Č. 2027.

Pastviny (Slovensko): Rozhodl-li již kompetentní úřad lesní pokud se týče zemědělský o tom, že jistá plocha jest z důvodů leso-policejních vyňata z pastvy, jsou úřady pastevní tímto výrokem vázány.
(Nález ze dne 1. března 1923 č. 3377.)
Věc: C-ské horní a hutní závody v Ch. proti županskému úřadu v Rimavské Sobotě o příděl pastvin. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil županský úřad v R. S. usnesení okresního pastevního výboru v R. z 19. května 1922, jímž obci T. na její žádost přiděleny byly z majetku st-lčina na pastvu pozemky zv. H., K. a L. tak jako v letech 1919, 1920 a 1921 za poplatek jako v letech 1919 nebo 1920 — dodal však, že povolení toto platí výhradně na rok 1922, poněvadž majitel je povinen v r. 1923 plochy ty znovu zalesniti.
V odůvodnění se praví, že podle výsledků komisionelního šetření není sice požadovaná plocha způsobilou na pastvu, poněvadž jde o lesní porost, kde půda je sypká, k tvoření »járků« náchylná, sklon místy až 15°, směr na jih, přes to však uděluje se povolení k pastvě, ježto porost je tu již dosavadní pastvou zničený, takže bude jej nutno znovu vysázeti, ježto se během zbývajících ještě 3 měsíců již větší škoda pastvou nezpůsobí a ježto obec, užívajíc této pastviny již od r. 1919, se zařídila již počtem svého dobytka na tuto plochu, takže by nepřidělení této plochy uvedlo chovatele dobytka v nesnáze.
O stížnosti na rozhodnutí to podané uvážil nss:
St-lka již v řízení správním namítala a namítá také ve stížnosti, že plocha nař. rozhodnutím k pastvě přidělená jest lesní půdou takového druhu, jejíž použití k pastvě se příčí ustanovením §§ 7 a 100 zák. čl. 30 z r. 1879, a že zde již také pravoplatným lesopolicejním nařízením min. pro správu Slovenska č. 7113 z r. 1921 jakákoliv pastva byla zakázána.
Námitce této rozuměti jest tak, že žal. úřad při zkoumání otázky, je-li tu půda vhodná pro pastvu hospodářských zvířat, která není určena a ani užívána k jiným, s veřejného hlediska užitečnějším účelům (§ 1 nař. min. pro Slovensko z 11. dubna 1919 č. 2944 a pres. č. 68/1919 Úr. Novin), jest ohledně půdy lesní vázán předpisy cit. zákona lesního a pravoplatnými rozhodnutími kompetentních úřadů lesních.
Jak z cit. min. nař., zejména však z provád. nař. k němu vydaného (min. nař. z 15. května 1919 č. 2708 pres. č. 90/1919 Úr. Nov.) plyne, neměly předpisy těmito býti měněny předpisy lesního zákona.
Z toho plyne dále, že i za platnosti cit. nařízení mohou o otázkách, které lesní plochy jsou z důvodů leso-policejních vyňaty z pastvy ve smyslu §§ 7, 26 a 27 cit. lesn. zákona (vztažně §§ 78 a 80 zák. čl. 10 z roku 1913), pravoplatně judikovati jediné úřady lesní, resp. zemědělské.
Z této úvahy vyplývá tedy, že tam, kde úřady pastevní potřebují pro vlastní obor působnosti odpověděti si na otázku přípustnosti pastvy v lesích, jeví se výrok jejich pouhým zodpověděním otázky prejudicielní, právní moci neschopným, z čehož následuje, že byla-li otázka tato dříve již autoritativně rozhodnuta úřadem kompetentním, jest toto rozhodnutí pro úřady pastevní závazným.
Nepřihlížel-li tedy žal. úřad k námitce st-lčině již ve správním řízení přednesené, že vydán byl již o této prejudicielní otázce autoritativní výrok kompetentního úřadu a nevyšetřil-li předem pravdivost námitky té, trpí řízení tvořící podklad nař. rozhodnuti podstatnou vadu řízení, zaviněnou zřejmě nesprávným právním názorem žal. úřadu, že okolnost ta je pro něj nerozhodná, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo třeba zabývati se ještě dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

Nález č. 2027. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 631-633.