Č. 3946.

Vyvlastnění: I. * Pozemky k účelům stavebním parcelovanými ve smyslu § 3, odst. 2 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. rozuměti jest i takové pozemky, které fakticky tvoří zbytek komplexu před účinností nyní platného stavebního řádu rozděleného a zastavěného, k účelům stavebním se hodícího. — II. Při žádosti za vyvlastnění pozemku zastavěného, k účelům obývacím nezužitkovaného, netřeba hleděti k pořadí podle § 3 zák. o stav. ruchu č. 35/1923. — III. Nezastaveným ve smyslu § 2 téhož zák. není pozemek, na němž stojí stodola, která sice vyhořela, jejíž obvodní zdi však ještě stojí a jíž se užívá za skladiště.
(Nález ze dne 25. září 1924 č. 16258).
Věc: Živnostensko-občanské stavební družstvo pro Plzeň a okolí (adv. Dr. Mat. Mandl z Plzně) proti zemské správě politické v Praze (za zúč. strany adv. Dr. Pavel Lederer z Plzně) o vyvlastnění pozemků dle zák. o stavebním ruchu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Po provedeném šetření vyvlastnila osp v P. nálezem z 10. dubna 1923 dle § 5 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. ve prospěch stěžujícího si družstva pozemek č. kat. 592/1 a pozemek č. kat. 85 v P., patřící Pavlu K. a společníkům.
Nař. rozhodnutím z 15, srpna 1923 vyhověla zsp odvolání expropriátů a zrušila vyvlastňovací nález pro nezákonnost z těchto důvodů:
»Dle § 3, odst. 2 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. jest vyvlastňovati příhodné pozemky k účelům stavebním parcelované. V daném případě nebylo místním šetřením prokázáno, že by vyvlastňované pozemky byly již k účelům stavebním parcelovány. Při řízení bylo zjištěno, že na pozemku číslo katastrální 592/1 stála před léty stodola, která dle udání zástupců obce v roce 1889 shořela, od kteréžto doby parcela ta je nezastavěnou, a že pozemek číslo katastrální 85 jest zahradou. Tvrzení zástupců obce, že jmenované pozemky jsou pozemky k účelům stavebním parcelované ve smyslu § 3, odst. 2 cit. zák., tvoříce zbytek stavebního bloku a že ráz těchto pozemků jako stavebních míst dle ustanovení stav. řádu dosud nepominul, poněvadž parcelace byla tu již ve skutek uváděna, nebylo nikterak doloženo a dle doznání zástupců obce žádným usnesením prokázáno býti nemůže. Rovněž nebylo nikterak prokázáno, že by vyvlastňované pozemky byly prohlášeny za staveniště. Vzhledem k tomu nutno míti za to, že zmíněné pozemky dosud k účelům stavebním parcelovány nebyly.
Naproti tomu dle prohlášení zástupců obce jsou v obci příhodné pozemky k účelům stavebním parcelované. Zástupce expropriátů uvedl řadu takových pozemků s udáním jejich kat. čísel a také vyvlastňující družstvo existenci takových pozemků v obci nikterak nepopřelo. Družstvo pouze namítalo, že tyto pozemky jsou příliš vzdáleny od středu města tak, že jsou pro projektované stavby družstva nevhodné, ježto družstvo dle svých stanov jest povinno v domech jím prováděných zřizovati pro své členy pokud možno dílny a krámy jako maloživnostenské provozovny.
K této námitce nebylo možno přihlížeti, ježto se družstvo ve své žádosti za vyvlastnění domáhalo pouze vyvlastnění zmíněných pozemků na stavbu činžovního domu a teprve dodatečně během řízení prohlásilo, že v projektované stavbě chce zřizovati také maloživnostenské provozovny a krámy. Že by parcelované pozemky v obci, na něž poukazovali v řízení zástupci obce a vyvlastněného, byly nezpůsobilé k stavbě činžovního domu, ani družstvo samo nenamítá. Pouhá větší výhoda stavebníkova nemůže však býti vyvažována újmou osoby třetí, do jejíž vlastnické sféry se vyvlastněním zasahuje.
