Čís. 10848.Manžel jest oprávněn uzavírati vlastním jménem pachtovní a nájemní smlouvy o manželčiných nemovitostech, pokud se tyto smlouvy obmezují na dobu manželovy správy, vybírati pachtovné a zažalovati je vlastním jménem. (Rozh. ze dne 3. června 1931, Rv II 40/30.) Žalobce Arnošt Z. uzavřel se žalovanou nájemní a pachtovní smlouvu o hostinských místnostech v domě, jenž náležel spoluvlastnicky žalobci a jeho manželce Žofii Z-ové, jež byla též majitelkou hostinské koncese. Proti žalobě Arnošta Z-a o zaplacení nájemného vznesla žalovaná mimo jiné námitku nedostatku žalobcova aktivního oprávnění ke sporu, již opodstatňovala takto: Předmětem smlouvy jest v prvé řadě pacht hostinské koncese a místnosti k tomu patřící jsou jen nutnou součástí pachtovní smlouvy ohledně koncese. Místnosti hostinské nebyly proto vůbec pronajaty, nýbrž s hostinskou koncesí spolupachtovány (§ 1091 obč. zák.). Oprávněnou z koncese jest Žofie Z-ová, která jako majitelka koncese jest aktivně oprávněna k žalobě. Avšak, i kdyby vedle smlouvy pachtovní ohledně koncese byla uzavřena smlouva nájemní ohledně hosstinských místností, byli by k žalobě oprávněni jen žalobce a Žofie Z-ová společně. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: V souzené rozepři žaluje Arnošt Z. osobně žalovanou stranu o zaplacení nájemného za poslední čtvrtletí roku 1928. Nesporně patří sporný dům žalobci a jeho manželce Žofii Z-ové stejným dílem. Hostinská koncese na tomto domě patří jen Žofii Z-ové. Sporná nájemní (pachtovní) smlouva ze dne 30. září 1927 byla uzavřena jen žalující stranou vlastním jménem. V takovém případě je žalobce oprávněn, nejen vlastním jménem vybírati pachtovné, nýbrž i toto pachtovné vlastním jménem zažalovati. Podle § 1238 obč. zák. má manžel zákonné právo na správu volného jmění manželčina. Toto právo opírá se o zákon, nikoli o právní jednání. Manželovo právo správy může trvati i bez vůle a bez vědomí manželky. Jakým způsobem má manžel volné jmění manželčino spravovati, není zákonem předepsáno. Avšak z předpisů zákona, podle nichž manžel ručí jen za neztenčené zachování kmenového jmění, nikoliv i za jeho výnos, že není povinen vyúčtovati náklady správy, že není povinen vydati docílené užitky, vysvítá, že v mezích správy jest manžel oprávněn správu vésti i vlastním jménem, i jménem manželčiným. Je proto manžel oprávněn provésti veškerá opatření (spojená s takovou správou) i vlastním jménem. K takovým opatřením patří zejména disposiční právo manželovo o užitcích volného jmění manželčina. Manžel jest oprávněn užitky pobírati, vlastním jménem je zciziti a zažalovati. Ohledně nemovitostí manželčiných jest manžel oprávněn pachtovní a nájemní smlouvy vlastním jménem uzavírati, pokud se tyto smlouvy obmezují na dobu manželovy správy (srovnej Ehrenzweig, Soustava II./2 str. 169 u poznámky 28, Mayr-Harting: Rodinné právo str. 36, Gl. Unger: N. Ř. čís. 3761 a 6677 a zejména obšírně Planck: Rodinné právo k § 1380 něm. obč. zák.). Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Jako nesprávné právní posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) uvádí dovolatelka, že nelze přihlížeti k důvodům odvolacího rozsudku, pokud se opírají o skutkový předpoklad, že Žofie Z-ová jest manželkou žalobcovou a dále tvrdí, že i, kdyby šlo o manželku, bylo by třeba zvláštní plné moci podle § 1008 obč. zák. Ve směru posléze zmíněném poukazuje odvolací soud ke správným a výstižným důvodům odvolacího soudu, které nebyly vývody dovolacími vyvráceny.