Č. 2522.

Školství: I. Při zákrocích podle § 9 zák. č. 189/1919 může
předseda zemské školní rady sobě opatřiti pomůcky pro rozhodování potřebné dle své volby, nejsa vázán předpisy starších zákonů o zřizování škol. — II. Sloučení dvou samostatných škol obecných ve školu jednu znamená zrušení aspoň jedné z nich a je proto podle § 9 zákona č. 189/1919 přípustné jen tehdy, není-li při jedné z obou škol ani 40
dětí k její návštěvě povinných.
(Nález ze dne 20. června 1923 č. 10.907).

Prejudikatura: Boh. 805, 2189 adm.
Věc: Obecní zastupitelstvo a místní školní rada v D. R. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o sloučení chlapecké a dívčí školy obecné v Dolní R. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím předsednictva zškr-y v Praze z 9. června 1922 bylo vysloveno, že na veřejné pčtitřídní obecné škole chpalecké
s vyučovací řečí německou v Dolní R. s expositurou ve W. jest průměrný počet dítek ve tříletí 1919/20-1921/22 jen 185, na dívčí škole čtyřtřídní tamže dokonce pouze 141 a že tedy není odůvodněno další trvání jejich dosavadní organisace počtem žactva podle § 11 zák. z 2. května
1883 č. 53 ř. z. a bylo by je nutno redukovati na školy trojtřídní, čímž by ovšem utrpěla příprava žactva pro tamní školy měšťanské.
Vzhledem k tomu ustanoveno podle § 9 zák. z 3. dubna 1919 č. 189
Sb. k návrhu zsv-u, aby počátkem školního roku 1922/23 žákyně veřejné obecné dívčí školy s vyučovací řečí německou v D. R., byly společně vyučovány s chlapci na veřejné obecné škole chlapecké s vyučovací řečí německou v D. R. v dosavadních pěti definitivních postupných třídách, takže od 1. září 1922 zanikají tudíž 4 definitivní postupné třídy obecné dívčí školy s vyučovací řečí německou v D. R.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako bezdůvodné.
O stížnosti uvážil nss takto:
1. Pokud stížnost nejprve vytýká, že byla porušena zásada slyšení stran, poněvadž obě st-lky nebyly slyšeny před rozhodnutím, tedy nelze v tomto postupu spatřovati podstatnou vadu řízení, poněvadž tím — jak stížnost dokazuje — nebyla st-lům obrana ztížena ani nss-u znemožněno přezkoumání naříkaného rozhodnutí.
Pokud pak stížnost vytýká, že podkladem rozhodnutí byl výkaz o počtu dětí školy navštěvující, sdělaný správou školy, ačkoliv jedině kompetentní sdělati takový výkaz jest místní školní rada, tedy nelze ani tuto námitku uznati důvodnou a to z důvodů vyslovených již v četných nálezech tohoto soudu, tak zejména v nálezu Boh. 805 adm., podle nichž při zákrocích podle §u 9 zákona z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. tam jmenovaný funkcionář zemské školní rady může sobě opatřiti pomůcky, které pokládá za potřebné dle své volby, aniž by byl vázán v tomto směru předpisy starších zákonů o zřizování škol.
2. Dále vytýká stížnost, že sloučení 2 samostatných škol obecných ve školu jednu zahrnuje v sobě zrušení jedné z těchto škol a že jest proto podle zákona možné toliko, není-li při jedné z obou škol ani 40 dětí k návštěvě její povinných.
Tato námitka v rekursu podaném k žalovanému úřadu formulována nebyla; nicméně uznal soud, že tato ve stížnosti přednesená výtka není nepřípustnou novotou podle § 5 zák. o ss, neboť rozhodnutí zškr-y nemluvilo ani o sloučení obou škol ani o zrušení jedné z nich, nýbrž toliko o přikázání děvčat do školy chlapecké a o zániku 4 tříd na škole dívčí. Bránil se proto rekurs také jenom proti zániku (zrušení tříd); když pak teprve nař. rozhodnutí výslovně kvalifikovalo to, co opatřila
zškr, jako sloučení obou škol, tedy stížnost důvodně teprve nyní brojí proti tomuto výroku, tvrdíc to, co v úvodě odst. 2. uvedeno.
V tomto směru bylo stížnosti dáti za pravdu. Neboť ze znění nař. rozhodnutí samého, pokud se týče ze znění rozhodnutí předsedy zškr-y jest zřejmo, že zanikly všecky třídy německé obecné školy dívčí v D. R., takže na škole této nezbyla třída žádná a že nař. opatření rovná se tedy úplnému zrušení dívčí školy obecné.
Ostatně bylo již v nálezu z 22. prosince 1922 č. 19.450 vysloveno, že při sloučení dvou škol aspoň jedna z nich zanikne.
Podle výkazu sdělaného správou školy ze dne 11. září 1921, který tvořil podle správních spisů podklad nař. rozhodnutí, byla dívčí škola obecná navštěvována nejen v roce 1921/22, ale i v letech předcházejících mnohem značnějším počtem dětí nežli 40, totiž v roce 1921/22:148, 1920/21:140 a 1919/20: 137 dětmi. Netřeba se tedy v přítomném
případě zaměstnávati otázkou stížností nadhozenou, zda onen počet dětí, který podle §u 9 uvedeného zákona jest nejzazší hranicí frekvence
dopouštějící zrušení školy, zahrnuje v sobě toliko děti školu skutečně navštěvující anebo i děti, které z důvodů uvedených v §u 23 zákona o školách národních z r. 1869 od návštěvy školy jsou osvobozeny, neboť jest zřejmo, že nechť se počítá počet dětí tak či onak, vždycky činila
frekvence školy dívčí mnohem více než 40, takže nebyla splněna podmínka, kterou zákon pro zrušení školy obecné klade.
Vzhledem k tomu jest nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem a bylo je zrušiti podle §u 7 zák. o ss, aniž se mohl nss zaměstnávati ostatními
námitkami stížnosti.

Citace:

č. 2522. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 328-330.