Přehled rozhodnutí c. k. nejvýš, soudu y jiných časopisech uveřejněných:

Právník = P. — Právnické Rozhledy = P. R. — Allg. österr. Gerichtszeitung = G. Z. — Juristiche Blätter = J. B. — Gerichtshalle = G. H. — Notariatszeitung = N. Z. — Příloha k min. věstníku = off. — Österreichisches Zentralblatt für die juristische Praxis = Z. B1 — Ósterreichische Zeitschrift für Strafrecht = Z, Strf. — Evidenzblatt fór österreichische Gesetzgebung und Rechtsprechung = E. Bl. . . . . . a n E. Bl. číslo sešitu a číslo listu. — Připojená čísla znamenají ročník a stránku přísl časop., u min. věstn. běžná čísla rozhodnutí.

I. Ve věcech civilních.

A. Z práva občanského.
59. §§ 4., 111. a 115. obč. zák. Otázku rozlučitelnosti manželství, uzavřeného rakouskými státními občany v cizozemsku, dlužno řešiti dle práva tuzemského (ze dne 7. prosince 1909, Rv I. 764/9, rep. nálezů č. 205, off. 1213).
60. § 21. obč. zák. Osoba stojící pod opatrovnictvím, může i bez souhlasu kurátora buď sama, neb důvěrníkem podati rekurs za úče- — 93 —
lem opětného dosažení způsobilosti k právním činům (ze dne 26. února 1908, R VI. 50/8, J. Bl. 1910: 36).
61. §§ 26., 27., 337., 364., 1297. a 1299. obč. z. Stát ručí za nehody vzniklé následkem nedostatečného udržování erárního mostu; rozhodovati o nárocích na náhradu škody, odvozovaných z oné nehody, přísluší soudům (ze dne 17. února 1909, č. Rv V. 53/9. — Opačný názor o otázce kompetenční, projevený v rozh. nejv. soudu ze dne 14. dubna 1909, Rv V. 468/9, byl zvrácen nálezem říšského soudu ze dne 20. října 1909, č. 532.—534., Z. Bl. 1910: 38).
62. §§ 34., 62. obč. zák. a zák. ze 16. února 1883, č. 20. ř. z. Prohlásil-li německý soud za mrtva německého státního občana, jenž měl poslední své bydliště (pobyt) v tuzemsku, jest prohlášení to v tuzemsku bezúčinným a manželství, v něž potom vešla manželka onoho za mrtva prohlášeného něm. státn. občana, v tuzemsku neplatným (ze dne 3. listopadu 1909, Rv I. 497/9, Z. Bl. 1910: 33).
63. §§ 71., 72. a 94. obč. zák. Manžel, jenž nezavinil vadnost ohlášek, je oprávněn naříkati manželství pro onu vadnost. Okolnost, že opomenuto bylo policejní odhlášení se v dosavadním bydlišti, nepřekáží založení domicilu v jiném místě (ze dne 28. září 1909, č. Rv I. 102/9, Z. Bl. 1910: 58).
64. § 154. obč. zák. Děti jsou povinny vyživovati své rodiče i tehdy, když by rodiče byli sami nouzi svoji zavinili (ze dne 8. dubna 1908, Rv VIII. 69/8, J. Bl. 1910: 57).
65. § 427. obč. zák. K převodu pojistky a nároku z ní vyplývajícího stačí předání depotního lístku vystaveného o zastavené pojistce (ze dne 28. července 1909, Rv II. 553/9, N. Z. 1910: 381).
66. § 451. obč. z., § 37. ex. ř. Exekuční právo zástavní dobyté na nemovitosti, jež je neprávem připsána dlužníkovi, ač vskutku náleží někomu jinému, je bezúčinným (ze dne 26. října 1909, Rv V. 1667/9, G. H. 1910: , Z. Bl. 1910: 46).
67. § 485. obč. zák. Dotčen-li knihovně vtělenou služebností pouze určitý fysický dílec tělesa knihovního, pak vázán jest ve prospěch oné služebnosti pouze tento dílec, nikoliv však zbytek tělesa knihovního. Oddělí-li se tudíž dotčený dílec knihovně od kmenové nemovitosti za současného přenesení služebnosti na něm váznoucí, jest vlastník kmenově nemovitosti oprávněn žádati výmaz služebnosti z kmenové vložky (ze dne 14. července 1908, Rv III. 215/8, off. 1203).
68. § 523. obč. zák. Osobování si práva zajížděti na cizí pozemek a tam obraceti povozy, stačí k opodstatnění actionis negatoriae, bylo-li osobování to uvedeno ve skutek (ze dne 9. listopadu 1909, Rv VI. 372/9, Z. Bl. 1910: 45).
69. § 586. obč. zák. § 586. obč. zák. nebyl derogován civ. s. řádem; v tom směru tudíž nelze použiti § 272. c. s. ř. (ze dne 4. listop. 1909, Rv I. 877/9, J. Bl. 1910: 46). — 94 —
70. § 633. obč. zák. Jistin neb cenných papírů fideikom sních nelze použiti ku zakoupení fideikomisního šperku (ze dne 29. července 1908, R II. 619/8, off. 1208).
