NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9600.

Horní právo. — Řízení správní: * Báňský úřad nevystupuje z mezí dozorčí kompetence svěřené mu §em 68 zák. č. 242/22, nařídí-li bratrské pokladně z důvodu hospodárnosti, aby snížila počet svého úřednictva.
(Nález ze dne 11. ledna 1932 č. 9563/29.)
Prejudikatura: Boh. A 8261/30.
Věc: Revírní bratrská pokladna ve F. proti ministerstvu veřejných prací o snížení počtu úřednictva.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Představenstvo revírní bratrské pokladny ve F. usneslo se dne 5. srpna 1926 přijmouti do služeb pokladny nového praktikanta. Usnesení toto bylo výměrem báňského hejtmanství v Praze z 27. srpna 1926 podle § 68 odst. 2 a 3 zák. č. 242/22 zrušeno a pokladně přikázáno, aby na denní pořad příští schůze představenstva, po případě společné schůze dala bod o propuštění přebytečných úředníků, ježto normálně lze připustiti u bratrských pokladen jen na 1000 členů jednoho definitivního úředníka a na 600 členů jednu kancelářskou sílu vůbec, včetně definitivní úředníky, při čemž se již přihlíží na práce v obou odděleních pokladny. Výměr tento byl k odvolání pokladny rozhodnutím min. prací z 30. ledna 1927, pokud se týkal ustanovení nového praktikanta, zrušen v podstatě proto, že pokladna tvrdila, že praktikant ten byl ustanoven bezplatně, jinak bylo však odvolání pokladny zamítnuto.
Na to pojednalo představenstvo pokladny ve schůzi z 2. května 1927 o požadované otázce, usneslo se však, že o propuštění nějakých zaměstnanců nemůže býti řeči v podstatě z toho důvodu, že není přebytečných zaměstnanců a všichni jsou plně zaměstnáni. Po předložení protokolu o této schůzi báňské hejtmanství výměrem z 28. května 1927 prohlásilo podle § 68 odst. 2 zák. č. 242/22, že trvá na splnění svého rozkazu z 27. srpna 1926, jenž se stal pravoplatným, a upozornilo představenstvo na následky důsledného neplnění nařízení, vydaných dozorčím úřadem (§ 68 odst. 4 a 5 zák. č. 242/22).
Odvolání z výměru toho min. prací rozhodnutím z 18. října 1927 nevyhovělo, současně však podotklo, že tímto zamítnutím není pokladna ještě zavázána k nějakému konkrétnímu opatření a proto také není tím ještě ukončen vzešlý spor, nýbrž je třeba úředním šetřením dokázati, zdali a jak je opodstatněno tvrzení představenstva, že nynější počet úřednictva je nepostradatelný i při všeobecných zkušenostech, naznačených báňským hejtmanstvím. — Současně s intimací tohoto rozhodnutí nařídilo báňské hejtmanství šetření na místě samém na den 10. a 11. listopadu 1927 za účelem zjištění okolností, v min. rozhodnutí vytčených. Toto šetření pak skutečně také provedeno, a to za účasti zástupců pokladny, jakož i důvěrníků ze řad zaměstnanců pokladny a s přibráním úředního znalce Václava K. z K. Při tom konstatováno nejprve, že by pokladna podle shora již uvedeného normálního klíče měla míti pouze 16 úředníků včetně praktikantů, takže by bylo 5 úředníků přebytečných. Na to úřední znalec na základě podrobného šetření ve všech odděleních a u všech zaměstnanců vypracoval a předložil písemné dobrozdání, v němž dospěl k závěru, že úředníci pokladny nejsou plně zaměstnáni, aby to odpovídalo zákonné pracovní době, naopak že je tu nadbytek 3 úředníků. K tomuto dobrozdání podali zástupci pokladny i důvěrníci úřednictva několik výtek, v nichž poukazovali na různé momenty, k nimž ještě mělo býti přihlíženo, úřední znalec však na ně odpověděl, že ke všem těmto momentům již náležitý zřetel vzal a setrval na svém písemném posudku.
