NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2982.

Řízení před nss-em: Požadavku § 18 zák. o ss v příčině formulace stížních bodů není vyhověno pouhým odkazem na obsah správních spisů.
Obecní samospráva: I. K založení rekursní legitimace poplatníka do opatření obecního zastupitelstva není třeba, aby přímo z onoho opatření vznikalo vytýkané finanční zatížení obce, nýbrž stačí, může-li podle tvrzení rekurenta nějaká škoda obci vzniknouti. — II. Může nadřízený úřad samosprávný v cestě instanční zrušiti usnesení obecního zastupitelstva, kterým místnímu staviteli byla do odvolání propůjčena »čestná funkce městského stavitele«?
(Nález ze dne 13. prosince 1923 č. 21 134.)
Věc: Obec Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněné strany — adv. Dr. Jaroslav Vojta z Prahy) o propůjčení čestné funkce městského stavitele.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Proti usnesení obecní rady města Ch. z 25. května 1921, jímž pověřila Václava L., stavitele v Ch., čestnou funkcí městského stavitele, podali tamní stavitelé Karel C. a Bohuslav K., i zedničtí mistři Karel K., František K. a Jan S. protest k obecnímu zastupitelstvu v Ch., datovaný dne 7. září 1921 a dovozující, že uvedený akt jest proti zájmům obecního poplatnictva a bylo jím ublíženo i ostatním živnostníkům stavebním; ostatně jest uvedený akt zřízením zcela nového místa úřednického a byl proveden proti předpisům § 7 zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb.
Obecní zastupitelstvo ve schůzi ze 4. října 1921 protest jakožto bezdůvodný zamítlo a schválilo, že propůjčuje se do odvolání Václavu L., jehož nabídka, že bude zastupovati obec na komisích beze všech nároků na honorář a zdarma prováděti předběžné zednické práce oboru stavitelského, byla obecní radou přijata, čestná funkce městského stavitele.
Rekursu Karla C. a společníků osk v Ch. nálezem z 29. listopadu 1922 vyhověla a v odpor vzaté usnesení zrušila jakožto zmatečné i uložila obecnímu zastupitelstvu, aby jmenování Václava L. městským stavitelem odvolalo. V odůvodnění svého nálezu přiznává osk st-lům legitimaci z důvodu, že »jakožto poplatníci jsou na případných škodách obci protizákonným jmenováním vzniklých interesováni a protože obecní finance a zájmy poplatnictva protizákonným takovým opatřením jsou ohroženy. Stížnost stavitelů do usnesení městské rady z 25.
Bohuslav, Nálezy správní. V. 142 května 1921 nelze pokládati za opožděnou, ježto st-lé nezákonným jmenováním Václava L. — po usnesení městské rady na místě městského zastupitelstva — byli zbaveni bezprávně možnosti, o usnesení městské rady, jejíž schůze jsou neveřejné, se dozvěděti. Ostatně obecní zastupitelstvo samo při rozhodování o stížnosti stavitelů vůbec k opožděnosti stížnosti nepřihlíželo a z důvodu věcné neodůvodněnosti ji zamítlo. Ve věci samé dovozuje nález osk., že jmenováním Václava L. městskou radou byl porušen předpis § 32 česk. zříz. obecního, podle něhož bylo potřebí usnesení obecního zastupitelstva. Obecní zastupitelstvo judikujíc ve věci na stížnost stavitelů Karla C. a společníků mělo ve funkci druhé instance jen přezkoumati zákonnost usnesení městské rady, nikoli je schvalovati a doplňovati. Jmenování Václava L. není, jak obecní zastupitelstvo usoudilo, pověřením Václava L. čestnou bezplatnou funkcí, nýbrž jest přiznáním charakteru úředníka obce. Neboť k pojmu každého čestného úředníka náleží, že není ve stálém služebním poměru k obci a že záležitosti veřejné správy vykonává pouze vedle jiného svého životního povolání, že není disciplinárně podřízen žádnému úřednímu představenému, že nebere úředního platu, požívaje nejvýše náhrady za ušlý výdělek nebo příspěvku representačního a že nemusí míti odborné kvalifikace; z tohoto pojmu čestného úředníka jest zřejmo, že nemohlo býti ani úmyslem zákonodárcovým zaváděti u samosprávy nějaké čestné úředníky. V zájmu obce a v zájmu jejího poplatnictva se vyžaduje, aby úředníci její byli za své úřední akty odpovědni, nezávislí, úplně objektivní a zájmu obce jakož i svých úředních povinností dbalí. Tyto motivy zajisté vedly zákonodárce k tomu, aby veškeří úředníci obecní byli úředníky placenými a proto také všude, kde v zákonech samosprávných děje se zmínka o úřednících, předpokládá se jako nezbytnost, aby vykonávali své služby za plat. To zcela jasně vysvítá z § 32 obec. zříz., jakož i zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. Proto jmenování Václava L. čestným — neplaceným — úředníkem města jest po zák. nepřípustno. Jest však i opatřením nevhodným již z toho důvodu, že jsa zřízencem svého bratra Vladimíra L., stavitele v Ch., postrádá nezávislosti, objektivnosti a nestrannosti, kterýchžto náležitostí při každém úředním aktu s ohledem na veřejný zájem obce a poplatníků nutně se vyhledává.
