Hodina čekací

(hora legalis).
Hodina čekací jest hodina v civilním procesu při nařízení stání ustanovená ku dostavení se sporných stran, tak že se má za to, že strana se nedostavila teprve tehdy, když během celé hodiny jí ku dostavení se vyměřené, před soudem se neobjevila (res. ze dne 11. září 1784 sb. z. s. č. 336 a/a). Doba, kdy stání má se odbývati, musí býti tak určena, aby všechny strany o něm v čas mohly býti vyrozuměny, tak aby jim bylo možno v ustanovenou hodinu s náležitou přípravou se dostaviti (§ 186 soud. instr.). Tato čekací hodina (hora legalis) platí toliko ve případech, kde nedostavení se strany má následky kontumační. Není nutno ji dodržeti při předsevzetí důkazu znaleckého a při výslechu svědků (roz. ze dne 4. března 1884 č. 2606 sb. 9917, ze dne 25. října 1881 č. 12041 sb. 8533; ze dne 13. října 1875 č. 11183 sb. 5880), rovněž ne při exekuční dražbě (roz. ze dne 18. listopadu 1888 č. 9888 sb. 12349; ze dne 2. dubna 1884 č. 3857 sb. 9976), jinak ovšem při stání ustanoveném ku složení přísahy (roz. ze dne 18. května 1883 č. 5614 sb. 9440; ze dne 20. června 1876 č. 7350 sb. 6190).
Také v řízení ve věcech nepatrných platí čekací hodina, neboť slovní znění § 14 říz. ve v. nep. souhlasí úplně s terminologií §u 16 říz. struč. Jako tedy přijat jest v § 16 říz. struč. pojem stání a předpis o šetření horae legalis ze všeobecných ustanovení o řízení ve věcech sporných, tak jest tomu nutně i v říz. ve v. nep. (výn. min. sprav, ze dne 31. května 1874 č. 7470 ke všem vrchním zemským soudům).
Nový soudní řád nepřijal čekací hodiny, nýbrž počátek stání určuje se tu vyvoláním věci; stání pak jest zameškáno, když strana ve lhůtě ku stání ustanovené se nedostaví (§ 133 nov. s. ř.).

Citace:

Hodina čekací. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 512-513.