Čís. 1398.
Při přeměně společnosti s r. o. ve veřejnou obchodní společnost nelze se obejíti bez likvidace, byť společníci souhlasili a byli u obou společností týmiž.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R I 1111/21.)
Rejstříkový soud povolil zápis přeměny společnosti s r. o. ve veřejnou obchodní společnost. Rekursní soud opověď zamítl. Důvody: Napadené usnesení odporuje ustanovení §§ 89 a 96 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., dle něhož při zrušení společnosti s ručením obmezeným je nutno předsevzíti likvidaci a není likvidace předepsána toliko tehdy, když jmění společnosti se přenáší na společnost akciovou nebo na jinou společnost s ručením obmezeným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud sdílí právní názor
druhé stolice a poukazuje stěžovatele na důvody napadeného usnesení, jež jsou správné a nebyly vyvráceny dovolacím rekursem. K jeho vývodům se podotýká, že v zákoně o společnostech s r. o. není mezery ohledně likvidace a proto nelze přihlížeti k čl. 133 obch. zák. naopak v §§ 95 a 96 onoho zákona jsou taxativně vypočteny případy, ve kterých likvidace, zákonem v zájmu věřitelů nařízená, může odpadnouti. Takového případu tu není a proto je likvidace dle § 89 obligatorní, jak vysvítá též z ustanovení odstavce třetího § 91, že jmění společnosti s о. r., zbývající po zaplacení a zajištění dluhů, likvidátoři smějí rozděliti mezi společníky teprve po uplynutí tříměsíční lhůty, stanovené ve prospěch věřitelů. Mylným je názor stěžovatelů, že jde v tomto případě o pokračování ve společenském poměru mezi týmiž společníky pouze pod jinou právní formou, neboť dle § 2 zmíněného zákona je společnost s o. r. právnickou osobou, rozdílnou od osob společníků, která výhradně ručí věřitelům. Z toho je zřejmo, že při přeměně společnosti s o. r. ve veřejnou obchodní společnost nelze se obejíti bez likvidace a to ani za souhlasu společníků, ani tehdy, jsou-li společníci obou společností totožnými.