Kdyby Václav L. při těchto úředních výkonech jako předpojatý nemohl fungovati a musel by za účelem jich provedení přibrán býti jiný technický znalec, jest pak jeho jmenování městským stavitelem vůbec bezúčelné, protože naprosto stačí, aby ke všem úředním úkonům, spadajícím do oboru stavební působnosti obce, od případu k případu byl přibírán znalec, který na věci není interesován. Posléze jest ono jmenování veřejným zájmům obce i škodlivo. Protože prostřednictvím této funkce mohlo by se snadno státi veškeré podnikání obce Ch. doménou a monopolem posavadního městského podnikatele ing. Vladimíra L.«
Rekurs obce Ch. podaný proti nálezu osk zamítl zsv v Praze rozhodnutím z 22. června 1922, odvolav se na odůvodnění nál. osk.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané řídil se nss těmito úvahami: Nss, maje na zřeteli předpis §u 18 zák. o ss, může přihlížeti jedině k takovým námitkám st-činým, které jsou v písemné stížnosti vznesené na nss vytčeny a konkretisovány. Nemůže tudíž přihlížeti k námitkám vzneseným za správního řízení, když stížnost na obsah dotyčných správních spisů jen odkazuje, sama určitých námitek neformulujíc. ——
Námitkami, že stavitelé Karel C. a společníci neměli aktivní legitimace k podání rekursu ve správním řízení a že nepodali včas rekursu do usnesení městské rady, t. j. ve lhůtě předepsané §em 12 novely k obecním zřízením, uplatňuje stížnost, pokud jde o zákonnost nař. jí rozhodnutí poslední instance, že neprávem došlo k věcnému přezkoumávání rozhodnutí instance prvé žal. úřadem jako instancí vyšší, ač nedostávalo se osobám žal. úřadu se dovolavším legitimace ke stížnosti a přes to, že stížnost osob těch z usnesení městské rady byla opožděna, že proto žal. úřad nebyl oprávněn k věcnému rozhodováni. Námitka ta jest bezdůvodná.
Nelzeť, pokud jde o spornou legitimaci, klásti požadavek, aby přímo z nař. opatření vznikalo vytýkané finanční zatížení obce, nehledíc ani k tomu, že i honorování vykonavatele nezbytných úkonů služných samo sebou nemohlo by již považováno býti za finanční úbytek, neboť dotyčné úkony by jinak případně musily býti honorovány jednotlivě. K opodstatnění legitimace stěžujícího si poplatníka obce postačuje, může-li podle jeho tvrzení vzniknouti z nař. opatření nějaká škoda obci a je-li tudíž její finanční zatížení i jen imminentní, čehož arciť v daném případě vylučovati nemožno.
O tom pak, že by byla stížnost Karla C. i společníků do usnesení městské rady opožděna, jak se vytýká, nemůže býti řeči již z toho důvodu, že 14denní lhůtu vytčenou v § 12 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. přirozeně lze čítati teprv od času, kdy strana zvěděla o dotyčném usnesení obecní rady, nikoli, jak stížnost soudí, od dne, kterého k usnesení došlo, a že stížnost vůbec ani neuvádí konkrétního aktu, jímž by se bylo stalo uvědomění Karla C. a společníků a tím méně ovšem uvádí, že by jmenovaní o usnesení městské rady byli dověděli se dříve než 14 dní před podáním stížnosti.
