NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 3499.

K objektivní skutkové podstatě přestupku podle § 516 tr. zák. není třeba, by veřejné pohoršení skutečně vzešlo, stačí, je-li smilné jednání způsobilé vzbuditi veřejné pohoršení.
Tato způsobilost jest opodstatněna i tam, kde smilný čin byl spáchán třebas neveřejně, avšak v přítomnosti třetích osob.
Subjektivní skutková podstata § 516 tr. zák. předpokládá, že si pachatel byl vědom možnosti, že se o jeho činu doví více osob.
(Rozh. ze dne 28. května 1929, Zm II 365/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Adolfa K-e do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 1. června 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zprznění krve podle § 131 tr. zák. a přestupkem proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. zák., zavrhl, pokud čelila proti výroku odsuzujícímu stěžovatele pro zločin podle § 131 tr. zák.; naproti tomu jí vyhověl, pokud napadla rozsudek ve výroku odsuzujícím stěžovatele pro přestupek podle § 516 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v této části a podle § 290 tr. ř. též ve výroku odsuzujícím obžalovanou Emilii K-ovou pro přestupek podle § 516 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu u obou obžalovaných a ve výrocích s tím souvisejících, a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozsoudil a při výměře trestu přihlížel u obou obžalovaných k nezrušenému výroku, odsuzujícímu je pro zločin podle § 131 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud napadá rozsudek ve výroku, odsuzujícím stěžovatele pro přestupek podle § 516 tr. zák. K objektivní skutkové podstatě přestupku podle § 516 tr. zák. není sice třeba, jak mylně za to má stížnost, by veřejné pohoršení skutečně vzešlo; stačí, je-li smilné jednání způsobilé, vzbuditi veřejné pohoršení. Tato způsobilost jest opodstatněna i tam, kde smilný čin byl spáchán třebas neveřejně, avšak v přítomnosti třetích osob a kde si pachatel musil býti vědom možnosti, že se o činu doví více osob. Rozsudek zjišťuje toliko, že stěžovatel souložil s vlastní svou dcerou v noci za pološera v přítomnosti dvou cizích osob, z nichž Anna B-ová počínání jich pozorovala, subjektivní stránkou činu se však rozsudek vůbec nevypořádal, neučiniv zjištění v tom směru, že si stěžovatel musil býti vědom možnosti, že se o činu doví více osob. Zjištění toho bylo však v souzeném případě tím více potřebí, ana situace v době činu byla podle udání svědků taková, že obvinění mohli míti za to, že osoby ve světnici přítomné jsou pohrouženy ve spánek.

Citace:

Čís. 3499.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 334-335.