71. §§ 836. a 1238. obč. zák. Vypovědčla-li manželka mužovi správu jmění, nemůže bez dalšího žádati ve smyslu § 836. obč. z. ustanovení správce jmění oběma manželům společného (ze dne 21. září 1909, R II. 845/9, G. Z. 1910: 55).
72. §§ 850.—853. obč. zák. Skutečné provedení obnovy hranic, vyslovené rozsudkem a vyznačené v pozemkové mapě, dlužno vymáhati návrhem v řízení exekučním (ze dne 3. listopadu 1909, R II. 959/9, Q. H. 1909—1910: , Z. Bl. 1910: 73).
73. §§ 861. a 1422. obč. zák. Prohlásí-li někdo, že zaplatí dluh cizí osoby místo ní, jest věřitel, jenž nabídku tu přijal, oprávněn vymáhati žalobou splnění oné nabídky (ze dne 24. listopadu 1909, Rv II. 616/9, Z. Bl. 1910: 50).
74. § 914. obč. zák. Erár (jakožto právní nástupce c. k. výs. če- ské severní dráhy) jest oprávněn, dle volného svého uvážení, prohlásiti zřízence oné dráhy, jenž ve službě utrpěl úraz, za nezpůsobilého k výkonu služby (ze dne 7. července 1909, Rv II. 513/9, J. Bl. 1910: 45).
75. § 970, obč. zák. Kavárník neručí za šatstvo odložené hosty v místnosti kavárenské (ze dne 19. října 1909, Rv I. 660/9, Z. Bl. 1910: 54).
76. § 970. obč. zák. Majitel živnosti povoznické, jehož kočí ztratí mezi jízdou brašnu od hosta převzatou, ručí za nastalou škodu v rozsahu §§ 970. a 1316. obč. zák. (ze dne 23. září 1908, Rv V. 1201—8. off. 1205).
77. § 1053. obč. zák. Smlouva o exploataci kamenného lomu za určitou cenu jest smlouvou kupní, nikoliv nájemní (ze dne 9. února 1909, č. ? N. Z. 1909: 398).
78. §§ 1220. a 1221. obč. zák. Pozdější změny majetkového stavu otcova neopravňují dceru žádati na místě pravoplatně stanoveného věna věno v jiné podobě (ku př. renty), neb vyšším obnosu (ze dne 5. října 1909, R I. 577/9, N. Z. 1909: 406).
79. § 1278. obč. zák. Ten, kdo převezme smlouvou s dědici v řízení pozůstalostním ujednanou inventarisovanou pozůstalost proti zaplacení podílů dědických a passiv, ručí pouze za ony dluhy pozůstalostní, jež byly pojaty do inventáře (ze dne 17. listopadu 1909, Rv VI. 412/9, N. Z. 1909: 405).
80. § 1290. obč. zák. Pojištěný neztrácí nároku ze smlouvy pojišťovací, když mu následkem nemoci bylo znemožněno včas. ohlásiti nastalou škodu (ze dne 12. října 1909, R V. 1872/9, Z. Bl. 1910: 67).
81. § 1295. obč. zák. Pronájemce povozu ručí za nehodu, nastalou nájemci povozu neb jeho hostům následkem špatného upevnění — 95 —
sedadla. Nájemce povozu není povinen prohlížeti vůz co do jakosti konstrukce (ze dne 5, října 1909, Rv I. 647/9, Z. Bl. 1910: 56).
82. § 1341. obč. zák. Kancelářský pomocník nepatří mezi osoby uvedené v § 4. zák. syndikátního, byť i skutečně vykonával funkce náležející úředníku státnímu (ze dne 1. prosince 1908, č. ? N. Z. 1909: 390).
83. § 1422. obč. zák. Při tak zvané koupi vinkulační nevstupuje vinkidant v práva a závazky prodatele; vinkulant jest sice povinen nabídnouti kupiteli zboží, může však jeho dodání učiniti závislým na podmínkách (ku př. zaplacení zálohy), jichž přijetí zůstaveno jest kupiteli na vůli. Nevejde-li kupitel na tyto podmínky, zůstávají nedotčena jeho práva proti prodateli z prodlení v dodání. Případné nároky ze správy a pro náhradu škody může kupitel uplatňovati pouze proti prodatelovi (ze dne 27. října 1908, Rv III. 318/8, off. 1209).
B. Z práva směnečního, obchodního a společenstevního.
18. Čl. 17. obch. zák. Je-li z okolností zjevno, že jeden ze společníků, jehož jméno jedině má býti pojato ve firmu, je pouhým figurantem k tomu cíli, aby znění firmy se podobalo nějaké světoznámé firmě téhož oboru (ku př. Mumm and Co. neb Cie.), nesluší připustiti zápis takové firmy (L. Mumm and Co.) (ze dne 2. června 1909, R II. 523/9, J. Bl. 1910: 57).
