Č. 2003.

Řízení před nss-em: K §§ 2 a 18 zák. o ss.
(Nález ze dne 22. února 1923 č. 2816.)
Věc: Pavla N. v D. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě stran odepření služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá z části jako nepřípustná, z části jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka — učitelka na státní obecné škole — byla v roce 1919 propuštěna ze služby, v srpnu r. 1920 pak reaktivována.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádost st-lky, aby jí byly přiznány služební požitky za dobu od jejího propuštění ze služby do jejího reaktivování, s odůvodněním, že žádnému učiteli nepoukazuje služební požitky za dobu, kdy byl ze služby propuštěn.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje jediné výrok o tom, že žal. úřad odpírá st-lce služební požitky za dobu od jejího propuštění ze služby do jejího reaktivování. Podle §§ 2, 5, 7 a 18 zák. o ss ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, který podle §§ 1 a 2 zák. o nss ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. platí také na Slovensku, může nss přezkoumávati pouze onen výrok žal. úřadu, který jest obsažen v nař. rozhodnutí — a to, pokud nejde o zmatečnost, k níž jest soudu hleděti z povinnosti úřední — pouze v mezích námitek stížnosti náležitě konkretisovaných.
Vzhledem k těmto ustanovením nemohl se tedy nss věcně vůbec zabývati stížností, pokud uplatňuje, že st-lka byla bezdůvodně ze služby propuštěna, neboť výrok o propuštění st-lky ze služby není v nař. rozhodnutí vůbec obsažen. Jest tedy stížnost v tomto směru nepřípustnou.
Stížnost jest však nepřípustnou také potud, pokud, brojíc proti onomu výroku, který jest v nař. rozhodnutí obsažen, totiž proti výroku, že žal. úřad odpírá st-lce služební požitky za určitou dobu, uvádí zcela všeobecně, že tímto výrokem byl porušen zákon a že st-lce podle platných předpisů přísluší nárok na přiznání zmíněných požitků; v tomto směru není stížnost konkretisována ve smyslu § 18 zák. o ss.
Pokud pak st-lka opírá svůj nárok na přiznání služebních požitků za dobu od svého propuštění ze služby do reaktivování o to, že prý žal. úřad přiznal v jiných případech, obdobných případu st-lčině, jiným učitelským silám služební požitky, jichž přiznání se st-lka domáhá, jest stížnost bezdůvodná, neboť pro posouzení otázky, má-li st-lka právní nárok na služební požitky za uvedenou dobu čiji nic, jest zcela nerozhodno, jak postupoval úřad v jiných případech. I kdyby vskutku byl žal. úřad v jiných případech jiným osobám ony služební požitky přiznal, nemohl by tento jeho postup ještě založiti pro st-lku nějaký subjektivní právní nárok (§ 2 zák. o ss) na to, aby také jí byly přiznány služební požitky, které podle tvrzení st-lčina žal. úřad přiznal osobám jiným.
Z těchto příčin bylo tedy stížnost zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2003. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 585-586.