Č. 3584.

Zabírání budov k veřejným účelům: I. Podle zákona č. 304/1921 lze zabrati budovu nebo části budov též k ubytování stát úředníků v jejich působišti. — II. Lze zák. č. 304/1921 použíti ve prospěch úřednické mensy?
(Nález ze dne 9. května 1924 č. 7928.)
Věc: Dr. Vilém E. ve Zlatých Moravcích proti ministerstvu veřejných prací o zabrání části budovy.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se, pokud vyslovilo zabrání místností v budově st-lově pro státní úředníky, pro vady řízení; pokud'vyslovilo zabrání místností pro úřednickou mensu, pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 8. června 1922 zabral župní úřad v Z. M. na základě zák. z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. ve veřejném zájmu v zámku Dra Viléma E. v Z. Moravcích: 1) 3 světnice a 1 světnici s vedlejší místností, sloužící za komoru, pro státní úředníky Fr. M., Frant. P. a Fr. N., pak pro inž. Jaroslava T. a pro Dra Hynka Š.; 2) pak 6 pokojů, kychyň, 2 komory, 2 záchody a dvůr v přízemí zámku pro účely úřednické mensy, t. j. sdružení veškerých státních zaměstnanců v Zl. M.
V důvodech uvedeno, že uvedení státní úředníci jsou úřadem vázáni na pobyt ve Zl. M. Mensa pak poskytuje asi 80 úředníkům hromadné stravování, v obci není takových hostinců, které by byly zařízeny na hromadné stravování a i kdyby to bylo možno, byli by úředníci poškozeni materielně tím, že by stravu v hostincích museli platiti o 60— 80% dráže než v mense. Mimo to je mensa střediskem českých a slovenských úředníků, kde možno nerušené hovořiti o otázkách národních, stavovských a kulturních. Dále v důvodech uvedeno, že k námitkám majitele zabraných místností nebylo lze přihlížeti, neboť není pravda, že zabraných místností potřebuje pro své účely, ježto Dr. Vilém E. jako svobodný či teprve od nedávná ženatý má dostatek místností v I. poschodí, kde před tím bydlel; ostatně místnosti zabrané pro mensu nejsou k obývání vhodné, poněvadž nejsou stavěny jako pokoje k obývání a místnosti používané úředníky nejsou rodinné byty. Nabídka, přenechati pro umístění mensy a ubytování úředníků dům č. p. 3 není uskutečnitelná, ježto zabrané místnosti nejsou způsoblié k ubytování ženatých osob a dům č. 3 nepostačí pro ubytování mensy a úředníků. Na druhé straně potřebují nájemníci domu toho rodinných bytů, lékař dokonce místnosti pro tento účel vhodné. Konečně nemohl zástupce majitele zámku udati, kdy by se přeměna mohla vůbec provésti.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. veř. prací odvolání z důvodů I. stolice. K námitce st-lově, že nabídl jiné vhodné místnosti, podotknuto, že bylo zjištěno, že tyto místnosti se nehodí k ubytování svobodných státních zaměstnanců.
Rozhoduje o stížnosti byl nss veden těmito úvahami:
I. Pokud jde o zabrání místností pro ubytování státních zaměstnanců, vytýká stížnost, že tu není veř. zájem, který by odůvodnil zabrání místností pro poskytnutí soukromých bytů úředníkům těm.
Po této stránce jest uvésti, že jest sice pravdou, že zabrání pro účely obytné neslouží přímo účelu veřejnému, avšak § 1 zák. z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. dovoluje výslovně zabrati k užívání budovy neb i jednotlivé místnosti pro účely veřejné, a pokud toho žádá veřejný zájem, i pro účely obytné.
Zákon nevyžaduje tedy, aby zabrané místnosti sloužily přímo účelům veřejným, stačí, když jsou zabrány místnosti pro účely obytné, pokud toho vyžaduje veřejný zájem, aby pro účel ten byly zabrány. Žal. úřad vychází při svém rozhodování z názoru, že toho vyžaduje veřejný zájem, aby úředníkům, kteří jsou v určitém místě službou přikázáni, opatřeny byly touto cestou byty, aby ve svém působišti mohli službu konati. Tento úsudek žal. úřadu není v rozporu se zákonem, námitka v tomto směru vznesená jest tedy bezdůvodná.