19. Čl. 20. obch. zák. Volba firmy odpovídající zásadě pravdivosti netvoří nedovoleného jednání, byť i bylo možným omylem zaměňovati ony firmy (Jindřich Frank a spol.: Jindřich Frank a synové) (ze dne 23. června 1909, Rv II. 415/9, J. Bl. 1910: 33).
20. Čl. 4. směn. ř. a min. nař. ze 6. října 1853, č. 200. ř. z. Byla-li bianko-směnka omylně vyhotovena, může smčnkovatel (trassant) takovou opravu v ní předsevzíti, kterou směnka nabude smluveného obsahu (ze dne 24. listopadu 1909, Rv I. 797/9, J. Bl. 1910: 69).
21. § 1. zák. o společenstvech výr. a hosp. Sdruží-li se majitelé továren na zpracování koží ve společenstvo s ručením obmezeným za účelem společného nákupu suroviny, neodporuje to zákonu koaličnímu (ze dne 27. dubna 1909, R II. 387/9, J. Bl. 1910: 58).
22. §§ 27., 48., 49., 77. a 84. zák. o společ. výr. a hosp., § 29. obč. z. a § 595. c. s. ř. Právo volební podílníků a právo výpovědi podílů nelze omeziti nad objem zákonem společenstevním připuštěný; ztráty se nesmějí odepisovati z podílů; výklad stanov nelze vyhrazovati výlučně valně hromadě; nesmí se stanoviti neodvolatelnost z nálezů rozhodčích (ze dne 14. září 1909, R II. 814/9, J. Bl. 1910: 46).
23. §§ 43., 87. a 102. zák. o spol. s ruč. obm. Finanční prokuratura není oprávněna naříkati zápis neb výmaz likvidátorů společnosti s ruč. obm. (ze dne 15. září 1908, R III. 229/8, off. 1212).
24. §§ 75., 77., 80. a 83. dopr. reglementu žel. z r. 1892. Železnice je povinna netoliko dodržeti lhůtu dodací, nýbrž — pokud dopr. — 96 —
regl. žel. nestanoví opaku — též vynaložiti ve smyslu čl. 282. obch. zák. péči řádného kupce (ze dne 21. prosince 1909, Rv III. 327/9, N. Z. 1910: 53).
C. Z řízení sporného a exekučního.
25. §§ 6., 7., 9., 60. a 61. dopravn. reglem. železn. z r. 1892. Byl-li vepřový dobytek dopraven ve dvou vozech přihrádkových, místo v objednaném voze etážovém, nelze se domáhati vrácení zvýšeného tím dopravného, byť i staniční úřad odesílací byl slíbil předepsati (nižší) dopravné odpovídající vozu etážovému (ze dne 3. listop. 1909, Rv V. 118/9, Z. Bl. 1910: 68).
26. §§ 75., 86. a 87. dopr. reglem. žel. z roku 1892. Poškodilo-li se zboží během dopravy a překročena-li mimo to lhůta dodací, možno se domáhati náhrady kumulativně z důvodu §u 75. a 86. dopr. regl. žel. (ze dne 30 března 1909, Rv I. 278/9, Z. Bl. 1910: 70).
49. § 1. j. normy. Soudy jsou příslušnými rozhodovati o žalobě obecního úředníka, propuštěného na základě nálezu disciplinárního, proti obci na uznání trvání smlouvy služební a na zaplacení služného. Soudu přísluší též řešiti praejudicielní otázku, bylo-li při nálezu disciplinárním šetřeno předpisů služební pragmatiky (ze dne 9. listopadu 1909, Rv VI. 323/9, Z. Bl. 1910: 76).
50. § 1. j. normy, čl. 4. st. zákl. zák. z 21. XII. 1867, č. 143. ř. z. Soud nemůže pro nepříslušnost odmítati rozsouzení právní věci, prohlásil-li říšský soud — byť i mimo rozhodování kompetenčního konfliktu mezi soudy a úřady správními — že k rozsouzení věci té jsou povolány soudy (ze dne 9. září 1908, R I. 592/8, off. 1206).
51. § 49. č. 7. j. normy. Kompetenční předpis §u 49. č. 7. j. n. neplatí pro spory mezi železnicí a jejími přikazovateli v příčině závazků vzniklých z dopravy zboží (ze dne 3. listopadu 1908, R V. 1135/8, off. 1215).
52. § 88. j. normy. Ohražení se proti doložce »splatnosti a žalovatelnosti« na faktuře jest jen tehdy právně účinným, bylo-li učiněno včas ve smyslu čl. 319. obch. zák. (ze dne 9. listopadu 1909, R II. 975/9, Z. Bl. 1910: 78).
53. čl. IV. č. 1. uv. zák. k c. s. ř. Berní úřady mimo sídlo finanční prokuratury jsou oprávněny podávati rekursy v případech naznačených v nař. min. spr. a fin. ze dne 18. ledna 1898 č. 28. ř. z. (ze dne 9. září 1908, R IX. 88/8, off. 1211).
