Právovárečná měšťanstva nejsou veřejnými společnostmi podle obch. zákona a neručí proto jednotliví právovárečníci osobně neobmezeně a nerozdílně za dluhy jejich.1)

Na jmění právovárečného měšťanstva v Bochově v Čechách uvalen byl konkurs. Firma A., která měla požadovati na tomto měšťanstvu za prodaný slad obnos 1836 K, vznesla na právovárečníky
B. a C. v Bochově žalobu o solidární zaplacení tohoto obnosu.
Žaloba tato ve všech třech stolicích byla zamítnuta. Důvody první instance: Žalující firma opírá svůj nárok o tu okolnost, že právovárečné měšťanstvo v Bochově (Buchán) tvoří veřejnou společnost ve smyslu čl. 85. násl. obch. zák. a že žalovaní jako její veřejní společníci dle předpisu čl. 112., odst. 1. obch. zák., povinni jsou k zaplacení zažalované pohledávky.
Žaloba jest však bezdůvodná.
Poněvadž právovárečné měšťanstvo v Bochově není v ob- chodním rejstříku jako veřejná společnost zaneseno, jest na žalující firmě, by podala o tom důkazy, že toto měšťanstvo jest veřejnou společností obchodní a jmenovitě dle čl. 85. obch. zák. dokázala, že u žádného z právovarečníků, tedy také ne u žalovaných podílnictví není omezeno na vklady majetkové. Důkaz taký nebyl však podán.
Z té okolnosti, že právovárečné měšťanstvo v Bochově provozuje živnost pivovarnickou, tedy obchod, nelze ještě usuzovati, že z právního stanoviska přichází v úvahu jako společnost obchodní, poněvadž i korporace (spolky) mohou provozovati obchody, aniž by na se braly ráz obchodních společností. Korporace jest pak sdružení osob, jež platí za zvláštní osobu právnickou, rozdílnou od osob sdružených, a tu schází právě požadavek vyslovený v čl. 85., odst. 1. obch. zák., by zde bylo »dvou neb více osob«. Okolnosti žalobkyní uvedené nenasvědčují ještě nutně tomu, že by jednotliví pravovarečníci nerozdílně ručili svým jměním za veškeré závazky v konkurs upadlého právovárečného měšťanstva.
Dle přednesu žalobkyně trvá ono měšťanstvo již po staletí a bylo tedy, je-li veřejnou obchodní společností, zanésti ji do obchodního rejstříku. To se však přes to, že tak dlouho již trvá, nestalo.
Kdyby ono várečné měšťanstvo bylo obchodní společností, pak měl dle § 199. konk. ř. zahájen býti též konkurs na jmění všech jednotlivých obchodních společníků, tedy i všech varečníků, a tím i obou žalovaných. Ani to se nestalo.
Dle čl. 110. obch. zák. nastupuje právní účinek veř. obch. společností v poměru k třetím osobám dobou protokolování neb tím časem, kdy táž své obchody započne.
Že by bochovské právovárečné měšťanstvo bylo protokolováno, se netvrdí. Nebyla však také poznačena doba, v které počalo provozovati obchody jako veřejná společnost obchodní.
Za takového stavu věci nelze ono měšťanstvo pokládati za veřejnou obchodní společnost ve smyslu čl. 85. obch. zák. K tomu lze ještě připojiti, že proti onomu měšťanstvu pro zažalovanou pohledávku byl již rozsudek vynesen. Týž nabyl právoplatnosti. Kdyby zde bylo veř. obch. společností, pak by platil onen rozsudek vůči všem právovárečníkům, tedy i oproti žalovaným, a pak by zde bylo z povinnosti úřadu hleděti k obraně pře rozsouzené.
Slušelo proto žalobu zamítnouti.
Důvody druhé stolice: Odvolání nelze přiznati oprávnění. Dle dějinného vývinu nebylo právo k vaření piva udíleno jednotlivým osobám, nýbrž tehdejším sdružením měšťanstva, kteráž za účelem hospodářského vytěžení takového práva jmění nabyla, by tohoto uděleného práva ve prospěch členů sdružení využila.
Třebas by pak členství z pravidla se pojilo na držbu právovárečného domu a dle toho členové se měnili, zůstalo právovárečné měšťanstvo jako nositel nabytého jmění povždy nezměněno a nedošlo také změny jmění účelu sdružení sloužící, takže výnosu tohoto jmění bylo vždy upotřebeno účelům sdružení (čl. 5. úvoz. zák. k ob. zák. obč.).
Tak i v našem případě nabylo právováreěné měšťanstvo v Bochově pod tímto názvem vlastnictví domu čp. 18 v Bochově, kteréž mu bylo i knihovně připsáno. Pod tímto jménem uzavíralo za účelem vaření piva obchody, objednávalo, dodávky přijímalo, platilo a pod.
