NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 11791.

Vodní právo: I. Udělil-li vodoprávní úřad prvé stolice vodoprávní konsens na určitou řadu let, nemůže odvolací stolice dobu tu zkrátiti z podnětu odvolání, které se v tomto směru změny nedomáhá. — II. Výklad staršího vodoprávního konsensu co do objemu oprávnění konsensem tím uděleného.
(Nález ze dne 13. března 1935 č. 13248/35.)
Věc: Firma Pražská Neusiedelská, spojené továrny na papír, celulosu a dřevovinu, akciová společnost v P. (adv. Dr. Matouš Mandl z Plzně) proti zemskému úřadu v Praze o odběr vody z řeky R. a svádění odpadních vod do řeky R.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Plzni z 12. prosince 1930 bylo st-lce pro její papírnu »Piette« v P. za jistých podmínek uděleno vodoprávní a živnostenskoprávní povolení ku provedení rekonstrukce její továrny v P. Rekonstrukce tato záležela v podstatě 1. z postavení nového papírního stroje na zpracování 21 tun papíroviny denně, 2. z postavení nové parní turbiny, 3. z postavení nového elektrického čerpadla pro 200 sek. 1 a 100 sek. 1, 4. z postavení nového parního akumulátoru, 5. z postavení nové filtrační stanice, 6. z postavení tří nových lapačů papíroviny systému Antoin a dvou bubnových lapačů.
Po stránce vodoprávní je ve výměru v podstatě uvedeno, že oproti dosavadnímu odběru vody pro výrobu a kondensaci ve množství 174 sek. 1 bude celkové množství jímané vody per 300 sek. 1 sice větší, ne- bude však se ztráceti, nýbrž bude až na 40 sek. 1, které se ztratí výparem při kotlích a při výrobě, čištění a sušení, po vyčištění opět do řeky vráceno, jednak že se současně projektuje další zlepšení zařízení čisticích pro odpadní vody z továrny, jejichž svádění ve množství 170 sek. 1 a 50 sek. 1 bylo schváleno a kolaudováno výměrem býv. zsp-é v Praze z 28. října 1921 a kolaudačním výměrem z 29. prosince 1922. Vodoprávní povolení uděluje se mimo jiné i s výhradou (ad 5.), že si povolující úřad vyhražuje právo naříditi další opatření, pakli by schválený postup a způsob čištění odpadních vod nevyhovoval. Konečně bylo uvedeno, že se vodoprávní povolení uděluje ve smyslu § 19 vod. zák. na dobu 30 let.
K námitkám, resp. požadavkům ředitelství státních drah v Plzni, je- muž přísluší vodní právo k čerpání vody z řeky R. pod místem, kde se odpadní vody z továrny st-lčiny vypouštějí do řeky R., bylo v cit. již nál. okr. úřadu v podstatě uvedeno, že spotřeba 40 sek. 1 v továrně st-lčině nebude přesahovati povolené již množství 92,3 sek. 1, dále že výkon čerpadel bude možno přesně zjistiti, že požadované oddělení vod kondensačních od vod výrobních není nutné, že i požadavek ohledně vypouštění 170 sek. 1 splaškových vod odpadá a že se zřízení limnigrafu pro kontrolu množství odpadních vod nedoporučuje.
Konečně k námitkám firmy C. & W. W. v B. bylo v podstatě uvedeno, že továrna této firmy leží na řece B. 6 km pod místem odběru, dále že v důsledku zesílení řeky přítokem M. a O. případný úbytek vody, ač se ho není co obávati, zde zůstane bez účinku, a že totéž platí o jakosti vody, která ve svém běhu přijímá veškeré kanalisační vody bez vyčištění do řeky vypouštěné, a konečně že — i kdyby toho nebylo — továrna fy W. není projednávaným projektem nepříznivě dotčena, ježto odběr vody i vypouštění odpadních vod z továrny st-lčiny děje se ve zdrži nad jezem městské elektrárny v P.