54. čl. IV. č. 1. uv. zák. k c. s. ř. nař. vešk. min. z 9. března 1898 č. 41. ř. z. Finanční prokuratura není oprávněna rekurovati proti schválení smíru, jenž ujednán byl ve sporu vedeném o právo vlastnické v příčině starého deposita (ze dne 5. října 1909, R I. 607/9, J. Bl. 1910: 60). — 97 —
55. čl. V. uv. zák. k c. s. ř. Ustanovení článku V. uv. zák. k c. s. ř. nelze použíti na útraty zastupování notářem v řízení nesporném (ze dne 5. října 1909, č. R VI. 274/9, N. Z. 1910: 37).
56. § 10. c. s. ř. Přípustnost analogie pro případ §u 64. k. ř. (ze dne 18. listopadu 1908, R II. 885/8, J. Bl. 1910: 34).
57. § 50. c. s. ř. Je-li odvolání nepřípustným, nelze přisouditi útraty odvolacího sdělení (ze dne 3. listopadu 1909, R VI. 300/9, Z. Bl. 1910: 81).
58. § 456. c. s. ř. Byl-li zrušen zákaz vydaný ve smyslu §u 456. c. s. ř., příp. §§ů. 340.—342. obč. zák., možno žádati dle §u 394. ex ř. náhradu majetkové újmy způsobené oním zákazem (ze dne 24. listopadu 1908, R V. 1282/8, off. 1214).
59. § 503. č. 2. c. s. ř. Dovolací důvod vadnosti řízení odvolacího vyžaduje nezbytně zevrubné substanciace (ze dne 9. listopadu 1909, Rv VI. 372/9, Z. Bl. 1910: 45).
60. § 530. č. 7. c. s. ř. Z důvodů, jež vznikly z právního poměru mezi dlužníkem a vymáhajícím věřitelem, nemůže poddlužník žádati obnovu sporu, provedeného proti němu na základě žaloby podané od vymáhajícího věřitele na zaplacení zabavené a k vybrání přikázané pohledávky (ze dne 21. října 1908, R V. 1911/8, off. 1216).
61. čl. IX. č. 8. uv. zák. k ex. ř. a § 3. zák. z 21. dub. 1882 č. 123. ř. z. Obnos, jenž je poukázán k výživě státnímu úředníku suspendovanému z úřadu za současného zastavení jeho služebních požitků, jest vyňat z exekuce (ze dne 13. října 1908, R I. 655/8, off. 1207).
62. § 1. č. 17. ex. ř. Notářský spis, opatřený doložkou vykonatelnosti §u. 3. not. řádu, nemůže býti titulem exekučním pro exekuci na vydání individuelně určitých movitostí ve smyslu §u 346. ex. ř. (ze dne 20. října 1908, R II. 796/8, off. 1210).
63. § 35. ex. ř. Nebylo-li výživné ujednáno smírem pro manželku a dítě pro indiviso, možno po smrti dítěte uplatňovati snížení výživného žalobou opposiční (ze dne 22. září 1909, Rv I. 793/9, J. Bl. 1910: 70).
64. § 74., ex. ř. Poněvadž udělením příklepu jest řízení exekuční skončeno, nelze použíti ustanovení §u 74. ex. ř. na útraty stížností proti usnesení rozvrhovému (ze dne 3. listopadu 1909, R VI. 295/9, Z. Bl. 1910: 81).
65. § 271. ex. ř. Přejímatel nenese útrat exekuce vedené na přejímané předměty po podání, ale před vyřízením návrhu přejímacího (ze dne 7. prosince 1909, R II. 1066/9, J. Bl. 1910: 35).
66. § 381. č. 2. ex. ř. Ku zajištění nároku na výhradně provozovací právo díla divadelního možno povoliti prozatímní opatření dle §u 382. č. 5. ex. ř. (ze dne 11. srpna 1908, R I. 529/8, off. 1204). — 97 —
D. Z řízení nesporného, knihovního a konkursního.
7. §§ 75. a 131. pat. o říz. nesp. Bylo-li dítě zůstavitelovo vyloučeno poslední vůlí z posloupnosti dědické, zajistí se jeho zájem jmenováním opatrovníka, nikoliv však ediktální citací (ze dne 3. listopadu 1909, R VII. 155/9, Z. Bl. 1910: 74).
8. § 154. nesporného řízení. Soupis položek dluhů pořízený z obchodních knih soudním komisařem při inventuře pozůstalostní tvoří dostatečný průkaz těchto položek jakožto srážek ve smyslu §u 5. lit. c) m. n. z 25. července 1853, č. 148. ř. z. (ze dne 28. září 1909, R I. 592/9, N. Z. 1909: 381).
9. § 20. lit. a) knih. zák. Knihovní poznámka, že proti vlastníku nemovitosti je zavedeno řízení o uvalení kurately, jest přípustnou (ze dne 31. března 1908, R VI. 98/8, N. Z. 1909: 406).
10. § 61. konk. řádu a m. n. z 2. března 1854 č. 54. ř. z. Byl-li v Sasku vyhlášen konkurs na jmění saského státního příslušníka, jest spor v tuzemsku po té proti němu zahájený zmatečným (ze dne 13. října 1908, R II. 783/8 Z. Bl. 1910: 84).