Jelikož tedy bylo řízením zjištěno, že jsou v obci příhodné pozemky k účelům stavebním parcelované, není možno, vzhledem k ustanovení § 3, odst. 2. cit. zák. vyvlastniti pozemky družstvem žádané, jež dosud k účelům stavebním parcelovány nebyly a bylo nutno v odpor vzatý nález, jímž pozemky ty byly vyvlastněny, pro nezákonnostzrušiti«.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost podaná u nss-u, o níž uvažováno bylo takto:
Stížnost vytýká především, že žal. úřad neměl záležitost tu posuzovati pouze s hlediska § 3 cit. zák., nýbrž měl hleděti i k § 2, dle něhož lze pro stavbu obytných domů vyvlastniti pozemky zastavěné, avšak k účelům obývacím nezužitkované. Dovozuje, že na pozemku čís. k. 592/ 1 postavena je vyhořelá stodola, jež je nyní skladištěm drogerie, tedy budova k účelům obývacím nezužitkovaná. Poněvadž pak pořadí v § 3 cit. zák. stanovené nelze vztahovati na pozemky zastavěné budovou k obývacím účelům nezužitkovanou, má stížnost za to, že ohledně této plochy je otázka, je—li parcelovaná či nikoli a jsou-li ve stavebním obvodu města P. jiné pozemky parcelované, lhostejnou.
O této námitce uvážil nss toto:
Pořadí, které uvedeno je v § 3 cit. z., vztahuje se pouze na pozemky nezastavěné, což vyplývá z toho, že v § tom o pozemcích zastavěných není řeči; mluví se tam pouze o pozemcích k účelům stavebním parcelovaných a contrario neparcelovaných, a půdě plodné a contr. neplodné a pro tyto navzájem se pořadí stanoví. Z toho plyne, že žádá-li exproriant o vyvlastnění pozemku zastavěného, k účelům obývacím nezužitkovaného, může tak učiniti, aniž by dbal pořadí v § 3 cit. zák. stanoveného a nemůže býti se žádostí svou zamítnut poukazem na pořadí teprve v § 3 pro nezastavěné pozemky stanovené.
Ze spisů jde a nikým v řízení nebylo popřeno, že na st. částici čís. 592/1 stojí stodola ovšem vyhořelá totiž 4 její zdi, jíž se používá jako skladiště drogerie. Žal. úřad vychází ovšem, jak plyne z nař. rozhodnutí, z toho, že tato parcela je nezastavěna a to proto, poněvadž stodola, jež na pozemku tom stála, v r. 1889 shořela. Ze spisů musel však žal. úřad seznati, že stodola ta neshořela celá, nýbrž jen její střecha, že všechny čtyři hlavní zdi její dosud tam stojí a že se jí užívá jako skladiště. Je proto zřejmo, že žal. úřad vychází z právního názoru, že není ve smyslu § 2 cit. zák. o stav. ruchu zastavěn pozemek, na kterém stojí budova požárem sice střechy a vnitřního upravení zbavená, jejíž všechny obvodní zdi však posud stojí a jíž se i nadále jako skladiště užívá. Názor ten však nss nesdílí, naopak má za to, že pozemek takový je ve smyslu § 2 cit. zák. zastavěn, když hlavní součástky budovy, totiž obvodní zdi dosud tam stojí a když se vyhořelé budovy ještě užívá třebas k účelům jiným, než pro které byla určena. Nelze proto právem tvrditi, že parcela č. kat. 592/1 zastavěna není.
Pokud jde o tento pozemek, jeví se nař. rozhodnutí nezákonným proto, poněvadž žal. úřad vykládaje si mylně ustanovení § 2 cit. zák. nepokládal pozemek ten za zastavěný a proto přípustnost jeho vyvlastnění posuzoval nikoli dle ustanovení 1. odst. tohoto §, nýbrž jen dle § 3 cit. z.
Pokud jde o pozemek p. č. 85, závisí rozhodnutí o zákonitosti nař. rozhodnutí na zodpovědění otázky, zda žal. úřad právem či neprávem považoval pozemek p. č. 85 za pozemek k účelům stavebním posud neparcelovaný, resp. zda žal. úřad měl pro svůj výrok ohledně pozemku toho, že není parcelován, dostatečný podklad.