Z výměru toho odvolalo se, pokud šlo o vodoprávní část nálezu: 1. ředitelství stát. drah v Plzni, 2. firma C. & W. W., papírna v B., 3. st-lka, tato poslední jen pokud udělené vodoprávní povolení bylo časově omezeno na 30 roků, při čemž st-lka podání svoje označila jako rozklad, případně stížnost, 4. město P., které však podáním z 11. listopadu 1931 od svého odvolání upustilo.
K rozkladu, označenému případně jako stížnost st-lčina, změnil okr. úřad v Plzni výměrem z 18. května 1931 svůj původní výměr v ten rozum, že vodoprávní povolení ve smyslu § 19 vod. zák. udělil na dobu 60 let. O zbylých dvou odvoláních (ředitelství státních drah v Plzni a firmy C. & W. W. v B.) rozhodl žal. úřad nař. rozhodnutím takto:
I. Dodatečně udělené prodloužení lhůty trvání vodoprávního povoleni na 60 let se zrušuje. II. a) Odvolání ředitelství státních drah v Plzni vyhovuje zem. úřad tím, že podle § 81 vl. nař. č. 8/1928 Sb. v odpor vzaté rozhodnutí takto pozměňuje, pokud se týče doplňuje:
Mimo podmínky vodoprávní části v odpor vzatého výměru přede- pisují se tyto další podmínky: 1. Povolení uděluje se na dobu nejdéle 25 roků pro nově vybudovanou kubaturu vařáků nad kubaturu certifikáty kotelního revisního orgánu pro rok 1895 prokázanou, která podle šetření na místě jest zhruba 100 m3 (v plechovém plášti měřeno) pro 3 (tři) vařáky staré. Prokáže-li firma Pražská Neusiedelská přesnější vyčíslenou kubaturu větší, bude směrodatná ona větší kubatura. Kdyby byla řeka B. asanována do 25 let zřízením městské čisticí stanice, může úřad uložiti i další omezení časové, budou-li toho vyžadovati zájmy veřejné nebo stavby podnikané na řece B. pod P. 2. Klesne-li průtok B. pod stokem s O. pod 9 m3/sec. (— devět ms ve vteřině) na dobu přes 3 (tři) dny, zastaví se práce na jednom z obou vařáků a omezí se na vařák jediný. Na druhém vařáku se započne znovu s prací třetí den, stoupne-li průtok na 10 m3 (sec.) — deset m3 ve vteřině a potrvá-li aspoň 3 dny. 3. Klesne-li průtok pod 5 m3/sec. (pět m3 ve vteřině) na dobu aspoň 3 dnů, omezí se práce na zbylém vařáku tak, aby odpovídala kubatuře 100 m3. Buď se nebude vařák doplňovati nebo se nechá napřed 24 hodin studený. Stoupne-li průtok pod ústím O. do B. přes 5 m3/sec. (= pět m3 ve vteřině), lze třetího dne plniti vařák celý, při nepřetržité práci. 4. Úřadu zemskému jest vyhrazeno na náklad továrny při těchto průtocích nebo průtocích slabších se přesvědčiti svým orgánem, plní-li se tyto podmínky, eventuelně kontrolou pověřiti orgán okr. úřadu. Ne- budou-li tyto podmínky splněny, může úřad na čas závod úplně zastaviti.
Odvolání firmy C. & W. W. prohlásil žal úřad za vyřízeno výrokem o odvolání ředitelství státních drah v Plzni.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje v podstatě dva výroky: I. Ruší dodatečně udělené prodloužení lhůty trvání vodoprávního povolení na 60 let, a II. vyhovujíc odvolání zúčastněných stran pozměňuje, resp. doplňuje rozhodnutí I. stolice ve směrech právě sub. 1.—4. uvedených.