11. § 64. konk. ř. Opustí-li někdo dosavadní své bydliště a uchýlí se do ciziny za účelem lepší existence, zanechav v tuzemsku svoji rodinu, kterou podporuje, nelze v tom spatřovati útěk ve smyslu §u. 64. k. ř. (ze dne 18. listopadu 1908, R II. 885/8, J. Bl. 1910: 34).
12. §§ 191., 192. a 194. konk. ř. a zákon odpůrčí. Odporovali lze dle §u. 6. odp. zák. právním jednáním, jež předsevzala osoba, zanesená v době zastavení platů v rejstříku obchodním, byť i v době uvalení konkursu již nebyla zapsána v rejstříku obch. Rozdíl zastavení platů a potíží platebních (ze dne 6. července 1909, Rv V. 1472/9, Z. Bl. 1910: 87).

II. Ve věcech trestních.

E. Z trestního práva hmotného.
1. §§ 2., 93., 516. tr. z. Sexuální neurastenie, nesahající až k zrušení vědomí, nevylučuje, přičitatelnost sexuálních činů trestných. Pro použití § 93. tr. z. není překážkou, že obmezení svobody mělo za účel smilný čin (25. června 1909, Kr II. 148/9; G. H. 1909/10: 202; off. 3601).
2. — Duševní méněcennost pachatelova nezprošťuje ho zodpovědnosti za zločin, není-li tu důvodu, trestnost vylučujícího dle § 2. a—g tr. z. (8. listopadu 1909, Kr III. 96/9; Z. Strf. 1910: 84).
3. §§ 8., 93., 125. Obmezení osobní svobody, obsažené ve zločinu násilného smilstva, jest beztrestným, upustí-li pachatel dobrovolně od zločinu násilného smilstva (13. prosince 1909, Kr I. 293/9; G. H. 1909/10: 254).
4. § 67. »Vyzvídání« dle tohoto § spočívá již v pátrání po předmětech a poměrech zde uvedených; nelze žádati, aby činnost vy- — 99 —
zvědače měla positivní výsledek, aneb aby věci vyzvěděné měly cenu pro cizí stát. Jen taková opatření »stala se veřejně neb se o nich veřejně jedná«, jež byla státem uveřejněna, neb jež se veřejně rozebírají, aneb alespoň pozorování nepovolaných se neodnímají; proto že jsou na venek patrna, nepozbývají způsobilosti býti předmětem vyzvědačství (26. července 1909, Kr. IV. 183/9; off. 3624).
5. §§ 68., 81. Lesní orgány nepožívají ochrany těchto §§, jestliže konají službu v cizím honebním revíru k soukromému vyzvání majitele tohoto (27. září 1909, Kr I. 208/9; Z. Bl. 1909: 974).
6. § 83. Zákonný pojem vniknutí nevyžaduje nutně překonání odporu; stačí vstoupení otevřenými dveřmi, stalo-li se proti zřejmé vůli majitele bytu. Vniknutí stalo se se zbraní, měl-li pachatel v ruce nůž. Vykonáno jest násilí již tehdy, je-li majitel bytu nucen buď pachatele v bytě proti své vůli trpěti, aneb násilím se mu brániti (10. září 1909, Kr I. 239/9; off. 3617).
7. § 85. a. Zlomyslné, předčasné požetí osení na pozemku, zatíženém požívacím právem (§ 509. obč. zák.), jest zlomyslným poškozením poživatelova vlastnictví a může se ho dopustiti i vlastník služebného pozemku (14. srpna 1909, Kr V. 133/9; off. 3621; E. Bl. č. 14.: 16).
8. § 93. »Škodlivým neb nebezpečným ělověkem« jest jen ten, jehož škodlivost neb nebezpečnost pro společnost neb i jen pro jednotlivé osoby jest tak patrna, že lze důvodně předpokládati, že by ho byl i úřad bezpečnostní z toho důvodu zadržel a zavřel (15. října 1909, Kr IV. 45/9; Z. Strf. 1910: 85).
9. § 104., 105. Přijetí určité osoby do obecního svazku jest rozhodnutím ve veřejné záležitosti dle §§ 104. a 105. tr. z. (24. dubna 1909, Kr IV. 201/8; off. 3596).
10. § 105. Pokus příměti darem civilního soudce, aby pohnul odpůrce ke smíru, vyčerpává pojem nedokonaného svádění ke stranictví ve sm. § 105. tr. z. (17. června 1909, Kr II. 68/9; G. H. 1909/10: 267; off. 3614; E. Bl. č. 14: 17).
11. §§ 174. I., 175. II. a. Krádež se zbraní vyžaduje, aby si pachatel byl vědom, že má zbraň tělesné jistotě nebezpečnou; nenabitá puška, k níž zloděj nemá náboje, k tomu nestačí. — Plody se stromů jsou jen ty, jež jsou ještě na stromě; ovoce již očesané k nim nepatří (11. června 1909, Kr V. 160/9; off. 3608; E. Bl. č. 14: 18; G. H. 1909/10: 295).
