NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7139.

Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní: * Obvodní a obecní lékaři, kteří byli podle zákonů č. 332/1920 a 236/1922 převzati do služby státní, jsou povinni vykázati fysikátní zkoušku, i když jim povinnost tato služební smlouvou nebyla výslovně uložena, ač-li jim zkouška ta nebyla prominuta buď zákonem samým (§ 12 zák. č. 332/ 20) nebo výslovným výrokem úřadu (odst. 3. cit. § ve znění zák. č. 236/22).
(Nález ze dne 12. března 1928 č. 3060.)
Věc: MUDr. lan B. v L. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o zkoušku fysikátní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou služební ze 17. září 1923 byl st-l, do té doby lékař v L., převzat podle § 8 zák. č. 236/22 ve znění zák. č. 405/22 Sb. do služby státní. Výnosem z 19. dubna 1926 uložilo min. zdrav, zsp-é v Praze, aby st-le vyrozuměla, že jest povinen vykonati zkoušku fysikátní podle nař. č. 37/1873 ze znění nař. č. 571/20, poněvadž ani nevykazuje do přijetí svého pětiletou služ. dobu (§ 12 zák. č. 332/20), ani mu zkouška ta nebyla prominuta (§ 4 zák. č. 236/22). Ke složení zkoušky povolilo min. st-li lhůtu do konce roku 1927 a dodalo, že nevykoná-li ji, jest jeho přijetí do státní služby považovati za neúčinné a jeho služ. poměr po uplynutí povolené lhůty že přestává.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje v podstatě dva výroky:
Prvním z nich ukládá se st-li, aby předložil průkaz o vykonané zkoušce fysikátní; druhým se vyslovuje, že, neučiní-li tak do určité lhůty, bude považováno jeho převzetí do státní služby jako neúčinné. St-l obrací se proti oběma těmto výrokům, vytýkaje v podstatě, že právním pramenem jeho povinnosti ke státní správě je toliko smlouva služební ze 17. září 1923. Tato smlouva nestanoví za podmínku převzetí st-le do služby státní výkon zmíněné zkoušky. Ukládá-li mu to žal. úřad, mění jednostranně předpoklady jeho ustanovení, k čemuž není oprávněn. Zmíněná smlouva obsahuje však dále v § 3 taxativní výpočet předpokladů, za jichž existence může státní správa ji zrušiti. Nesložení zkoušky fysikátní není mezi nimi uvedeno a žal. úřad svůj druhý výrok také o žádný bod tohoto odstavce neopřel. Není prý proto nař. rozhodnutí ani v tomto směru zákonným.
Podle nař. min. vnitra č. 37/1873 ř. z. musí každý, kdo chce dosáhnouti stálého místa ve veř. službě zdravotní, prokázati, že vykonal s úspěchem t. zv. zkoušky fysikátní. Zákon č. 332/20 ve znění zák. č. 236/ 22 o převzetí zdravotně-policejní služby státem, podle kterého byl st-l nesporně do služby státní převzat, stanoví v § 12, že obvodním a obecním lékařům, pokud jsou převzati do služby státní podle tohoto zákona, odpouští se zkouška fysikátní, slouží-li až do převzetí déle než 5 let (odst. 1). Lékařům, kteří tuto pětiletou službu nevykazují, může min. zdrav, povoliti přiměřenou lhůtu ke složení této zkoušky odst. 2). Podle odst. 3. téhož paragrafu normovaného zákonem č. 236/22 může pak min. v případech hodných zvláštního zřetele i lékařům posléze zmíněným zkoušku tu prominouti.
Z těchto ustanovení se zřejmě podává, že podle zák. č. 332/20 ve znění zák. č. 236/22 jsou povinni lékaři obecní a odvodní do služby státní převzatí s úspěchem vykonati zkoušku fysikátní podle nař. č. 37/ 1873. Z tohoto ustanovení připouští ovšem zákon sám výjimku tím, že dovoluje v zásadě přijetí i lékařů tuto zkoušku nevykonavších. V té příčině dělí zákon lékaře ty ve dvě skupiny: Do první řadí ty z nich, kteří vykazují více nežli pětiletou službu od svého převzetí zpět počítanou; těm promíjí zákon zkoušku vůbec; do druhé skupiny zařazuje pak lékaře, kteří vykazují do dne svého přijetí službu kratší. Od těch zkoušku tu ze zásady vyžaduje, dopouští však — nemohou-li se jí vykázati —, aby ji vykonali dodatečně ve lhůtě k tomu určené min. zdrav. Zákon č. 236/ 22 stanovil pak z tohoto zásadního pravidla výjimku tím, že zmocnil min. zdrav., aby lékařům skupiny druhé průkaz o vykonání této zkoušky prominulo, shledá-li k tomu důvody, které uzná podle své volné úvahy za hodné zvláštního zřetele.