ad I. Pokud jde o výrok prvý, odůvodňuje jej žal. úřad jednak poukazem na to, že vzhledem k ustanovením §§ 10 odst. 3, 79 odst. 1 bod b) a 86 vod. zák. dlužno přihlížeti k tomu, aby projektem způsobený škodlivý vliv na jakost vody, používané i jinými zájemníky, byl podle možnosti omezen, jednak uvádí, že stanovením doby, na kterou povolení bylo uděleno na 60 let, se nevyhovuje předpisům zák. vod. a že vzhledem k podaným odvoláním stěžujícím si na zhoršení jakosti vody v řece bylo nutno dobu povolení přiměřeně omeziti, při čemž úřad přihlédl k tomu, že při nynějším rozvoji věd technických lze bezpečně počítati s tím, že v období 25 let bude zajisté znám nový způsob výroby celulosy, při němž nebude třeba vodu v řece znečišťovat i sulfitovými louhy do té míry, jako se dálo dosud. Konečně uvedl úřad, že při 4% amortisaci strojů a zařízení budou nynější stroje i zařízení v 25 letech amortisovány.
Stížnost brání se proti výroku tomuto především námitkou, že proti stanovení časového omezení vodoprávního konsensu na 60 let, k němuž došlo na rozklad st-lčin výměrem okr. úřadu z 18. května 1931 — který byl, jak je ze správních spisů patrno, všem stranám doručen —, nebyl se žádné strany podán odpor, že žal. úřad rozhodoval v tomto směru in peius st-lky, a že pouhá okolnost, že byla podána odvolání, stěžující si na zhoršení jakosti vody, nemůže ospravedlniti tak dalekosáhlý zásah do práv st-lčiných, když časové omezení není prostředkem ke zlepšení jakosti vody a nemá na jakost vody žádného vlivu.
O této mámitce uvážil nss takto:
Podle § 19 vod. zák. může vodoprávní úřad podle potřeby okolností připojiti k vodoprávnímu konsensu podmínky upravující nebo zabezpečující všeobecné užívání vody a povolení uděliti jen na omezenou dobu nebo do odvolání. V daném případě udělil vodoprávní úřad I. stolice vodoprávní konsens na dobu 60 roků. Proti tomuto výroku nebylo se žádné strany podáno odvolání. I když v odvoláních zúčastněných stran bylo namítáno, že udělení vodoprávního konsensu se dotýká práv zúčastněných stran, a i když by snad bylo zásadně možno, aby výhrada odvolání konsensu nebo omezení jeho na určitou dobu bylo dáno k ochraně práv zúčastněných stran, zejména v tom případě, když by škodlivé účinky zamýšleného vodního díla nebylo lze předvídati, nebylo v daném případě pro úsudek žal. úřadu, že ochrana práv zúčastněných stran vyžaduje omezení na kratší dobu, než na kterou úřad I. stolice vodoprávní konsens udělil, dostatečného podkladu ve spisech, ježto úřad I. stolice na podkladě posudku znalců při vodoprávním řízení slyšených dospěl k závěru, že právě projednávaným projektem st-lky nebude znečištění vody v řece R. zhoršeno, a opačný posudek znalecký nebyl za účasti stran žal. úřadem získán, kterýžto nedostatek nemůže býti nahražen interním vyjádřením, jejž si žal. úřad od svého technického oddělení vyžádal. Pokud snad žal. úřad výrok ad I. učinil z moci úřední, jak tomu nasvědčuje i dikce nař. rozhodnutí, které o odvolání zúčastněných stran rozhoduje teprve ve výroku ad II., k ochraně veřejného zájmu, pak není z nař. rozhodnutí patrno, který veřejný zájem má úřad na