Karakter pozemku k účelům stav. parcelovaného odepřel žal. úřad tomuto pozemku, který je nesporně v pozemkové knize zapsán jako zahrada a který dle výsledku šetření není zahradou pěstovanou, nýbrž je jen plochou ladem ležící, porostlou z větší části planými kravinami, poněvadž nebylo usnesením prokázáno a doloženo, že byl prohlášen za staveniště, ani že je zbytkem stavebního bloku resp. že ráz jeho jako stavebního místa ve smyslu stav. řádu nepominul. Z toho plyne, že žal. úřad vychází z právního názoru, že za pozemky k účelům stav. parcelované ve smyslu § 3, odst. 2. zák. o stav. ruchu lze považovati jen ony pozemky, které ve smyslu § 8 stav. řádu na stavební místa byly rozděleny a tohoto karakteru uplynutím 5 lete lhůty nepozbyly, po případě zvláštním usnesením obce z parcel pozemkových na stavební byly přeměněny.
Stížnost stojí naproti tomu na stanovisku, že i pozemek k. č. 85, poněvadž se připojuje bezprostředně na pozemky zastavěné a je posledním nezastavěným místem celého bloku stavebního, musí býti považován za pozemek k účelům stavebním parcelovaný ve smyslu ústanovení § 3, odst. 2 cit. z. Brojí pak stížnost proti názoru žal. úřadu, že by cit. ustanovení mělo na mysli jen takové pozemky, které ve smyslu stav. řádu formelně na stavební místa byly rozděleny a ohledně nichž 5letá lhůta v § 13 st. ř. stanovená nepominula.
Jádro sporu leží tedy ve výkladu slov »pozemky k účelům stavebním parcelované užitých v § 3, odst. 2 zák. o stav. ruchu. Zákon o stav. ruchu sám definici pojmu pozemků k účelům stavebním parcelovaných nepodává. Ani stav. řád z 10. dubna 1886 č. 40 z. z., resp. z 8. ledna 1889 č. 5 z. z. a jiné nyní platné zákony stavební nemají ustanovení, které by ex professo stanovilo znaky, jež by upotřební plochy nějaké k účelům stavebním karakterisovaly jako rozdělení její na staveniště, tedy jako »parcelaci«. Z toho, co stanoví § 8 stav. řádu prv citovaného, se podává, že parcelace je tu tehdy, když větší plocha, která posud byla nezastavěna, má býti osazena větším počtem staveb a za tím účelem rozdělena na větší počet stavebních míst. Další dělení stavenišť, kterým nevzniká nová třída neb ulice, nepovažuje však cit. stav. řád dle § 19, odst. 2. za parcelování v tomto smyslu. Stav. řád pak také ex professo nezabývá se blíže otázkou výslovného uznání plochy nějaké jako plochy stavební, byť ovšem v § 6 o přeměně parcel pozemkových na stavební mluvil.
Zákon o stav. ruchu staví v § 3, odst. 2 proti sobě dvě kategorie pozemků: pozemky k účelům stavebním parcelované a pozemky neparcelované a stanoví, že poslednější teprve v druhé řadě mají býti vyvlastněny. Stanoví tak proto, poněvadž má právem za to, že při pozemcích, jež byly již uznány za způsobilé k účelům stavebním, povolení a provedení stavby je snazším než při pozemcích neparcelovaných t. j. nerozdělených.
Dle názoru nss-u míní zákon o stav. ruchu slovy »pozemky k účelům stavebním parcelované« zajisté také všechny pozemky, jež řízením ve smyslu ustanovení nyní platných řádů stav. na stavební místa byly rozděleny, ale nutno míti za to, že těmito pozemky pojem ten není vyčerpán. Nelze totiž přehlédnouti, že rozdělení větší plochy za účelem zastavění její větším počtem domů fakticky státi se mohlo již před účinností řádů stav. nyní platných, zejména stav. řádu z r. 1886. Stav. řád z 11. března 1864 č. 20 z. z. předpisoval pak zvláštní řízení rozdělovači při dělení větších ploch na stavební místa (parcelace) jen v případě zakládání nových měst neb částí jejich. Nesrovnávalo by se dle názoru nss-u s intencemi zák o stav. ruchu, kdyby zbytek bloku nějakého, dávno již zastavěného, který dle celého svého útvaru a své polohy k zastavění je nejen způsobilý, ale i přirozeně určen, měl býti posuzován jinak, než pozemek řízením ve smyslu čl. II. cit. a) st. ř. z r. 1886 neb jiných nyní platných řádů stav. na stavební místa rozdělený jen proto, poněvadž parcelace celého bloku, jehož vyvlastňovaná plocha je zbytkem, stala se před platností stav. řádu z r. 1886, pokud se týká jiných řádů stav. nyní platných, a že proto nelze prokázati zvláštním usnesením onu fakticky uskutečněnou parcelaci.