12. § 174. II. d. Vytáhnutí kliky k účelu zamezení přístupu cizím osobám do místnosti, jest uzamčením ve sm. § 174. II. d. Kvalifikace ta není vyloučena, věděl-li zloděj, kde klika jest uschována (24. září 1909, Kr I. 126/9; off. 3619).
13. §§ 175. I. b; 85. c; 187. Drátová vedení, jimiž se na železničních křižovatkách zavírají a otevírají závory, jsou předměty ve — 100 —
sm. §§ 85. c a 175. I. b tr. z. — Při pokusu krádeže jest účinná lítost dle § 187. tr. z. vyloučena. — Při pokračování ve zlodějských útocích, jež jsou deliktem jednotným, musí pachatel, má-li býti beztrestným, nahraditi škodu ze všech útoků vzešlou (30. dubna 1909, Kr VI. 146/8; off. 3606).
14. § 185. Netřeba, aby ukryvač osobu hlavního pachatele a vlastníka ukradené (zpronevěřené) věci znal; stačí, že mu známa byla objektivní vlastnost věci jako ukradené (zpronevěřené) (18. září 1909, Kr II. 188/9; off. 3615; E. Bl. č. 14: 20).
15. § 197. Neodvede-li rozvažeč uhlí odběrateli všechno uhlí pro něho určené, nýbrž ponechá-li si část pro sebe, dopouští se na odběrateli podvodu a nikoliv krádeže (4. září 1909, Kr I. 189/9; off. 3612).
16. § 199. a. Svědectví, vydané během přípravného vyšetřování pouze před zapisovatelem, není svědectvím, složeným »před sou- dem« ve smyslu § 199. a) tr. z. (22. října 1909, Kr IX. 108/9; Z. Strf. 1910: 81).
17. § 199. c. I přechodné změny jednotlivých součástek váhy za účelem zkracování odběratelů spadají pod pojem nepravé váhy ve sm. § 199. c tr. z. Tvrzené poskytování převažku nevylučuje úmyslu škoditi (10. července 1909, Kr II. 94/9; off. 3603; E. Bl. č. 14: 21).
18. — Jen falšování vážícího aparátu (neb závaží) spadá pod tento předpis, nikoliv však i jinaké nekalé manipulace při vážení (na př. přidá-li se potajmu závaží na misku pro zboží) (17. července 1909, Kr I. 83/9; off. 3605; E. Bl. č. 14: 21).
19. § 201. c. Dle § 201. c jest trestným i ten, kdo jiným nalezenou věc úmyslně zatají a si přivlastní (20. srpna 1909, Kr I. 154/9; G. H. 1909/10: 227; off. 3609).
20. — Bezprávné přivlastnění si dřeva, povodní odplaveného, po němž vlastník ihned pátral, není zatajením nálezu, nýbrž krádeží (27. května 1909, Kr III. 10/9; off. 3598).
21. — Pokladem nejsou staré mince v budově nalezené, je-li nálezci známo, kdo byl vlastníkem budovy v době jich uschování a lze-li tedy vlastníka mincí vypátrati (10. července 1909, Kr II. 94/9; off. 3603).
22. § 267. Jedním činem způsobená konkurence deliktů dle § 303/3. a 411. tr. z. jest možná (21. května 1909, Kr V. 765/8; off. 3595).
23. § 283. Použití tohoto § není vyloučeno proto, že vyzvání osoby úřední neb stráže k opuštění místa nebylo namířeno na množství lidu jako takové a že formálně neznělo na »rozejití se«; stačí, byla-li vůle vrchnosti, srocené množství rozptýliti, srozumitelně vyjádřena (14. června 1909, Kr II. 25/9; off. 3610).
24. § 320. e. Jako »případ soudního trestního vyšetřování« ve smyslu tohoto § posuzovati jest i pátrání a úřední výkony bezpeč- — 101 —
nostního úřadu a jeho orgánů proti osobám, podezřelým z činu soudně trestného. Posouzení však, jedná-li se o takový trestní čin, nepřísluší pachateli, nýbrž výlučně objektivnímu přezkoumání soudcovskému (20. července 1909, Kr I. 267/9; off. 3625).
25. § 324. Vrácení se do obvodu, z něhož kdo byl vykázán, musilo se státi za účelem bydlení a nikoliv jen za účelem pobytu; rozsudek vynésti nelze, dokud nebylo rozhodnuto o rekursu vyhoštěného proti vyhosťovacímu nálezu instancí rekursní, byť i rekurs u instance nesprávné a opožděně byl podán (17. listopadu 1909, Kr II. 387/9; G. H. 1909/10: 226).
26. § 337. Železniční zřízenec, jenž nedbá služebních předpisů, vydaných k ochraně života a tělesně bezpečnosti lidské, nemůže se odvolávati na nepředvídatelnost nebezpečí, s tím spojeného (9. září 1909, Kr II. 182/9; off. 3616).