mysli, ježto pouhým rčením, že stanovením doby, na kterou se povolení uděluje na 60 let, se nijak nevyhovuje předpisům zákona o právu vodním, není onen veřejný zájem, který snad žal. úřad má na mysli, dostatečně označen. Označení toho je pak i podle § 81 odst. 2 správ. řádu č. 8/1928 Sb. tím spíše zapotřebí, ježto podle předpisu tohoto, jak v nál. Boh. A 10340/33 bylo vysloveno, je reformatio in peius přípustná jen tehdy, když jde o ochranu veřejného zájmu vůbec nezadatelného. Výrok ad I. je tedy vadný a bylo jej zrušiti podle § 6 zák. o ss. ad II. Druhý výrok dává sice poznati, že žal. úřad se nechce svými omezujícími podmínkami 1.—4. dotýkati dosavadního vodního oprávnění st-lky k odběru vody z řeky R. pro její továrnu na papír, celulosu a dřevovinu v P. a dosavadního vodního oprávnění ke svádění odpadních vod z této továrny do řeky R., na sporu je však otázka, zda žal. úřad, ukládaje omezení práva nově propůjčeného, nezasáhl těmito omezeními i práva stará, čímž by ovšem práva tato byla zkrácena. Žal. úřad, jak je zřejmo z důvodů nař. rozhodnutí, měřil míru dosavadního oprávnění st-lčina kubaturou tří vařáků, kterých se používalo v továrně st-lčině v roce 1895, kdy st-lce bylo uděleno první vodoprávní povolení ve spisech jsoucí, t. j. povolení býv. okr. hejtmanství v Plzni z 9. září 1895, a které vykazují asi 100 m3 vařákové prostory, kdežto při schvalování nového pro případ poruchy určeného reservního vařáku podle živn. řádu v r. 1904 bylo v protokole uvedeno, že výluhy nepůjdou do řeky. Žal. úřad dovozuje pak, že další vařáky přistavěla st-lka bez povolení, takže do rekonstrukce z r. 1931 měla továrna st-lčina varnou prostoru asi 250 m3 v plechovém plášti měřeno a tedy něco pod 200 m3 netto prostory, dále že na toto zvětšení nelze po názoru žal. úřadu při posuzování pravoplatného stavu bráti zřetele, takže směrodatnou pro dosavadní míru oprávnění st-lčina je kubatura 100 m3 (v plechu měřeno), a konečně že vodoprávním povolením z 28. října 1921 nebylo připuštěno vypouštěti výluhy do řeky a ani se na vypouštění výluhů nemohlo vztahovati, protože se vztahovalo na odpadní vody jiného složení, t. j. vody s vlákny, takže ani tato okolnost nic nemění na původním oprávnění pro výrobu celulosy ve vařákové prostoře 100 m3.
Předpoklad žal. úřadu, že rozsah dosavadního vodního oprávnění st-lky odpovídá splaškovým vodám resultujícím z kubatury vařáků 100 m3, jak byly v továrně st-lčině v r. 1895, napadá stížnost hlavní svojí námitkou, že míra vodního oprávnění st-lčina byla pravoplatně stanovena výměrem zsp-é v Praze z 28. října 1921 a kolaudačním výměrem téhož úřadu z 29. prosince 1922, z nichž st-lka nabyla práva sváděti do řeky R. odpadní vody tovární ve množství 170 sek. 1 a 50 sek. 1, tedy celkem 220 sek. 1, ve kterémžto množství jsou — jak stížnost z vodoprávního řízení v r. 1921 provedeného dovozuje — zahrnuty i odpadní louhy z vařáků celulosy, které jsou podrobeny čisticímu procesu v usazovacích jamách a na filtračním poli, a že tedy pro stanovení dosavadní míry vodního oprávnění st-lčina je stav kubatury vařáků z r. 1895, resp. z r. 1904 zcela nerozhodný.
