NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901)

Čís. 250.

Dovoz jedno- a dvoukorunových bankovek do tuzemska po skončení okolkovací akce, není přestupkem ve smyslu § 13 nařízení ze dne 25. února 1919 čís. 86 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 4. září 1920, Kr II. 208/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal ku zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. října 1914 byl porušen zákon v § 13 nař. min. financí ve srozumění s min. spravedlnosti ze dne 25. února 1919 čís. 86 sb. z. a n., dále v čl. 3 a 6 nař. vlády republiky československé ze dne 6. března 1919 čís. 113 sb. z. a n., rozsudek ten se zrušuje a obžalovaný Josef S. se sprošťuje podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, že se dopustil přestupku § 13 nař. min. financí ve srozumění s min. spravedlnosti ze dne 25. února 1919 čís. 86 sb. z. a n. převážeje v Hrušovanech-Sanově dne 5. října 1919 částku 1423 K v jedno- a dvoukorunových bankovkách. Důvody:
Josef S. zadržen byl dne 5. října 1919 v Hrušovanech-Šanově při revisi vlaku z Vídně přijíždějícího, ježto v jeho cestovním kufru mezi prádlem na dně nalezeno bylo v zamotaných punčochách, v krabičce na pudr a v plátěném sáčku 1423 K v jedno- a dvoukorunových bankovkách. Když revisní orgán přišel k němu, řekl ještě před revisí, že nic nemá, a když pak byly bankovky u něho nalezeny, omlouval se, že neví o penězích, že mu je asi strčil do kufru neznámý pán, který mu z ochoty rovnal prádlo do kufru. Teprve při hlavním přelíčení přiznal se obviněný, že bankovky uschoval v prádle, by zamezil případné jejich zabavení. Rozsudkem okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. října 1919 uznán byl Josef S. vinným přestupkem ve smyslu § 13 nařízení ministerstva financí ve srozumění s ministerstvem spravedlnosti ze dne 25. února 1919 čís. 86 sb. z. a n. Rozsudek ten se stal právoplatným, ježto obviněný opravného prostředku neohlásil a pokutu dne 13. října 1919 složil. Rozsudek porušuje zákon v § 13 nařízení ministra financí ve srozumění s ministrem spravedlnosti ze dne 25. února 1919 č. 86 sb. z. a nař., a v čl. 3 a 6 nařízení vlády republiky čsl. ze dne 6. března 1919 č. 113 sb. z. a n. Účelem § 13 nař. z 25. února 1919 č. 86 sb. z. a n. bylo stíhati každé úmyslné rušení akce okolkovací. Patří sem tudíž pouze činy, jež spáchány byly za akce okolkovací nebo před ní s úmyslem, akci tu jakkoliv rušiti. K takovému rušení náleželo i hromadění bankovek korunových a dvoukorunových, které z okolkování byly vyloučeny, s úmyslem vyhnouti se okolkování bankovek hodnoty vyšší, neboť účelem akce okolkovací bylo nejen osamostatniti měnu naši od banky Rakousko-uherské, nýbrž i dle § 11 zák. č. 84 sb. z. a n. zjistiti hotový majetek každého obyvatele pro dávku z majetku. Mimo to způsobovalo hromadění bankovek korunových a dvoukorunových nedostatek drobných bankovek, čímž akce okolkovací trpěla. Naproti tomu byl na ochranu čsl. valuty po okolkování před dovozem korunovek a dvoukorunovek vydán zákaz dovozu těchto bankovek článkem 3 nař. z 6. března 1919 čís. 113 sb. z. a n., jehož nedodržení tresce se jako přečin podle čl. 6 téhož nař. Jelikož je zjištěno, že obžalovaný Josef S. dovezl do území republiky československé obnos 1423 korun v jedno- a dvoukorunových bankovkách dne 5. října 1919, tedy po skončení akce okolkovací, nemohl se dopustiti přestupku ve smyslu § 13 nařízení ze dne 25. února 1919 čís. 86 sb. z. a n.

Citace:

č. 742. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 641-643.