27. §§ 383., 384., 335. Dle § 383. tr. z. jest stavitel zodpovědným i tehdy, neprováděl-li vlastním jménem stavbu celou, nýbrž jen sesuté části. — Delikt dle §§ 383. a 384. jest vždy jen přestupkem; mělo-li sesutí lešení neb budovy za následek smrt neb těžké tělesné poškození člověka, konkuruje tento přestupek s přečinem neb přestupkem dle § 335. tr. z. (22. května 1909, Kr II. 380/8; off. 3589).
28. §§ 420., 491., 496. U výkonu kárného práva jest učitel oprávněn použíti vůči žáku i takových slov, jež by jinak byla nadávkami dle § 496. tr. z., jako: darebák, lump a pod. (20. července 1909, Kr V. 497/9; G. H. 1908/9: 630).
29. — Pronese-li professor výroky, objektivně pro žáka urážlivé, jen u výkonu svých pedagogických povinností, nedopouští se trestného činu (30. listopadu 1909, Kr I. 390/9; G. H. 1909/10: 186). Srv. sb. č. 3328.
30. § 468. Poškození cizího majetku z kulposní svévole nelze subsumovati pod předpis tohoto § (2. srpna 1909, Kr IV. 219/9; G. H. 1909/10: 66).
31. §§ 487.—496. K trestnosti činů proti bezpečnosti cti dle §§ 487.—496. tr. z. nevyžaduje se úmyslu na cti uraziti; stačí vědomí pachatelovo, že jeho činem se čest jiného uráží (12. října 1909, Kr I. 324/9; G. H. 1909/10: 158).
32. § 487., § 86. tr. ř. Pravdivé sdělení viděného a slyšeného není obviňováním. Jen svévolné dodatky a překrucování jsou »křivým« obviňováním. Opomenutí šetření ohledně sděleného není trestnou nedbalostí, jestliže další sdělitel k šetření tomu není ani způsobilý, ani oprávněn (10. srp. 1909, Kr VI. 153/9; G. H. 1908/9: 641). Srv. sb. č. 460., 1828., 1991., 3094., 2325., 2979.
33. §§ 488., 490. Předhůzka stávkokazectví není za všech okolností urážkou na cti. Důkaz pravdy není vyloučen proto, že obžalo- — 102 —
vaný popírá zažalovaný výrok (20. července 1909, Kr I. 268/9; G. H. 1908/9: 595; off. 3600; E. Bl. č. 14: 22).
34. — Předhůzka, že někdo »poštval« osoby jiné k určitému jednání, jest viněním z určitého nečestného činu (5. říj. 1909, Kr II. 346/9; G. H. 1909/10: 118).
35. § 491. Za »bezectné činy« ve srn. II. odst. tohoto § mohou se pokládati jen taková jednání pohaněného, na základě nichž soudce nabývá přesvědčení, že urážlivý úsudek, tvořící skutkovou podstatu § 491. tr. z., jest odůvodněn (3. června 1909, Kr II. 212/9; off. 3594; G. H. 1908/9: 522; Z. Bl. 1910: 90).
36. — § 496. Urážka na cti, obsažená v uzavřeném dopise bez adresy, nestala se před více lidmi, jestliže posel přes ústní příkaz neodevzdal dopis přímo adressátovi, nýbrž osobě jiné, jež jej otevřela a více osobám přečetla a odesílatel toho předvídati nemohl (20. července 1909, Kr VI. 103/9; G. H. 1909/10: 38; off. 3623).
37. — čl. V. zák. z 17. pros. 1862, č. 8. ř. z. ex 1863. V případě ideální konkurence urážky úřadu s urážkou několika neb všech jeho členů mají tito samostatné právo žalobní, s obžalobou veřejnou konkurující (6. července 1909, Kr II. 246/9; off. 3622).
38. § 496. Vyhrožování zlým nakládáním jest trestno i tehdy, stalo-li se tiskem (19. října 1909, Kr VII. 92/9; G. H. 1909/10: 201; Z. Strf. 1910: 87).
39. — Použije-li se výrazu, jenž jest jinak nadávkou, jen ke zdůraznění pokárání, spodajícího pod § 491. tr. z., jest i onen výraz posuzovati dle tohoto předpisu a jest tedy beztrestným, bylo-li pokárání samo pro provedený důkaz pravdy beztrestným (30. list. 1909, Kr I. 390/9; E. Bl. č. 14: 23; G. li. 1909/10: č. 14).
40. § 516. Dobré mravy a stydlivost hrubě urážející jednání není »necudným«, postrádá-li jakéhokoliv vztahu na pohlavní pud (26. října 1909, Kr VII. 94/9; G. H. 1909/10: 173).
41. § 522. Pod trestní sankci tohoto § nespadá koupě cizozemských losů loterních (13. října 1909, Kr II. 354/9; Z. Strf. 1910: 89; G. H. 1909/10: 102 a 38, stejně rozh. z 22. pros. 1909, Kr II. 412/9; G. H. 1909/10: 278).