Stížnost dále vytýká, že není splněna podmínka § 1 cit. zák, dle které může úřad zabrati budovy neb části budovy k účelům obytným jen tehdy, není-li zde vhodných místností jiných a uvádí, že takové jiné místnosti vhodné a volné k pronajmutí ve Zl. M. jsou a že st-l v řízení správním byl ochoten na ně poukázati a může na ně poukázati i nyní.
K námitce té jest podotknouti: Dle § 1 cit. zák. může zabírací úřad zabrati budovy neb části budov pouze tehdy, pokud není vhodných místností. Zabírací úřad vychází ze zjištění, že takových místností vhodných pro ubytování svobodných státních zaměstnanců v obci není. St-l již v řízeni správním popíral správnost předpokladu toho a výslovně poukázal k tomu, že byty v obci pohotově jsou a to mimo iiné v jeho domě č. 3, kdež hodlá byty úředníkům přenechati a nájemníky z domu toho vystěhovati. Na tuto námitku st-lovu odpověděl žal. úřad tím, že byty v onom domě se nehodí k ubytování svobodných státních zaměstnanců. Stížnost brojí proti tomuto výroku námitkou, že místnosti ty se pro úředníky hodí, což úřad dodatečně šetřením ani nezjistil.
Nss uznal námitku tu důvodnou. Úřad uznal přes tvrzení st-lovo, že ve svém domě poskytne úředníkům dosud v zámku umístěným byty, že pro ony zaměstnance není v místě vhodných místností, poněvadž místnosti st-lem nabídnuté se pro ubytování svobodných státních zaměstnanců nehodí. Na základě kterých okolností úřad dospěl k závěru, že v domě st-lově není vůbec možno státní zaměstnance účelně ubytovati, úřad nevyslovil, a není z nař. rozhodnutí patrno, z kterých důvodů pokládá úřad byty v domě st-lově za nezpůsobilé k obývání státními zaměstnanci. Pouhá okolnost, že byty v domě st-lově jsou zařízeny jako rodinné byty, nevylučuje, aby úředníci svobodní mohli v těchto rodinných bytech býti ubytováni.
Po této stránce trpí tedy nař. rozhodnutí podstatnou vadou řízení.
II. Pokud jde o zabrání místností pro úřednickou mensu, spatřují správní úřady veřejný účel v tom, že mensa poskytuje úředníkům v Zl. M. hromadné a následkem toho lacinější stravování než v hostincích, a že jest střediskem českých a slovenských úředníků, kteří mohou tam nerušeno debatovati o otázkách národních, stavovských a kulturních.
Stížnost popírá, že účel tuto uvedený jest zájmem veřejným.
Zákon č. 304/1921 pojem účelu veřejného nijak nevymezuje a také znění a tendence zákona neposkytují podkladu pro výklad pojmu veř. účelu. Následkem toho nutno zkoumati, zda účel, o který se zabrání opírá, dle své všeobecné povahy spadá pod pojem účelu veřejného. Úřad shledává veř. účel předně v tom, že mensa poskytuje úředníkům hromadnou a lacinou stravu. Že stravování úředníků ve Zl. M. bez úřednické mensy vůbec není možné a že tato okolnost má vliv na úřadodování, úřad sám netvrdí, nýbrž konstatuje pouze, že v Z. M. není hostinců zařízených pro hromadné stravování, připouštěje zároveň, že i kdyby stravování v hostincích bylo možné, znamenalo by pro úředníky materielní újmu.
Avšak hromadné stravování úředníků za ceny snad nižší než v hostincích, které po živnostensku provozují stravování hostů, nelze již dle pojmu samého pokládati za účel veřejný, ježto újma materielní, která může snad nastati úředníku v životě soukromém, není a nemůže býti zájmem veřejným. Rovněž nelze dle zák. o zabrání veř. budov zabrati budovy neb části jejich k tomu účelu, aby tam úředníci debatovali o otázkách veřejných neb o otázkách svých stavovských, neboť debaty takové nelze zahrnouti pod pojem účelu veřejného.
Tím padá pak i námitka, že nař. rozhodnutí jest i proto nezákonné, ježto řízení a vydání zabíracího nálezu se zúčastnili úředníci, kteří jsou členy mensy.
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo zabrání místností pro úřednickou mensu, zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. o ss, aniž bylo zapotřebí, zabývati se ještě námitkou, že rozhodnutí odporuje zákonu i proto, ježto nebylo zjištěno, jsou-li zde jiné vhodné místnosti pro mensu.

Citace:

č. 3584. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1230-1232.