NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 14977.

Věřitel má proti konkursní podstatě nárok na oddělené uspokojení podle § 48 konk. ř. vydáním částky složené na soudě dlužníkem, na jehož jmění byl později vyhlášen konkurs, jen tehdy, stalo-li se složení na soudě řádně. Pokud tomu není tak při částečném placení.
(Rozh. ze dne 20. února 1936, Rv I 860/34.)
Úpadkyně Emilie L. a Elsa M. měly od žalující v nájmu hotel »G.« za roční nájemné 240000 Kč. Usnesením okresního soudu v K. ze dne 24. října 1930 k návrhu žalující bylo jim nařízeno, aby odevzdaly do 1. ledna 1931 najatý předmět. Proti tomu podaly úpadkyně námitky, jimž nebylo vyhověno. Úpadkyně zůstaly po dobu trvání sporu v užívání najatého objektu. Dne 1. ledna 1931 a 1. července 1931 složily po 36520 Kč 40 h do soudní úschovy dle § 1425 obč. zák. jakožto částky nájemného, jak si je vypočetly samy, poněvadž Dr. Karel H. jako zástupce žalující odepřel částky ty přijati. Žalující žádala zaplacení celé činže 240000 Kč a podala na tuto částku dne 28. srpna 1931 žalobu a uvedla, že žalované sice jí nabídly obnos, který se jim zdál býti přiměřený, t. j. 73040 Kč, že však to odmítla, a že složení k soudu, které žalované předsevzaly, nemá pro ni žádného právního významu. O jmění žalovaných prohlášen byl konkurs dne 24. října 1931. Správce konkursní podstaty Dr. Pavel S., jenž vstoupil do sporu, uznal co do důvodu úplatu za používání hotelu za rok 1931 ve výši 120000 Kč a tedy za dobu od 1. ledna 1931 do konce září 1931, t. j. do vyklizení hotelu částku 90000 Kč a bylo proto také částečným rozsudkem dne 11. dubna 1932 uznáno, že straně žalující tato částka jako pohledávka proti žalované straně přísluší. Žaloba na vydání složené částky u soudu, podané proti konkursní podstatě, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Podle § 1425 obč. z. je volno dlužníku, nechce-li věřitel placení přijati, dlužný obnos složiti k soudu. Stalo-li se tak řádně a bylo-li to věřiteli oznámeno, je dlužník zproštěn dluhu a přechází nebezpečí nahodilé zkázy a zhoršení věci na věřitele. Je tedy směrodatno pro řešení tohoto sporu, zda složení obnosů 36520 Kč 40 h a 36520 Kč 40 h k soudu bylo provedeno dlužnicemi (pachtýřkami hotelu »G.«) řádně. Stala-li se tedy deposice soudní řádně před vyhlášením konkursu, stává se obnos složený jměním, ohledně něhož přísluší věřiteli vůči konkursní podstatě nárok na oddělené uspokojení dle § 48 konk. ř., neboť obnos ten jest v soudním uschování pro věřitele a soud má povinnost jej věřiteli vydati i bez souhlasu dlužníkova. Částečným rozsudkem dle uznání ze dne 11. dubna 1932 byla úplata, která příslušela žalobcům proti pachtýřkám za užívání zmíněného hotelu od 1. ledna do konce září 1931, určena částkou 90000 Kč. Z toho zjevno, že částka 73040 Kč 80 h, pachtýřkami k úplnému vyrovnání dluhu složená, před uvalením konkursu nepostačovala k úplnému zaplacení jejich dluhu a, ježto věřitel částečné placení přijmouti nebyl povinen (§ 1415 obč. z.) a je též nepřijal, uznal odvolací soud správně, že složení k soudu se nestalo řádně, a důsledkem toho nezprostilo pachtýřky hotelu dluhu a obnos jimi složený nestal se jím odděleným jměním k uspokojení žalobců, uloženým pro ně u soudu dle § 48 konk. ř. Právem proto správce konkursní podstaty pokládal obnos 73040 Kč 80 h pachtýřkami k soudu složený za součást konkursní podstaty a právem nesvolil k jeho vydání žalobcům po vyhlášení konkursu. Rovněž právem nevyhověl zástupce pachtýřek žádosti žalobců ze dne 17. října 1931 k vydání obnosu toho, když žalobci jej nechtěli přijati na úplné uspokojení, nýbrž jen jako splátku na jich pohledávku.

Citace:

č. 14977. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 229-230.