 103/1926 Sb., jak nss vyslovil již v nálezech Boh. A 10378/33 a 10917/33, nejen služební dobu v tomto poměru skutečně ztrávenou, ale i jiná období (ideální) pro postup v tomto poměru správním aktem započtená (§§ 23 a 42 cit. zákona). Na tomto právním stanovisku stojí i žal. úřad a ani stížnost správnost jeho nepopírá. Kdežto však žal. úřad vyslovil, že st-lka, byvši definitivní učitelkou ženských ručních prací a domácích nauk jmenována dekretem min. škol. a nár. osvěty ze 4. prosince 1930 s platností od 1. září 1929, mohla s platem 1. stupně platového (§ 7 odst. 1 zákona č. 104/1926 Sb.) ztráviti předepsanou tříletou dobu skutečně teprve dnem 31. srpna 1932, nikoli již 30. června 1930, v poměru definitivní učitelky a pro postup v tomto služebním poměru (t. j. definitivní učitelky ženských ručních prací) že jí žádná doba ani dekretem škol. odboru civilní správy Podkarpatské Rusi z 20. října 1925 nebyla započtena, namítá stížnost, že právě cit. dekretem byla st-lka po nabytí kvalifikace pro učitelky ženských ručních prací zařazena do požitků XI. hodn. tř., 1. stupně s přebytkem 1 roku, 4 měsíců, 21 dne a s nárokem na postup do 2. stupně této hodnostní třídy k 1. květnu 1926, že tudíž již tímto dekretem byl jí časový postup pro příští dobu definitivně stanoven. Námitkou právě uvedenou nevyvrací však stížnost nijak důvodu nař. rozhodnutí, že v poměru definitivní učitelky nečiní doba s platem 1. stupně platového (§ 7 zákona č. 104/1926) skutečně ztrávená k 1. červenci 1930 tři roky, nýbrž až k 1. září 1932, ani tím nevyvrací další důvod nař. rozhodnutí, že doba ztrávená se služným 1. stupně od 1. července 1927 do 31. srpna 1929 v poměru zatímní učitelky není započitatelnou pro platový postup st-Iky v poměru učitelky definitivní. Zbývá proto na sporu jen otázka, zda byla st-lce pro platový postup v tomto poměru započtena polovina doby odsloužené v hodnosti výpomocné literní učitelky od 18. listopadu 1920 do 31. srpna 1925 v rozsahu 2 roků, 4 měsíců, 21 dne. Otázka tato jest otázkou skutkovou a závěr, k němuž žal. úřad při zodpovědění její dospěl, může tedy nss přezkoumávati toliko s hlediska ustanovení § 6 zákona o ss, byl-li totiž závěr získán způsobem procesně bezvadným; nss nemůže se však pouštěti do řešení věcné správnosti závěru toho.
Z dekretu školského odboru civilní správy Podkarpatské Rusi z 20. října 1925, kterého se obě strany dovolávají, je zřejmo, že se jím st-lce vzhledem k tomu, že v měsíci červnu 1925 nabyla předepsané kvalifikace pro ruční práce a následkem toho byla od 1. září 1925 jmenována zatímní učitelkou ženských ručních prací v Jasině, »započítává do služebního postupu i pro výměru pense ke dni 1. září 1925 podle ustanovení zákona z 13. července 1922 č. 251 Sb. polovina doby odsloužené v hodnosti výpomocné literní učitelky při církevní škole v Bohdaně- Vovče od 18. listopadu 1920 do 31. srpna 1925, t. j. za dobu 4 roků, 9 měsíců, 12 dnů, celkem 2 roky, 4 měsíce, 21 den«. Zákon, jehož se cit. dekret dovolává, t. j. zákon č. 251/1922 Sb., stanoví v čl. IX, že ».....doba obsloužená v substituci se všem jmenovaným učitelům započítává do pense, do postupu platového i pro definitivní ustanovení bez určitého místa, jakmile budou ustanoveni na některé volné místo definitivně nebo zatímně zřízené«. Jestliže tedy cit. zákon mluví výslovně též o zápočtu odsloužené doby i pro ustanovení definitivní, kdežto dekret školského odboru civilní správy Podkarpatské Rusi z 20. října 1925, ač se tohoto zákona dovolává, započítává dobu 2 roků, 4 měsíců, 21 dne st-lce se zřetelem na její jmenování zatímní učitelkou ženských ručních prací výslovně jen pro služební postup a výměru pense, nikoli však pro definitivní její ustanovení a další postup v tomto definitivním ustanovení, nelze uznati, že by závěr žal. úřadu, že st-lce nebyl tímto dekretem povolen zápočet pro postup její v poměru definitivní učitelky a že povolený zápočet byl konsumován platovým zařazením a postupem v poměru jejím jako učitelky zatímní, byl nelogickým nebo jinak vadným. Z toho vyplývá, že když st-lka ve služebním poměru definitivní učitelky do 30. června 1930 neztrávila skutečně tříletou lhůtu v § 7 odst. 2 zákona č. 104/1926 Sb. stanovenou, ani jí nebyla do této lhůty v tomto poměru započtena jiná doba, že je námitka její, že vyhověla podmínkám cit. paragrafu již dnem 1. července 1930, resp. že již v roce 1925 nabyla práva z dekretu, civilní správy Podkarpatské Rusi na zápočet doby nejméně 2 roků, 3 měsíců, bezdůvodnou. — —

Citace:

Č. 12857. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 491-496.