NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

4294.

Administrativní řízení. — Učitelstvo: * Ministerstvo
školství není oprávněno odmítnouti rekurs učitele národní školy ve věci požitkové jen z toho důvodu, že není rekurentem podepsán, jestliže je z obsahu podání toho a formy jeho zřejmo, od koho pochází.
(Nález ze dne 5. ledna 1925 č. 23.386/24.) Prejudikatura: Boh. 706 a 4106 adm.
Věc: Engelbert R. v R. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti
ministerstvu školství a národní osvěty o odmítnutí rekursu pro formální vadu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zšr mor. rozhodnutím z 27. února 1923 přiznala st-li za vyučování na obecné škole ve V. v době od 16. září 1916 do 15. září 1917 substituční příplatek 213 K 33 h. Dne 19. března 1923 bylo u zšr-y osobně podáno a presentováno podání na min. škol., datované v R. dne
16. března 1923, které, jsouc celé psáno na psacím stroji, v úvodě jako svůj předmět uvádí »Engelbert R., Lehrer R., Substitutionsgebühr« označuje se jako stížnost směřující do cit. rozhodnutí zšr-y a končí petitem, aby min. škol. ono rozhodnutí pozměnilo, nemá však vůbec podpisu.
Žal. úřad vrátil nař. rozhodnutím toto podání, ježto mu nelze do
věci zasahovati vzhledem k tomu, že podání došlé zšr-y dne 17. března 1923 bez podpisu, nelze považovati za řádný opravný prostředek. O tom byl st-1 vyrozuměn.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad odepřel považovati podání, datované v R. dne 16. března
1923, jež byvši řízeno na min. škol. vznášelo stížnost do rozhodnutí
zšr-y z 27. února 1923 a mělo ve svém úvodu heslo »Engelbert R.,
učitel v R.« za řádný opravný prostředek, a to z toho důvodu, že podání
to nebylo vůbec opatřeno podpisem. Tím vyslovil žal. úřad právní názor, že podání strany stává se projevem její vůle teprve podpisem jejím,
a že teprve z podpisu na odvolacím spisu může odvolací stolice usuzovati na vůli strany podati opravný prostředek a domáhati se jím
přezkoumání výroku stolice nižší. Nemá-li odvolací spis tuto náležitost,
nehodí se po názoru žal. úřadu k řízení před úřadem školským a může
býti úřadem tím bez dalšího řízení odmítnut.
Nss nemohl se přikloniti k tomuto právnímu nazírání žal. úřadu.
Platný právní řád nemá v příčině opravných prostředků, podávaných
stranami proti rozhodnutí neb opatření úřadů školských žádných positivních předpisů, které by určovaly, v jaké zevní formě a obsahové
úpravě mají prostředky ty podávány býti, a za jakých předpokladů jest
úřad školský oprávněn opravný prostředek pro formelní nedostatek
odmítnouti a tím odepříti meritorní vyřízení jeho. Musí proto každé
prohlášení strany, jež podáno jest v předpsané lhůtě rekursní u příslušného místa podacího a z něhož vysvítá, že ním chce strana naříkati
určitě označený výrok úřadu školského, považováno býti za odvolání
platně vznesené a k jednání způsobilé.
Jest sice pravda, že bude při písemně podávaných opravných prostředcích podpis podavatelův nejpodstatnější značkou, jež podavatele
individualisuje, a že bude především z něho školský úřad usuzovati na
osobu st-lovu. Než odporovalo by nejenom maximě oficiosity řízení
správního, nýbrž i zásadě o přípustné bezforemnosti opravného prostředku v řízení správním, mělo-li by se prohlásiti, že jest podepsání písemného odvolání stranou jediným momentem, který může stížnost konkretisovati a osobu st-lovu vyznačiti. Naopak sluší, vzhledem k nedostatku jakéhokoliv positivního předpisu mít za to, že jest požadavku nutné individualisace, jakož i autentičnosti opravného prostředku vyhověno, lze-li osobu st-lovu bezpečně zjistiti z obsahu odvolacího spisu aneb jeho příloh či vůbec za pomoci správních spisů. V
takovém případě musí býti považován opravný prostředek, i není-li
podepsán stranou, za řádně a platně podaný, při čemž ovšem musí
ponecháno býti na vůli odvolací stolice, aby buď ihned vstoupila
v meritorní projednávání odvolání, aneb má-li v příčině osoby podavatelovy důvodné pochybnosti, formelní nedostatek scházejícího podpisu vhodným způsobem odstranila (ku př. vrácením straně k podpisu,
předvoláním k úřadu a pod.).
Že toto právní pojetí odpovídá zákonu, podává se dále i z úvahy, že
nelze míti za to, že by zákonodárství chtělo připustiti, aby materielní
práva stran trpěla pro snadno odstranitelný poklesek formelní, pokud
nejde o splnění striktního, právní normou přímo předepsaného předpisu
formelního, s jehož nezachováním norma ta spojuje následky prekluse
(srovn. nálezy tohoto soudu Boh. č. 706 a 4106 adm.). Takového předpisu však v příčině podpisování odvolacích spisů není, a nelze proto
pro nedostatek podpisu na opravném prostředku prostředek ten bez dalšího řízení odmítati.
Ze všeho toho plyne že žal. úřad není oprávněn odmítnouti odvolání
učitele národní školy ve věci požitkové jen z toho důvodu, že není st-lem
podepsáno, jestliže z obsahu podání toho a jeho formy jest zřejmo, od
koho pochází.
V daném případě neměl žal. úřad tím spíše nastoupiti cestu jím
volenou, když příslušné podání, došlé na zšr-u dne 19. března 1923
bylo již, než žal. úřad nař. rozhodnutí o něm vydal, předmětem delšího
řízení u podřízených úřadů školních, aniž u těchto úřadů vznikla pochybnost o tom, že podání to skutečně od st-le pochází a aniž tyto
úřady uznaly za nutné, aby podání st-li k doplnění vrátily. Ze správních spisů totiž jde, že zšr zaslala toto podání výnosem z 21. března 1923 ošv-u v R., aby připojil určité spisy s průkazem o doručení v odpor vzatého výnosu, čemuž tento zprávou ze 4. dubna 1923 vyhověl.
Na to předložila zšr zprávou z 10. dubna 1923 zmíněné podání jako
stížnost Engelberta R. žal. úřadu k rozhodnutí.
Za tohoto stavu věci nutno tedy uznati, že právo st-lovo na to, aby
o jeho opravném prostředku podaném v čas a na řádném podacím místě
bylo meritorně rozhodováno, bylo nař. rozhodnutím porušeno, pročež bylo
rozhodnouti jako v enunciátě uvedeno.

Citace:

č. 4761. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1076-1077.