Právovárečné měšťanstvo sestávalo jednak z dočasných vlastníků určitých domů, jednak z fysických členů jako držitelů (vlastníků) určitých ideálních podílů na pivovaru s přísl. Jednotlivé podíly byly zcizitelny a děditelny. Ani smlouvy, kterou by se práva a povinnosti podílníků upravily, ani stanov zde nebylo.
Již z tohoto stavu věci vyplývá, že toto měšťanstvo nelze pokládati za pouhé společenství vlastnictví (communio); nelze mu ale také přiznati právní povahu veř. společnosti obchodní ve smyslu čl. 85. obch. zák. Spíše nutno jest je prohlásiti za korporaci zvláštního druhu vedle § 26. vztažně 13. ob. z. obč., které jako osoba právnická dle § 3. živn. ř. za těchže podmínek jako jednotlivé osobnosti může obchody provozovati (§ 7. uvoz. zák. k obch. zák.).
Že právovárečná měšťanstva nelze podříditi předpisům o veř. obch. společnostech, již prvý soud správně odůvodnil. K tomu sluší ještě připomenouti:
Dle čl. 98. obch. zák. nemůže jednotlivý společník veř. obchodní společnosti přijmouti někoho bez svolení ostatních společníků do společnosti a nemůže též svůj podíl třetí osobě postoupiti, jinak by tato nenabyla bezprostředně žádných práv vůči společnosti.
Jinak se to má u bochovského právovárečného měšťanstva, jehož podílnictví bylo prodejné a zděditelné, takže jednotliví členové (podílníci) mohli i bez svolení ostatních členství se zříci a je na jiné
převésti.
Vedle předpisu čl. 94. a 102. obch. zák. jsou dále všichni společníci veř. obch. společnosti při provozování společnosti stejnoměrně oprávněni a zavázáni. I toho zde nebylo.
Právovárečné měšťanstvo v Bochově nepředstavuje tudíž pouhé společenství různých osob s ohledem na vlastnictví pivovaru tamtéž a nelze je proto také prohlásiti za veř. společnost obchodní.
Dle toho není zde také na straně žalovaných jako pravovarečníku právního závazku, alby vedle čl. 280. a 112. obch. zák. ručily za dluhy vár. měšťanstva osobně, neobmezeně a nerozdílně.
Důvody třetí stolice (pouze v úryvku sdělené): Pivovar v Bochově sloužil výhradně účelům tamějšího právovárečného měšťan- stva. Správu jmění tohoto vedl zvolený výbor správní. Právo k vaření piva udíleno bylo v městech královských zeměpánem jako privilegium, v městech poddaných majiteli panství (patrimonií) jako právo dominikální. Toto právo nebylo ale udíleno jednotlivým oso- bám, nýbrž tehdejšímu sdružení měšťanstva určitého města, kteréž sdružení nelze ztotožňovati s pojmem místní obce. Za účelem tím nabývali várečníci určitého jmění, kteréž sloužilo účelům vaření piva.2) Tak vyvinovala se dle zásad německého práva reální společenstva. Členství záviselo zpravidla na podkladu věcném, pojilo se k držbě pravovarečného domu.
Členové se sice měnili, než nositelem práv bylo právovárečné měšťanstvo, které se neměnilo. Jmění várečníků sloužilo určitým účelům a proto na ně sluší použiti předpisů §§ 26. vztažně 13. ob. z. obč. a prohlásiti je za osoby právnické, za korporace, což shoduje se s guberniálním nařízením ze dne 11. dubna 1834, č. 10705, uvěř. v provinciální sbírce pro Čechy z r. 1834, XVI. svazek, č. 105.
Ovšem staly se tu a tam v poslední době pokusy přeměniti reální oprávnění v práva osobní a i bochovské společenství nebylo toho ušetřeno. Než tato přeměna není dosud zakončena a proto v právním ohledu dosud významu nemá.
Dle § 3. živn. ř. mohou právnické osoby za stejných podmínek jako jednotlivci provozovati živnosti, musí však zříditi jednatele. Na těchto právních poměrech se obchodním zákonem nic nezměnilo, poněvadž týž tyto poměry neupravil.
Útvar veř. obch. společnosti nelze nikterak v soulad uvésti s útvarem právovár. měšťanstva, pročež také nelze předpisy oné na toto vztahovati. V ostatním shodují se důvody s dřívějšími.
(Rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru ze dne 31. března 1914,
č. j. Rv II 273/14 / 1.)
Flieder.

Pozn. zasíl. Otázka tato stává se na Moravě aktuelní, že na jmění právovárečného měšťanstva v Olomouci zahájeno bylo před nedávném řízení konkursní. O otázce právní existence právovárečného měšťanstva (Malzerschaft) král. města Jihlavy pojednal advokát Dr. Malát tamtéž v Publikacích prvního vědeckého sjezdu českých Právníků (sekce 1., otázka 3.) a při rokování zmínil se též o společenství pravovárečném v Olomouci. Týž jediný na sjezdu hájil názor, že várečná měšťanstva jsou právní osobou a nikoliv societou, názor, kterému i nejv. soud přisvědčuje.