42. § 3. odst. 1. zák. o ochr. voleb (26. led. 1907, č. 18. ř. z.). Trestným je i ten, kdo se snaží nabídnutím majetkové výhody pohnouti k volbě oprávněného k sdělení volební plné moci (28. květ. 1909, Kr. VII. 80/8; G. H. 1909/10: 214; off. 3604; E. Bl. č. 14: 25).
43. § 8. odst. 1. K legimitačním listinám voleb, náleží též plná moc, daná voličem jinému k výkonu volebního práva. Zadrží-li ji zmocněnec voliči, zpět ji žádajícímu, překáží volbě (17. září 1909, Kr VIII. 23/9; off. 3618). —
44. §§ 9./II. a 23./II. tisk. zák. Tiskovinami k obchodním a průmyslovým účelům nejsou ony, jimiž se vyzývají cestující k legitimaci národnosti svých firem (6. července 1909, Kr II. 248/9; Z. Bl. 1909: 877).
45. Zák. o třaskav. Neznalostí bezpečnostních předpisů policejních, vydaných o uschovávání třaskavin nemohou se omlouvati ani obyčejní dělníci — nehledě k povinnosti o poučení dle § 105. min. nař. z 2. července 1877, č. 68 ř. z. (5. čna. 1909, Kr II. 8/9; off. 3607).
46. § 10. zák. o falš. potravin. Nabývání sacharinu, sacharinových praeparátů a jiných podobných sladidel umělých netvoří skutkově povahy trestněho činu, stihatelného dle zák. o falš. potravin (26. říj. 1909, Kr III. 170/9; G. H. 1909/10: 174).
47. § 12. Nevzbuzuje-li vnější povaha potraviny (másla), zdroj nákupní, nízká cena neb jiné okolnosti podezření o zfalšování, nedopouští se obchodník v malém, jí na prodej mající a prodávající nedbalosti tím, že jí nedal chemicky prozkoumati (23. břez. 1909, Kr VII. 18/9; off. 3582). K tomu srv. roz. (stejně) z 22. pros. 1908, Kr VII. 73/8 ve Zprávách roč. 1909 č. 142.
48. § 15. Výroba hliněného nádobí s olovnatým poléváním (glasurou) spadá pod tento předpis (25. září 1909, Kr I. 199/9; off. 3613).
49. § 1. zák. o mař. exek. Maření exekuce dle tohoto § předpokládá positivní čin dlužníka, jímž nějaký jeho majetkový objekt se věřitelovu zasažení odnímá. Pojmu toho nevyčerpává pouhé zdráhání se dlužníkovo udati úkryt majetku, bez jeho přičinění zmizelého (10. září 1909, Kr I. 233/9; off. 3620; E. Bl. 14: 24).
50. § 3. Sem spadá každý svémocný čin, jímž se odnímá předmět soudní vnucené správě, jmenovitě tedy též složení hostinské koncesse, na niž exekuce se vede (25. čna. 1909, Kr II. 48/9; off. 3599).
F. Z trestního řízení.
1. § 1. tr. ř. Svolení k tr. stihání člena říšské rady nepozbývá platnosti uzavřením zasedání a pozdějším opětným zahájením říšské rady (30. říj. 1909, Kr II. 206/9; Z. Strf. 1910: 73).
2. § 59. Vydání zločince jest aktem právní pomoci, nikoliv aktem nalézání práva; při přezkoumávání důkazů v a důvodů podezření nesmí se jíti tak daleko, aby se přezkoumávala otázka viny. Odvody ve prospěch osoby, jíž jest vydati, mohou býti jen takové průvodní prostředky, jež bez prodlení jsou po ruce. Důvody podezření musí výslechem obviněného býti odstraněny, má-li se vydání odepříti (29. září 1909, Kr IV. 268/9; G. H. 1909/10: 136; Z. Bl. 1910: 92).
3. §§ 262., 263. Kvalifikuje-li veř. žalobce zažalovaný čin v závěrečném návrhu při hlavním přelíčení jinak, než jak jej kvalifikuje obžalovací spis (§ 314. místo § 81. tr. z.), není soud na onu kvalifikaci — 104 —
vázán a nepřekročil obžalobu, odsoudil-li obžalovaného pro čin v obžalovacím spise označený (23. listopadu 1909, Kr I. 374/9; Z. Strf. 1910: 91).
4. § 390. Obžalovaný, jenž byl stihán státním zastupitelstvím pro urážku úřadu (čl. V. zák. z 17. pros. 1862, č. 8. ř. z. ex 1863) a byl osvobozen, musí sám nésti vzešlé mu útraty (6. října 1909, Kr V. 664/9; Z. Bl. 1910: 94).
5. — Použití předpisu tr. ř., vztahujících se pouze na »udavače také na soukr. žalobce jest vyloučeno. Zvítězivší obžalovaný má bezvýjimečný nárok vůči soukr. žalobci na náhradu nákladů (15. pros. 1909, Kr IV. 321/9; G. H. 1909/10; 254).
Skřipský.

Citace:

Přehled rozhodnutí c. k. nejvýš, soudu y jiných časopisech uveřejněných:. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, s. 116-128.