Č. 10 725.

Živnostenské právo: * Skutkovou podstatu přestupku vyhlášky spojených politických úřadů I. stolice v Praze z 7. června 1923 zakládá jen buď překročení stanovených sazeb nebo nedbání předpisů o taxametru a konečně přestoupení předpisu, že řidiči automobilu jsou povinni vyhláškou tou se vykázati.
(Nález ze dne 21. září 1933 č. 14 676.) Věc: Rudolf M. v P. proti ministerstvu obchodu o přestupek předpisů o periodické dopravě osob.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem magistrátu hl. m. Prahy ze 7. června 1926 byl st-l uznán vinným přestupkem vyhlášky spojených politických úřadů I. stolice v Praze ze 7. června 1923 a § 51 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že dne 31. prosince 1925 žádal od MUDra Jana M. za jízdu od stanoviště u Obecního domu v Praze do V. a zpět podle taxametru na III. sazbu 131 Kč, a když mezi jednáním se strážníkem taxametr dále běžící ukazoval 141 Kč, žádal tuto vyšší sazbu, a byl odsouzen k pokutě 500 Kč, pro případ nedobytnosti k 50dennímu vězení. V nálezu se uvádí, že cesta vedla k továrně Kolbenově ve V. a zpět do ulice R. a odtud do ulice H. a měří podle úředního zjištění 12,5 km, že podle schválené sazby měl činiti požadavek podle sazby III. nejvýše 8 X 12,5= 100 a základní sazba 10 Kč podle ustanovení vyhlášky spojených politických úřadů I. stolice v Praze ze 7. června 1923 a že z toho jest též zřejmo, že taxametr neukazoval správně.
Zsp v Praze rozhodnutím z 23. června 1927 nevyhověla odvolání podanému proti uvedenému trestnímu nálezu, vyslovivši, že skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu jest zjištěna výslechem svědků. K vývodům odvolání podotkla toto: Nejkratší cesta ulicemi k jízdě policejně dovolenými od Obecního domu v Praze I. do V. k továrně Kolbenově a zpět měří — jak již bylo uvedeno v nálezu v odpor vzatém — 12,5 km a činí tedy cena jízdy 12,5 X 8 = 100 Kč, 10 Kč základní sazba, čekací doba výslechem Boženy K. zjištěná nejdéle 15 minut 5 Kč a 2% daň z obratu 2,30 Kč, úhrnem 117,30 Kč. Pokud st-l hájí se tím, že musil Boženu K. hledati a při tom se vraceti, uvedla zsp, že podle výpovědi Boženy K. měl odvolatel její přesnou adresu a bylo tudíž jeho povinností jeti přímo, nejkratší cestou podle udané adresy. Nemohl-li snad dům nalézti, jest to jeho věcí a nemůže si za svoji neznalost snad ještě počítati jízdné. Vzhledem k těmto důvodům byla sazba v daném případě překročena, neboť odvolatel žádal nejprve 131 Kč, později (mezi jednáním se strážníkem) 141 Kč. Zsp pozměnila však nález I. stolice v tom směru, že st-l se dopustil pouze přestupku vyhlášky spojených úřadů politických I. stolice v Praze ze 7. června 1923, nikoli však též přestupku § 51 živn. ř., neboť § 51 má pouze ustanovení o tom, který úřad a po jakém řízení stanoví nejvyšší sazby, a jest tudíž přestupek § 51 živn. ř. nemožný.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti tomuto rozhodnutí, odkázav na jeho důvody a poznamenav k vývodům odvolání toto: K první námitce se poznamenává, že označení domu číslem popisným je naprosto určité a dostačitelné. Šofér je povinen před započetím jízdy zjistiti si k číslu popisnému odpovídající číslo orientační a ulici a jeti nejkratší cestou k označenému objektu a nikoli jako st-l až v příslušné čtvrti pátrati projížďkami, které mohou býti úmyslné, po příslušném čísle popisném na útraty pasažéra. Spolehlivost ve vedení živnosti toho vyžaduje. Ke druhé námitce poukazuje se na protokolární výpověď B. K., která se vší rozhodností tvrdí, že st-l čekal nejvýše 15 minut, neboť ho očekávala. Výpověď tuto potvrzuje též výpověď Dra M. z 15. února 1927, který tvrdí, že jízda i s čekáním ve V. netrvala déle než hodinu. Čekací doba nemohla tedy trvati 3/4 hodiny, zvláště když st-l uvedl, že po čísle popisném ve V. pátral.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Zmíněná vyhláška spojených politických úřadů I. stolice v Praze ze 7. června 1923 skládá se ze dvou částí. V prvé části se uvádějí ve známost sazby, jež stanovila zsp v Praze na základě odst. 1 a 3 § 51 živn. ř. pro provozování živnosti dopravy osob nájemními automobily. Uvádí se tu, že sazba I. za 1 km činí 4 Kč, sazba II. za 1 km 6 Kč a sazba III. za 1 km 8 Kč, základní sazba 10 Kč, za zavazadlo těžší než 10 kg 5 Kč a za čekání za hodinu 20 Kč, a stanoví se tu dále, kdy které sazby sluší použiti a jak jest účtovati jízdy na venek. Ve druhé části se vyhlašuje úprava živnosti dopravy osob nájemními automobily provedená spojenými politickými úřady I. stolice na základě § 54 odst. 2 živn. ř., podle které veškeré vozy k dopravě osob používané musejí býti opatřeny taxametry tak zařízenými, aby správné sazby podle kterékoli z těchto tříd i plat počáteční a dobu čekací v celkové sumě ke konci jízdy vykazovaly, aby všeliké změny a machinace s nimi byly vyloučeny. Dále se tu stanoví, že jakmile bude zavedeno úřední cejchování taxametrů, musejí tyto také všem cejchovním předpisům vyhovovati, že vozy s taxametry nevyhovujícími jsou z dopravy osob a z veřejného stanoviště vyloučeny a že policejní a živn. úřad může kdykoli na účet koncesionáře provésti zkoušku, zdali taxametr vyhovuje, způsobem, jaký uzná za vhodný. Přestupky této vyhlášky trestají se — jak se v ní uvádí — podle VIII. a IX. hlavy živn. řádu. Konečně se ve vyhlášce uvádí, že řidiči automobilů jsou povinni vyhlášku tuto míti stále u sebe a jí se na požádání cestujícím i orgánům vykázati.
Podle toho zakládá skutkovou podstatu přestupku zmíněné vyhlášky buď překročení stanovených sazeb nebo nedbání předpisů o taxametru a o vykazování se vyhláškou. Nic takového však žal. úřad st-li za vinu neklade, nepopíraje, — na rozdíl od úřadu I. stolice — správnost tvrzení st-le, že měl taxametr v pořádku a že také podle něho účtoval, nýbrž shledávaje skutkovou podstatu přestupku vyhlášky spojených politických úřadů I. stolice v Praze ze 7. června 1923 v tom, že st-l požadoval jízdné za dobu připadající na hledání cíle udané cesty a náhradu za čekání za dobu delší, než skutečně čekal. Takové jednání však ve zmíněné vyhlášce za přestupek prohlášeno není a nelze proto za ně — i kdyby bylo zjištěno — ukládati tresty podle předpisů živn. řádu.

Citace:

č. 10 725. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 295-297.