Na základě tohoto šetření vydalo pak báňské hejtmanství jako dozorčí úřad výměr z 21. listopadu 1927, jímž stěžující si pokladně přikázalo na základě § 68 odst. 2 zák. č. 242/22, aby počet úředníků včetně praktikantů této pokladny byl snížen na 18 úředníků včetně ředitele, a aby propuštění 3 úředníků bylo provedeno do 31. prosince 1927. —
Odvolání, jež také z tohoto výměru pokladna podala, žal. min. nař. rozhodnutím zamítlo jako bezdůvodné, současně však prodloužilo lhůtu k propuštění přebytečných úředníků až do jejich odpadu s podmínkou, že — dokud počet zaměstnanců nebude nižší než 18 — nebudou přijaty nové síly, leda s výslovným schválením báňského hejtmanství.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Na prvém místě vytýká stížnost, že báňské úřady překročily v daném případě meze své dozorčí kompetence, a tuto svoji námitku rozvádí v podstatě takto: Podle zák. č. 242/22 jsou revírní bratrské pokladny organisovány jako samostatné korporace a tuto svou autonomii, zejména také co do přijímání a propouštění svého úřednictva, vykonávají jak podle zákona tak podle schválených stanov svými vlastními orgány. Pokladna přijala svého času řádně svých 21 úředníků a usnesení to nebylo dozorčím úřadem, ač mu bylo oznámeno, sistováno. Z tohoto pravoplatného ustanovení vzešly jmenovaným úředníkům vůči pokladně soukromoprávní nároky. Dozorčí kompetence báňských úřadů je v §§ 68—72 zák. přesně vymezena a týká se především přesného zachovávání předpisů zákonů a stanov, jakož i podmínek pro trvalou způsobilost bratrské pokladny k plnění jejích závazků. Že by ustanovením svých 21 úředníků byla pokladna porušila nějaký předpis zákona neb stanov, žal. úřad nevytýká, mohlo by tedy jíti jen o ohrožení podmínek pro trvalou způsobilost pokladny k plnění jejích závazků, avšak v tomto směru žal. úřad neuvádí žádných skutečností, z nichž by se takovéto ohrožení dalo dovoditi. V žádném případě však nesměly se dozorčí úřady přenésti přes nabytá práva úředníků a vydati tak pokladnu nebezpečí, že tito úředníci se budou proti ní domáhati svých práv pořadem práva. V příkazu propustiti 3 úředníky, resp. snížiti počet úředníků na 18, spočívá tudíž dalekosáhlý zásah do statutárních práv představenstva.
K této námitce dlužno předem poukázati na to, že žal. úřad příkaz báňského hejtmanství, aby 3 úředníci pokladny byli z jejích služeb do určitého termínu propuštěni, neponechal v platnosti, naopak jej změnil v ten smysl, že snížení počtu úřednictva na 18 má býti provedeno postupně tím způsobem, že v budoucnosti nemají býti další úředníci přijímáni, a to ani v tom případě, až tři z dosavadního počtu úřednictva odpadnou, t. j. vystoupí ze služeb pokladny způsobem normálním, tedy na př. pensionováním, dobrovolným výstupem, úmrtím a pod. Pokud tedy stížnost namítá, že žal. úřad nesměl pokladně ukládati, aby 3 ze svých úředníků propustila, jsou výtky její bezpředmětné a dlužno se proto zabývati jen otázkou, zda žal. úřad nepřekročil mez své dozorčí kompetence, když pokladně uložil, aby na tak dlouho nepřijímala do svých služeb — bez ev. souhlasu báňského hejtmanství — další úředníky, dokud celkový počet jejího úřednictva neklesne pod osmnáct. Vývodům stížnosti jest zajisté dáti za pravdu potud, že podle zák. č. 242/22 jsou revírní bratrské pokladny nadány rozsáhlou autonomií a že zejména jest jim ponecháno, aby si svými orgány určovaly, kolik úředníků chtějí zaměstnávati, koho chtějí za úředníka do svých služeb přijmouti a koho a kdy zase propustiti. Tuto jejich samosprávu neponechal však zákon bez omezení. Nehledě k podrobným směrnicím, daným již v zákoně samém jak pro organisaci těchto pokladen, tak pro jejich hospodaření a nehledě dále k jisté kontrole instanční, podrobil zákon v odst. V. bratrské pokladny státnímu dozoru, konanému z úřední moci a povinnosti. Co jest předmětem tohoto dozoru, stanoví § 68, odst. 2. a 3. v ten smysl, že dohled se týká především přesného zachovávání předpisů zákonů a stanov, jakož i podmínek pro trvalou způsobilost pokladny k plnění jejích závazků a že dozorčí úřad pečuje obzvláště o to, aby kapitály bratrské pokladny byly řádně uloženy a aby i celé ostatní hospodářství pokladny odpovídalo platným předpisům a konečně aby byly vždy prováděny zevrubné a jasné účetní uzávěrky a bilance (srov. Boh. A 8621/30). Možno zde ponechati stranou otázku, zda vzhledem k slůvkům »především« v odst. 2. a »obzvláště« v odst. 3. výpočet úkolů svěřených zde výslovně úřadu dohlédacímu dlužno pokládati za vyčerpávající či jen příkladný. Již to, co tu zákon výslovně uvádí, že totiž dohled se týká podmínek pro trvalou způsobilost pokladny k plnění jejích závazků a že dozorčí úřady pečují také o to, aby celé ostatní hospodaření pokladny odpovídalo platným předpisům, stačí k závěru, že dozorčí úřad jest oprávněn dozírat i také na to, aby pokladny ve svém vnitřním hospodaření nepočínaly si nehospodárně, neboť každá nehospodárnost jest s to ohroziti podmínky pro trvalou způsobilost pokladny k plnění jejích závazků. To ostatně st-lka v dalším obsahu své stížnosti sama přiznává. Je pak při tom zcela lhostejno, zda takováto nehospodárnost jeví se ve vlastní pojišťovací činnosti pokladny, či v nákladech na její administrativu, tedy i v přijímání, resp. udržování většího počtu zaměstnanectva, než jakého je ke zdárnému plnění úkolů pokladny nezbytně třeba. Jestliže tedy v daném případě nařídily báňské úřady stěžující si pokladně snížení počtu úřednictva z důvodů hospodárnosti, resp. úspornosti, jak se v naříkaném rozhodnutí výslovně praví, nelze uznati, že by byly překročily meze své dozorčí kompetence, a nelze také dáti stížnosti za pravdu, že by odůvodnění nař. rozhodnutí po této stránce bylo nedostatečné.