Pokud jde o meritum věci, žal. úřad opírá své rozhodnutí v souhlasu s důvody nál. osk především o názor, že Václavu L. sporným jmenováním ve skutečnosti byl přiznán charakter obecního úředníka, poněvadž však dosazen byl za úředníka nehonorovaného, jest jmenování to v rozporu s předpisy § 32 čes. zříz. obec. a s předpisy zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. Stížnost namítá nezákonitost právního názoru, z něhož úřad vycházel, jako by byl Václav L. ustanoven býval za obecního úředníka. V tomto bodu jest stížnosti dáti za pravdu, neboť pro rozluštění otázky, zdali kdo dosazen byl jen po rozumu prvého odstavce § 32 čes. zříz. obec. ke konání obecních prací, aniž by ustanoven byl jako úředník, či po rozumu druhého odstavce tohoto § za obecního úředníka, rozhodnou jest projevená vůle zúčastněných, pokud pak běží o dosazení za úředníka, zvláště vůle dosazující obce, jak byla dána na jevo. V daném případě jest nesporno, že Václav L. nebyl výslovně označen za úředníka. Ježto pak vůbec místo, o něž běží, nebylo systemisováno, ježto nedostalo se Václavu L. nějakého jmenovacího
143* dekretu, poněvadž dále Václava L. funkcí pověřila obecní rada, ač podle § 7 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. akt dosazení za úředníka může býti proveden jedině usnesením obecního zastupitelstva, ježto později zastupitelstvo rozhodujíc o platnosti aktu prohlásilo, že svěření funkce děje se jen do odvolání a ježto posléze nebyl Václavu L. přiznán plat, a nebyl založen trvalý služební poměr jeho k obci, není tu zákonných znaků pro právní závěr, že Václav L. projevenou vůlí obce dosazen byl za obecního úředníka, takže nutno posouditi jeho postavení jakožto postavení neplacené pomocné pracovní síly, zjednané soukromoprávní úmluvou. Když však přes to úřad doznal, že Václava L. sluší považovati za obecního úředníka, jest tento bod odůvodnění nař. výroku v rozporu se zákonem a výrok by nemohl obstáti, kdyby se opíral jedině o něj.
Z důvodu vytčené nezákonitosti tudíž nař. rozhodnutí zrušilo opatření obce, o něž běží, neprávem. Avšak podle ustálené judikatury tohoto soudu je nadřízený samosprávný úřad povolán přezkoumávati usnesení obce s hlediska jeho účelnosti a zrušiti je, shledá-li, že by byla na úkor zájmům obce.
Nař. rozhodnutí skutečně jmenování Václava L. bezplatným městským stavitelem, povolaným k zastupování obce při stavebních komisích, zrušilo i z důvodů jiných, a to zejména pro jeho nevhodnost, ježto zhusta bylo by zapotřebí z osobních důvodů přizvati jiného technického znalce a z důvodu, že poškozuje veřejné zájmy obce, zjednávajíc bratru Václavu L. stavebnímu podnikateli inž. Vladimíru L. při stavebním podnikání obce jakýsi monopol.
Tím již vyvrácena jest další námitka stížnosti, že úřad svým výrokem zasáhl nepřípustně do autonomie obce (§ 28 čes. zříz. ob.), neboť rozhodování sporu v pořadu instančním, k němuž odvolací instance jest po zákonu povolána, nepřestává býti aktem po zákonu přípustným již proto, že jest spojeno s nějakými nepříznivými důsledky pro uplatnění zásadního práva na autonomii.
Proti těmto dalším důvodům nař. rozhodnutí však stížnost — padají ovšem na váhu její vlastní vývody, nikoli odkazy za obsah správních spisů — žádného stížného bodu neuplatňuje, takže zákonitost rozhodnutí v těchto směrech nelze nss-u přezkoumávati.
Když tedy sluší vycházeti z názoru, že nař. výrok v meritu věci krom důvodu stížností v odpor braného spočívá ještě na samostatných důvodech jiných, jichž zákonitost není uvedena ve spor, jest stížnost bezdůvodná, nemohouc odstraněním jednoho důvodu dovoditi nezákonitost výroku, který i bez onoho odpadnuvšího důvodu může obstáti z důvodu druhého.
Stížnost, která není opodstatněna, bylo tudíž zamítnouti.

Citace:

č. 2982. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1191-1194.