Této námitce musil nss přisvědčiti. Jde o to, jaká je míra st-lčina práva na svádění odpadních vod z továrny st-lčiny do řeky R. Běží o vody odpadní, které jsou způsobilé jeviti účinek na jakost vody v řece R. a na cizí práva vodní. Je tedy ke svádění takových odpadních vod potřebí vodoprávního konsensu ve smyslu §§ 17 a 18 vod. zák. Pro rozsah vodních práv pak je směrodatný v prvé řadě vodoprávní konsens, vydaný ve smyslu § 86 vod. zák. (arg. § 27 vod. zák.). Otázka, zda zařízení v továrně st-lčině bylo také s hledisek živn.-policejních schváleno, je pro posouzení rozsahu vodních práv bez významu, třeba že řízení živn.-policejní má se podle § 85 vod. zák. pokud možno konati současně s řízením vodoprávním. Podle vodoprávního nál. býv. zsp-é v Praze z 28. října 1921 uděleno bylo st-lce vodoprávní povolení, aby směla odpadní vody náležitě zčištěné v čisticí stanici, provedené podle schváleného projektu, ve množství až do 170 sek. 1 vpouštěti do řeky R. Podle toho, jak schválený projekt v nál. tomto je popsán, mělo projektem tím býti docíleno značné zlepšení jakosti odpadních vod jednak tím, že kondensační vody ve množství 3 m3 za minutu, t. j. 50 sek. 1 po zbavení oleje a jiných mastnot měly býti svedeny jako zcela nezávadné přímo do řeky, čímž se odlehčí usazovacím nádržím (bod 1.—3.), jednak tím, že odpadní vody od papírních strojů budou zbaveny co nejvíce přísad (papírovin, kaolinu), dále tím, že odpady z výroby roztoků chlorového vápna nepřijdou již vůbec do řeky (bod 5.) a konečně tím, že louhy z vařáků a vody, bělidlové a prací, které byly dříve vypouštěny rázem, budou svedeny napřed do zvláštních sběrných komor za příčinou jejich míšení, neutralisace, ochlazení a povlovného odtoku (bod 6.), načež odpadní vody v usazovacích nádržích učištěné se svedou ještě dosavadním způsobem na závlahová pole za příčinou dočištění (bod 7.).
V nálezu tom se dále s poukazem na údaje technické zprávy o výpočtu množství odpadních vod, mezi něž se v technické zprávě zahrnují i odpadní vody z vařáků na celulosu, konstatuje, že projekt vyznačuje celou řadu zlepšení, zejména, že odpadní vody z celulosy nebudou vyúsťovati přímo do řeky, ježto přímý odpad z usazováků bude zrušen, že jejich chemicky účinné látky budou pracími vodami z papírny míšeny ve sběrných komorách, čímž nastane částečná oxydace sulfitů a redukce chlornanu, že množství vláken klesne zařáděním nových lapačů bubnových, a že chlorové vody nebudou do řeky vůbec sváděny. V nálezu se dále uvádí, že metody, jimiž by se odpadní vody st-lčina podniku mohly vylepšovati (na př. odkuřování sulfitových louhů), nelze st-lce pro veliký náklad předepsati.
Ze všech těchto ustanovení zmíněné konsensní listiny je viděti, že mezi odpadní vody, jejichž svádění do řeky R. po předchozím procesu čisticím bylo st-lce povoleno, byly zahrnuty i odpadní vody z vařáků celulosy. Je tedy pro otázku rozsahu oprávnění st-lky ke svádění odpadních vod z její továrny do řeky R. směrodatným vodoprávní nál. z 28. října 1921 a žal. úřad ocitl se v rozporu se spisy, usuzuje-li, že se vodoprávní konsens z r. 1921 na vypouštění výluhů do řeky R. nevztahuje.
Vycházel tedy žal. úřad při uložení omezujících podmínek sub 1.—3. nař. rozhodnutí z nesprávného předpokladu, že se vodoprávní konsens z r. 1921 na vypouštění výluhů z vařáků do řeky R. nevztahuje a že směrodatná je kubatura vařáků 100 m3 podle stavu z r. 1895. Je tudíž nař. rozhodnutí v této části v rozporu se spisy. To platí také o podmínce 4., která je v podstatě důsledkem podmínek předcházejících, a je rovněž založena na zmíněném mylném předpokladu, že směrodatnou je kubatura vařáků z r. 1895. V důsledku toho ztrácejí půdu i další vývody nař. rozhodnutí o vlivu zvětšeného znečištění vody v řece následkem zvětšené výroby na zájmy zemědělské, na obecné užívání vody a na stav zdravotní, resp. na budoucí stavby a úpravy na vodním toku, jakož i na veřejné zájmy, ježto otázku, zda takové větší znečištění vody nastává, a jaká opatření jsou eventuelně přípustná a nutná, aby eventuelním závadám bylo odpomoženo, bude nyní na podkladě podaných odvolání nutno řešiti na zcela jiném základě, t. j. na podkladě vodoprávního nál. z 28. října 1921.
Bylo proto nař. rozhodnutí i v této části zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 11791. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 636-642.