Č. 10092.

Mimořádná opatření poválečná: Jak jest naložiti s výtěžkem docíleným prodejem zboží (zápalek) patřícího neznámému majiteli, které bylo po převratu místním Národním výborem na dráze zabaveno a odevzdáno obci k prodeji?
(Nález ze dne 25. října 1932 č. 10738.) Věc: Obec H. proti zemskému úřadu v Praze o vrácení výtěžku z prodeje zabaveného zboží.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 16. září 1829 uznal okresní úřad v H. město H. povinným vrátiti státu k rukám okresního úřadu v St. 24750 Kč, stržených za prodaných 60 beden zápalek v r. 1918, které byly státem zabaveny a městu k rozprodeji přikázány. Současně uloženo městu, aby zmíněný obnos okresnímu úřadu v St. pod následky exekuce do 15 dnů zaslalo.
V důvodech uvedeno: »1. Bvv. Národní výbor v H. zabavil neznámému majiteli na stanici H. po 28. říjnu 1918 vagon 60 beden zápalek podle § 43 odst. 2 cis. nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z. Jelikož zboží podléhalo zkáze, přikázala čsl. komise pro hospodaření se zápalkami obsah beden k rozprodeji městu H. a obci předložen účet na Kč 24750 s výzvou na zaplacení přikázaného zboží. Obec zápalky rozprodala, ale takto získaný peníz státní pokladně neodvedla. 2. Obec H. nemá nijakého právního nároku na zmíněných Kč 24750 získaných prodejem státem zabaveného zboží a zadržuje tudíž tento obnos protiprávně. 3. Jelikož podle odst. 4 § 43 cis. nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z. výtěžku z propadlých předmětů použíti má stát k zásobení obyvatelstva, získá v budoucnosti, když pravý majitel se nepřihlásí, disposiční právo s tímto obnosem výhradně stát. 4. V případě pak, že by se majitel zabaveného zboží přihlásil a pořadem práva bylo rozhodnuto, že mu jest dáti náhradu za zabavené a prodané zboží, bude jedině stát k dání této náhrady povinen a musí proto obnos ten ve státní pokladně býti deponován.«
Nař. rozhodnutím nevyhověl zemský úřad v Praze podanému odvolání. Odůvodněno jest rozhodnutí takto: »Třeba pokládati za zjištěno, že Národní výbor okresu H. zásilku zápalek dne 2. listopadu 1918 zabavil, že je předal obci k rozprodeji, že obec rozprodej provedla a výtěžek v městské pokladně uložila (viz dopis měst. úřadu dne 11. prosince 1923). Že osp by byla vůči obci prohlásila, že výtěžek propadá ve prospěch obce, není prokázáno spisy. Prohlášení takové podle povahy věci postrádající veškerého právního podkladu by státní správu nevázalo a nemohla by obec z prohlášení takového nabýti nějakých práv. Dlužno tedy vycházeti z toho, že Národní výbor zboží obci svěřil k rozprodeji. Národní výbor, kdyby existoval, mohl by tedy na obci žádati počty a domáhati se tedy výtěžku, ježto Národní výbory vykonávaly pravomoc státní v době, kdy poměry rebyly konsolidovány, přešla práva nabytá Národními výbory na státní správu a jest tedy čsl. stát oprávněn tato práva vykonávati. Jest tedy oprávněn domáhati se na obci vydání výtěžku za rozprodané zápalky. Podle stavu věci nejedná se o to vysloviti propadnutí výtěžku ve prospěch státu. Výtěžek jest vydati čsl. státu, jenž může výtěžek pouze spravovati jako finanční deposit.«
O stížnosti uvážil nss:
Obě strany vycházejí z předpokladu, že zabavení zápalek a přikázání jich k rozprodeji se stalo tehdejším Národním výborem okresu H. Předmětem sporu jest pak otázka, je-li stěžující si obec oprávněna vytěžené částky si ponechati nebo je-li povinna je státní správě vydati. Jen v tom případě, kdyby stěžující si obec buď na podkladě nějaké právní normy nebo určitého aktu správního, nebo konečně i podle povahy věci měla právní nárok na to, aby výtěžek získaný z prodeje shora označených předmětů si ponechala a sama spravovala, mohlo by se mluviti o tom, že nař. rozhodnutím bylo do nějakých jejich subj. práv zasaženo.
V daném případě šlo o zabavení a rozprodej zápalek. Jak zabavení tak i rozprodej se mohl státi, nemá-li se postup při tom kvalifikovati jako protiprávní, jen na podkladě určité normy, opravňující zásadně k takovémuto postupu. Ježto pak šlo o předměty nezbytné potřeby, nutno takovou normu spatřovati v cis. nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z. Toto nařízení mohlo virtuelně tvořiti podklad pro zabavení a rozprodání oněch předmětů. Nařízení toto nezmocňuje však nikde obce jako takové k jmenovaným úkonům a zejména jim nedává právo, aby s výtěžkem z prodeje zabavených předmětů tím nebo oním způsobem disponovaly, nýbrž jakákoliv činnost v tomto směru jest věcí státní správy. Vykonává-li obec v uvedeném směru nějakou činnost, může se tak státi jen na podkladě výslovného příkazu kompetentního orgánu státní správy; není-li takovéhoto příkazu, pak jde o jednání obce, které v cit. nařízení nemá podkladu, nýbrž nutno v tom spatřovati zásah do oprávnění náležejících státní správě. Ani v prvém ani v druhém případě nelze pak uznati právo obce určitým způsobem disponovati s výtěžkem prodeje, neboť tam, kde jí byl kompetentním orgánem státní správy udělen příkaz k rozprodeji zabavených předmětů, jedná obec toliko v přenesené působnosti a jako orgán státní správy a jest povinna podrobiti se rozkazům státní správy stran disposice s výtěžkem, v druhém případě nemůže pak ze zásahu do sféry státního oprávnění vzejiti vůbec žádný nárok, aby obci disposice s výtěžkem nabytým z činu, nemajícího právního podkladu, byla zachována; že by nějaká jiná norma zmocňovala obec k takovémuto rozprodeji a k disposici s výtěžkem, stížnost netvrdí a zejména nelze shledati, že by uvedená činnost spadala do samostatné působnosti obce.
Ale pak jest podle právě uvedeného, béře-li se za podklad cit. cis. nař., které jedině by mohlo aspoň virtuelně přicházeti v úvahu, zcela nerozhodno pro zodpovědění dnes sporné otázky, stal-li se rozprodej na podkladě příkazu kompetentního orgánu státního a lze-li Národní výbor H.-cký pokládati za takový orgán, neb ať tomu tak či jinak, vždy je zřejmo, že nař. rozkazem nemohlo býti do subj. práva stěžující si obce zasaženo.

Citace:

č. 10092. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 441-443.