Z těchto úvah plynou zřejmě tyto důsledky: Byl-li podle zák. č. 332/ 20 ve znění zák. č. 236/22 lékař obecní nebo obvodní převzat do služby státní, pak jej stihá podle zák. nade vší pochybnost povinnost, aby prokázal výkon t. zv. zkoušky fysikátní pro státní lékaře všeobecně předepsané a to zpravidla již v době svého převzetí, výjimečně však nejpozději do lhůty, kterou min. určí. Tuto povinnost, kterou, jak dovoženo, lékařům těm ukládá zákon sám, netřeba v aktu ustanovovacím zvláště zdůrazniti, nýbrž nutno ji míti za uloženou již tim, že ustanovení se stane podle cit. zákonů, ledaže zkouška ta byla prominuta zákonem samým nebo min-em podle 3. odst. § 12 zák. č. 332/20 ve znění zák. č. 236/22. Prominutí posléze uvedené jako případ zákonem samotným označený za zcela výjimečný, musí se zřejmě státi výslovným aktem úřadu a nelze je předpokládati jako mlčky dané.
V případě, o který se jedná, není sporu o tom, že st-l zkoušku fysikátní v době svého přijetí do služby státní neměl a není také pochyby o tom, že mu výkon zkoušky té nebyl ex lege prominut, ježto — jak sám doznává — v době svého převzetí nevykazoval službu delší 5 let. Byl proto st-l povinen podati průkaz o vykonané zkoušce fysikátní a to i tehdy, když mu tato povinnost nebyla v aktu ustanovovacím zvláště uložena, ačli mu nebyla výslovně min-em podle 3. odst. § 12 zák. č. 332/20 ve znění zák. č. 236/22 prominuta. Že se tak stalo, ze správních spisů patrno není a také stížnost nic podobného netvrdí. Požaduje-li tudíž žal. úřad od st-le průkaz o výkonu zkoušky té, nelze shledati ani, že jedná proti zákonu ani v odporu se smlouvou služební ze 17. září 1923.
Není proto stížnost, pokud brojí proti tomu, že nař. rozhodnutím bylo st-li uloženo podati průkaz o vykonání zkoušky fysikátní, důvodnou.
Nss neshledal však stížnost opodstatněnou ani pokud brojí proti výroku žal. úřadu, .že převzetí st-le do státní služby bude považováno za neúčinné uplynutím lhůty mu dané, nepodá-li v ní průkaz o tom, že fysikátní zkoušku vykonal.
Zákon ukládá v zásadě ob. a obv. lékařům převzatým do služby stát. výkon zkoušky fysikátní, dopouští však, není-li zkouška ta uchazečům zákonem samým prominuta, převzetí jich ovšem pod podmínkou dodatečného jejího výkonu. Z toho jde, že nesplnění této povinnosti opravňuje státní správu již po zákonu samotném vysloviti neúčinnost aktu ustanovovacího, ačli se nerozhodne v tom kterém konkrétním případě lékaře zprostiti splnění podmínky té zvláštním aktem podle 3. odst. § 12 zák. č. 332/20 ve znění zák. č. 236/22.
Že se tak v daném případě stalo, ze správních spisů patrno není a také stížnost sama nic takového netvrdí. Byl proto žal. úřad oprávněn vysloviti, že ustanovení st-lovo stane se neúčinným, jestliže požadavku zákona nevyhoví. Když tedy žal. úřad vyslovil, že služ. poměr st-lův zruší v tom případě, že do lhůty, jejíž přiměřenost stížnost nepopírá, zkoušku fysikátní nesloží a to s účinky teprve od posledního dne této lhůty, nelze důvodně tvrditi, že jednal proti zákonu. Na tomto oprávnění úřadu nic nemění, že tuto výhradu nepojal do aktu ustanovovacího. když z něho zřejmě plyne (srv. § 7 služ. smlouvy), že st-l byl podle zák. č. 332/20 do služby státní převzat a když oprávnění stát. správy zdrav. k zachovanému postupu lze odvoditi již z tohoto zákona samotného.

Citace:

č. 7139. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 407-409.