Nejv. soud nemohl ovšem k celému historickému vývinu důkladně přihlédnouti. Kdo by se o to zajímal, nalezne v uvedené Publikaci neobyčejně pilně sestavený a spracovaný materiál advokáta Dr. Voldána v C. Brodě.Prof. Dr. Kadlec, který byl při poradách sjezdu o této otázce referentem a který s Randou hájil názor, že várečná měšťanstva nejsou právním subjektem, lišícím se od jednotlivých várečníků a že subjektem práv a závazků jest každý várečník, že každému z nich, an jest vlastníkem, věřitelem a dlužníkem, přísluší určitá kvota na právích a závazcích, určitý podíl spoluvlastnický, určitý podíl na pohledávce, určitý podíl na dluhu, charakterisoval konečně várečná měšťanstva tak, že možno s projevem tím souhlasiti. Uvedl: »S pokusy subsumovati várečná měšťanstva pod některou společenskou formu platného zákonodárství nijak nesouhlasím. Jeť to útvar mnohem starší než nynější positivní právo, útvar zcela svérázný, který se nevyvinul na půdě obchodu, nýbrž na půdě živnosti, a to v dobách monopolu, a o omezené způsobilosti k právům. Byť živnostenské oprávnění, které jest jádrem veškerého vývoje várečných měšťanstev, před nedávném zbaveno bylo své výhradnosti, jeví se přece v reálnosti várečného práva zbytek z těchto starých dob.Tato reálnost jest hlavní příčinou toho, že várečná měšťanstva nehodí se pod žádnou společenskou formu našeho zákonodárství, a po mém mínění ani pod formu společnosti s omezeným ručením. Zejména nesouhlasím, aby várečná měšťanstva subsumována byla pod formu společností veřejných, která se zde nehodí nejen snad pro veliký počet várečníků, nýbrž i pro nedostatek individuality jednotlivých várečníků. Důsledek toho jest, že várečníci nemohou podle právní povahy várečných měšťanstev a zvláště pro reálnost práva, sloužícího jim za základ, ručiti osobně a neobmezeně, nýbrž jen věcně svým podílem na společenském jmění.Tomu, aby se várečná měšťanstva subsumovala pod kteroukoliv spo- lečenskou formu platného zákonodárství, příčí se po mém mínění také výhradný, již předem omezený počet várečných měšťanstev: výroba a odbyt piva. Obchodní společnosti mohou se naproti tomu zřizovati za účelem jakýmkoliv. I v této příčině ustupuje individualita jednotlivých várečníků zcela do pozadí. Solidární neomezené ručení várečníků nemůže se připustiti ani podle ob. zákona obč. Odvolávati se na druhou větu § 1203. jest nemístno. Zákon sám má tu na mysli společnosti, kde už každý jednotlivý člen její jest sám obchodníkem, nikoliv kde teprve soubor všech společníků vykonává obchodní činnost. Proto může se podle § 1197. připustiti u várečníků vedle ručení věcného ještě jen omezené ručení osobní, poměrné (pro rata), avšak to neleží v právní povaze várečných měšťanstev, založených na právu reálném a vyžadujících dle své povahy jen věcné ručení várečníků. Dle zákonného stavu z dob předtereziánských právo naše solidárního ručení neznalo.«Randa (Öster. Handelsrecht, 2. vydání, díl I., na str. 133., a díl II., na str. 34) hájí se vší rozhodností názor, který jest pravým opakem nálezu nejv. soudu. Praví mezi jiným: »... Von einem unpersonlichen Vermögen, einer juristischen Person kann also hier nicht die Rede sein ... so ist der Schluß unabweislich, daß die Verbande der Brauberechtigten ais offene Handelsgesellschaften anzusehen sind, mögen auch die Konsequenzen (Solidarhaftung) für die Mitglieder derselben noch so unliebsam sein ... Es liegt hier eine Eigentumsgemeinschaft (communio), beziehentlich im Hinblicke auf die vereinbarúngsgemáB in dem Betriebe von Handelsgesellschaften bestehende gemeinsame Tatigkeit (Art. 271, Z. 1) eine Handelsgesellschaft vor ...« in dem Betriebe von Handelsgesellschaften be- stehende gemeinsame Tatigkeit (Art. 271, Z. 1) eine Handelsgesellschaft vor ...«

Citace:

Právovárečná měšťanstva nejsou veřejnými společnostmi podle obch. zákona a neručí proto jednotliví právovárečníci osobně neobmezeně a nerozdílně za dluhy jejich.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 6, s. 270-274.