NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1996.

Povinnost svůdce k náhradě za zmenšenou vyhlídku na sňatek (§ 1328 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1922, Rv 1 237/22.)
Žalovaný odsouzen byl právoplatně pro zločin podle § 127 tr. zák. spáchaný na žalobkyni, která v době činu neměla ještě 14 let věku. Žalobě o náhradu za zmenšenou vyhlídku na sňatek bylo vyhověno soudy všech tří stolic a přiznáno žalobkyni z tohoto důvodu 20000 Kč,
Nejvyšším soudem z těchto
důvodů: Rozhodnutí o dovolání spočívá ve zodpovědění otázky, zda přisouzení 20000 Kč žalobkyni jako náhrada škody za zhoršenou vyhlídku její do budoucnosti a za zmenšenou možnost sňatku není upřílišněno. Po této stránce uplatňuje žalovaná strana dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., a tu dlužno přisvědčiti odvolacímu soudu, což ostatně ani dovolání přímo nepopírá, že újma žalobkyni způsobená opravňuje ji vedle § 1328 obč. zák. domáhati se za ni náhrady na žalovaném, který byl rozsudkem krajského jako porotního soudu uznán vinným, že na žalobkyni, ač jí nebylo ještě 14 let, předsevzal mimomanželskou soulož (§ 127 tr. zák.). Odvolací soud v souhlase se soudem prvým na základě zjištěných okolností má za prokázáno, že trestným činem žalovaného zmenšila se pro žalobkyni vyhlídka na zaopatření sňatkem, a proto sluší za to míti, že tím nastalo podstatné zhoršení jejího hospodářského postavení. Mohla by podle obyčejného běhu věcí počítati s tím, že se provdá, a tak dojde zaopatření (§ 91 obč. zák.), tato vyhlídka do budoucnosti jest však vinou žalovaného zkrácena. Tím, jest žalobkyně obmezena ve svém hospodářském životě, musí po případě vyhledati si výdělkové povolání, podjati se všech jeho námah a břemen, a podrobiti se všem strastem, s ním spojeným, až na konec života proti svému přirozenému ženskému povolání (viz judikát nejvyššího soudu vídeňského čís. 184). Uváží-li se к tomu, že dle zjištění nižších soudů žalobkyně v měšťanské škole se učila velmi dobře, že však, když vyšlo najevo, že žalovaný s ní tělesně obcoval, byla nucena pro uvarování pohoršení školu opustiti, čímž zajisté byla připravena o možnost dalšího vzdělání, a tím o snazší a výhodnější výdělkové zaopatření, a — vezme-li se dále zřetel k tomu, že za poměrů nynějších i dívce mravně bezúhonné a pohlavně zachovale jest nesnadno výhodně se provdati, nad to pak dívce, o níž se lidé dověděli, že byla pohlavně zneužita, nelze při znehodnocení měny, které obzvláště v době vydání rozsudku prvého soudu bylo značné — pokládati obnos žalobkyni přisouzený za příliš vysoký, a právní názor odvolacího soudu, potvrdivšího rozsudek prvý, hledíc ke všem okolnostem případu za nesprávný (§ 273 c. ř. s.).

Citace:

č. 1996. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1026-1027.