NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6505.

Učitelstvo (Slovensko): * Pro počáteční den přeložení na odpočinek po rozumu § 8 vl. nař. č. 226/23 jest bez významu, kterého dne bylo rozhodnutí straně doručeno.
(Nález ze dne 26. dubna 1927 č. 5343).
Věc: Dr. František Sz. v K. (adv. Dr. Viktor Arend z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — Nař. rozhodnutím oznámil žal. úřad st-li, že min. škol. sdělilo, že nemůže vyhověti jeho žádosti za reaktivaci, a že zmocnilo referát podle § 8 vl. nař. č. 226/23, aby st-le pensionoval s práv. účinností od dne 1. prosince 1924. Na zákl. tohoto zmocnění překládá žal. úřad st-le na trvalý odpočinek dnem 1. prosince 1924. Jeho celková služ. doba, rozhodná pro výměru pense, od 25. listopadu 1907 do 31. října 1919, činí po přepočítání podle § 11 a 83 zák. čl. LXV:1912 celkem 13 let, 7 měsíců a 6 dní. K této době připočítává se podle § 13 téhož zák. čl. jeden rok z doby st-lova propuštění ze školské činné služby, to jest od 1. listopadu 1919 do 1. listopadu 1920. Příslušejí mu tedy pens. požitky do výše 50% jeho pens. základny, která činí podle § 23 cit. zák. čl. 3800 Kč. — — —
O stížnosti uvážil nss takto:
Bezdůvodná je stížnost, pokud brojí proti tomu, že počátečným dnem st-lovy výslužby stanoven byl den 1. prosince 1924.
Podle § 8 vl. nař. z 29. listop. 1923 č. 226 Sb. — byli-li zaměstnanci kategorie, k níž i st-1 náleží, totiž učitelské síly ustanovené svého času na uher. stát. školách a ústavech vyučovacích, vzdělávacích a vychovávacích, jichž žádosti o trvalé ustanovení ve službách čsl. státu vyhověno nebylo, dáni na odpočinek, — jest učiniti tak prvním dnem měsíce následujícího po dni, v němž zamítnuta byla jejich žádost o ustanovení.
St-lova žádost o ustanovení zamítnuta byla min. škol. jakožto úřadem k úkonu tomu dle § 5 cit. vl. nař. povolaným, výnosem z 29. listopadu 1924. Byl-li tudíž jako počátečný den, jímž st-l dán jest na odpočinek, označen den 1. prosince 1924, odpovídá opatření to zplna zákonu, totiž zmíněné positivní normě.
Okolnost, jíž se st-l dovolává, že totiž písemné vyrozumění o tom, že jeho žádost byla zamítnuta, bylo mu doručeno teprve dne 28. ledna 1926, významu nemá, kdyžtě právě, jak z doslovu onoho předpisu patrno, rozhodným jest toliko den, kdy žádost byla úřadem zamítnuta, tedy kdy příslušný úřad ono zamítnutí vyslovil, nikoli však den, kdy dotčenému dostalo se vyrozumění o onom úředním aktu.
Tím jest však již vyslovena i bezdůvodnost ostatních námitek stížnosti, že totiž nesprávně byla zjištěna započítatelná služ. doba a důsledně i proc. sazba, když právě jediným předpokladem a základem oněch námitek je st-lův názor, jak dovozeno, mylný, že právní účinnost jeho pensionování nastala teprve dnem 1. února 1926, a nikoli dnem 1. prosince 1924, jak žal. úřad vyslovil. — — — —

Citace:

č. 6505. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 749-750.