Dochází proto nss k názoru, že zák. o stav. ruchu nemíní slovy »pozemky k účelům stavebním parcelované« pouze ty pozemky, které ve smyslu § 8 stav. řádu z r. 1886, pokud se týká jiných nyní platných řádů stav. byly na stavební místa rozděleny, případně které dle § 6 z parcel pozemkových na parcely stavební byly přeměněny, nýbrž i pozemky takové, které fakticky tvoří zbytek komplexu před účinností nyní platných řádů stav. na staveniště rozděleného a zastavěného a které k účelům stavebním se hodí.
Dle spisů je pozemek č. 85 poslední nezastavěnou částí bloku domů postavených v ulici P. Stěžující si družstvo tvrdí ve stížnosti, že zastavění bloku toho stalo se již před platností stav. řádu z 10. dubna 1886 č. 40 z. z. a bylo tvrzeno již v adm. řízení zejména obcí jako úřadem stavebním, že jde při vyvlastnění o pozemky k účelům stavebním parcelované, tvořící zbytek stavebního bloku uprostřed města v jedné z nejhlavnějších tříd p-ských, jichž ráz jako pozemků stav. posud nepominul, poněvadž parcelace byla ve skutek uvedena. Ovšem uvedli zástupcové obce, že přesné usnesení o parcelaci citovati nemohou, poněvadž jde o parcelaci provedenou před platností stav. řádu z r. 1886.
Jestliže žal. úřad tomuto pozemku odepřel karakter pozemku na stav. místo parcelovanému ve smyslu § 3, odst. 2. zák. o stav. ruchu proto, poněvadž parcelace tohoto pozemku nebyla doložena a proto, že nebylo prokázáno, že by pozemek ten byl prohlášen za staveniště, spočívá výrok žal. úřadu na mylném výkladu § 3, odst. 2 zák. o stav. ruchu.
Pokud pak žal. úřad vyslovuje, že nebylo doloženo, že pozemek ten tvoří zbytek stavebního bloku a není prokázáno, že ráz jeho jako stav. místa uvedením parcelace ve skutek nepominul, je výrok ten v rozporu se spisy, zejména ze zjištěním, že jde o poslední nezastavěné místo v ulici P., a předloženými plány, z nichž patrno, že celý blok až na toto místo je zastavěn a je i v rozporu s názory svrchu o pojmu »pozemků k účelům stav. parcelovaných« vyslovenými.
Dle toho, co svrchu uvedeno, je názor žal. úřadu, ze kterého vycházi ohledně pozemku st. č. 592/1, že totiž pozemek ten není zastavěn, právně mylný, což ovšem mělo za následek, že žal. úřad posuzoval přípustnost vyvlastnění toho s hlediska § 3, odst. 2. a nikoli, jak měl učiniti s hlediska § 2, odst. 1. zák. o stav. ruchu. Ohledně pozemku kat. č. 85 spočívá výrok žal. úřadu, že není ve smyslu § 3, odst. 2. cit. zák. k účelům stavebním parcelován, na mylném právním názoru.
Pak ovšem neměl žal. úřad zrušiti rozhodnutí I. stolice a žádost stěžujícího si družstva o vyvlastnění pozemků těch zamítnouti s odůvodněním, že jsou v P. pozemky parcelované pro zamýšlenou stavbu vhodné, a muselo nař. rozhodnutí pouze o tento důvod se opírající býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3946. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 450-454.