Pokud st-lka ve spojení s touto námitkou vytýká, že žal. úřad nebyl oprávněn vyhražovati přijímání nových úředníků po dobu, než počet úřednictva klesne pod 18, schválení báňského hejtmanství, dlužno poukázati na to, že tato výhrada není omezením pokladny v jejích právech, neboť žal. úřad v zásadě potvrdil zákaz báň. hejtmanství, že počet úřednictva stěžující si pokladny nesmí přesahovati 18. Je-li tento zákaz po právu, což bude ještě v rámci dalších námitek stížnosti zkoumáno níže, pak je případné připuštění vyššího počtu úřednictva úlevou ve prospěch pokladny a nemůže st-lka důvodně namítati, že bylo její právo nějak porušeno, jestliže jí úřad tuto úlevu, na niž by vůbec nároku neměla, neposkytl v rozsahu širším než jak učinil. Je proto i tato výtka bezdůvodná a tím je také vyvrácena námitka, že báňským úřadům vůči usnesením bratrských pokladen — mimo případ změny stanov — schvalovací právo vůbec nepřísluší, nýbrž smějí usnesení ta jen sistovati. Jako nezákonnost vytýká st-lka dále, že žal. úřad odůvodňuje svůj příkaz ohledem na úspornost, ač st-lka popírala, že se tím úspor dosáhne, neboť takové úsporné opatření může míti účinky zcela opačné.
V této všeobecnosti nelze tuto námitku uznati za dostatečně konkretisovanou, jak to předpisuje § 18 zák. o ss, neboť, tvrdí-li st-lka, že snížení počtu úřednictva může se za okolností ve svých důsledcích projeviti jako opatření nehospodárné, připouští sama, že zásadně je způsobilé přivoditi úspory — což ostatně je samozřejmé a bude jistě pravidlem. Proto, chtěla-li by žal. úřadu vytýkati, že k dosažení svého dozorčího zákroku, tedy k zamezení nehospodárnosti v administrativě pokladny, nařídil použití prostředků, jež v tomto konkrétním případě nejsou způsobilé zamýšleného cíle dosáhnouti, musila by uvésti konkretní okolnosti, jež v tomto případě dokazují nezpůsobilost daného příkazu, úspor v administrativě pokladny dosáhnouti.
Takovéto konkrétní okolnosti stížnost také v dalším svém obsahu uvádí; je to jednak poukaz na to, že u stěžující si pokladny byla zavedena různá sociální opatření, jejichž výtěžek převyšuje výdaje na ony 3 úředníky, kteří byli uznáni za přespočetné, a dále, že pokladna, držíc se v mezích daného jí příkazu, mohla by z počtu svého úřednictva propustiti svých 6 praktikantů a přijati místo nich 3 definitivní úředníky, jimž by pak musila platiti více, než dosavadním 6 praktikantům.
K prvé části této námitky dlužno poukázati na to, že okolnost, že pokladna má nějaké výnosné zařízení, ji neopravňuje ještě k tomu, aby zaměstnávala úředníky zbytečné, t. j. úředníky, kteří by svojí úřední činností u pokladny nebyli plně zaměstnáni. Chce-li však st-lka námitkou touto říci, že snížením počtu úřednictva by jí bylo znemožněno tato výnosná zařízení dále provozovati, dlužno poukázati již zde na to, že žal. úřad vychází ve svém rozhodnutí z toho, že ke zdolání všech prací, s agendou stěžující si pokladny souvisejících, postačí 18 úředníků. Má-li však v tomto předpokladu pravdu — což bude ještě zkoumáno —, nelze říci, že by ukládal pokladně opatření, jež by nebylo způsobilé vésti k úsporám. I druhá část této námitky je bezdůvodná; neboť z té okolnosti, že by pokladna sama mohla v rámci daného příkazu učiniti nějaké opatření nehospodárné, příčící se zřejmě intenci příkazu toho, nelze naprosto dovozovati, že by příkaz ten nebyl způsobilý přivoditi důsledek žal. úřadem zamýšlený.

Citace:

č. 9600. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 220-224.