NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2619.

Stavovské označení inženýr. — Školství: * Složení státní zkoušky podle min nař. ze 4. září 1897 č. 224 ř. z. není předpokladem průkazu o ukončení studia, jak je na mysli má § 5 cís. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z.
(Nález ze dne 7. září 1923 č. 15 124.)
Věc: Ludvík K. v Brně (adv. Dr. Rud. Böhm z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o stavovské označení »inženýr«.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti st-le, aby mu bylo podle § 5 cís. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z. dovoleno užívati stavovského názvu inženýr, z důvodu, že ukončil své odborné vzdělání až po 1. květnu 1910 t. j. v době, kdy jmenované nařízení bylo již v účinnosti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že žal. úřad vycházel patrně z předpokladu, že k dokončení studií ve smyslu § 5 cís. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z. zapotřebí jest též složení státní zkoušky.
Tomu jest skutečně tak, jak ze spisů správních, zejména z návrhu referentova vychází. Tam totiž pokládá se za den ukončení studií 14. listopad 1919 jakožto den vydání vysvědčení o státní zkoušce pro vyměřovací geometry. Tento právní názor není ve shodě se zákonem. Podle studijního výkazu vysoké školy technické ve Vídni ze 24. srpna 1922 byl st-1 v letech 1919-1922 zapsán jako řádný posluchač na všeobecném oddělení a to na běhu pro vyměřovací geometry této vysoké školy a ukončil studia předepsaná pro vyměřovací geometry cís. nařízením ze 4. září 1897 č. 224 ř. z. Podle vysvědčení komise pro státní zkoušky na kursu k vzdělání vyměřovacích geometrů v Brně ze 14. listopadu 1919 vykonal st-1 v měsíci listopadu 1919 tuto zkoušku s úspěchem.
Podle § 3 předposl. odst. nař. vlády republiky čsl. z 10. listopadu 1921 č. 411 Sb., jímž se provádí cís. nař. č. 130 ex 1917, posuzuje se studium na vysokých školách technických, částečné neb na t. zv. kursech, pokud neodpovídá ustanovení § 3 cís. nař., podle § 5 tohoto nař.
Tento § 5 pak pro udělení stavovského názvu »inženýr« vyžaduje, aby studium dokončeno bylo dříve, nežli cís. nař. počalo působiti, tudíž přede dnem 1. května 1917 (§ 9. cís. nař.), a aby žadatel prokázal, že byl aspoň po 8 let prakticky zaměstnán a že zaujímá čelné nebo samostatné postavení v odborně technickém oboru. Za stejných předpokladů může stejné oprávnění býti přiznáno také těm absolventům ústavů v tomto § jmenovaných, kteří započali studium dříve, nežli toto cís. nař. počalo působiti a vykonali zkoušku dospělosti s vyznamenáním.
Jak z výše uvedeno plyne, nepatří st-1 mezi absolventy škol jmenovaných v § 5 cís. nař. a v § 3 prov. nař., nýbrž absolvoval studium na zeměměřickém běhu vysoké školy technické, které dle výše uvedeného jest posuzovati rovněž dle § 5 cís. nař.
Spor spočívá v tom, zdali studium takové jest skončeno teprve složením státní zkoušky.
Na učebním běhu pro vzdělání vyměřovacích geometrů na vysoké škole technické byla nař. býv. min. kultu a vyučování ze 4. září 1897 č. 224 ř. z. zavedena státní zkouška k průkazu vědecko-technického vzdělání odborného při tomto běhu nabytého (§ 1.). Pro tuto státní zkoušku zřízena jest při každé vysoké škole technické zvláštní komise zkušební, jejíž členy k návrhu sboru profesorského jmenuje ministr kultu a vyučování (§ 6). Členy této komise mohou býti též výteční odborníci, kteří nepatří ke škole vysoké (§ 8).
O výsledku státní zkoušky s prospěchem vykonané vydá se kandidátu vysvědčení (§ 14). Mezi podmínkami připuštění ke státní zkoušce (§ 3) žádá se průkaz, že kandidát byl nejméně po 4 semestry zapsán jako řádný posluchač na vysoké škole technické neb jiné rovnocenné škole, že poslouchal přednášky o všech naukách, k nimž se státní zkouška vztahuje, počtem hodin ve vyučovacím plánu předepsaným, a dále vysvědčení o prospěchu aspoň dostatečném z hlavních předmětů pod č. 5 § 3 tohoto nař. vypočítaných.
Požaduje-li cit. zákon. předpis pro připuštění k státní zkoušce výkaz o dokončení předepsaného studia (jak co do doby, tak co do rozsahu látky) a vysvědčení o prospěchu v hlavních předmětech z doby studia, a koná-li se zkouška státní před zvláštní, mimo školu stojící komisí, jest z toho patrno, že zákon rozlišuje mezi dokončením studií a státní zkouškou a že dokončení studií nepodmiňuje složením státní zkoušky. Také z ustanovení cís. nař. č. 130 ai 1917 vyplývá, že dokončení studia a složení zkoušek jsou požadavky dva od sebe se různící.
Podle § 1 je ten, kdo absolvoval studia na odborných odděleních vysokých škol technických a složil předepsané dvě státní zkoušky, ex lege oprávněn užívati stavovského označení »inženýr«; podle § 3 absolventům těchto oddělení, které dokončili své studium, nemají však předepsaných státních zkoušek, může býti za jistých předpokladů propůjčeno právo, tohoto označení užívati.
Jest proto náhled vyslovený v nař. rozhodnutí, že studium na běhu pro vzdělání vyměřovacích geometrů dokončuje se teprve vykonáním státní zkoušky, v odpor se zákonem.
Vycházeje z tohoto právně mylného názoru, nezabýval se žal. úřad šetřením a zjištěním, zda st-1 skončil studia ve smyslu § 5 cís. nař. č. 130 ex 1917 vůbec a v ustanovený čas, i když se nehledí k nezákonnému požadavku složení státní zkoušky, a zdali splnil též další náležitosti tam předepsané ohledně praktické činnosti, čímž jest nss-u odňata možnost, aby i po této stránce zákonnost nař. rozhodnutí přezkoumal.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2619. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 506-508.