NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8608 —
Č. 8608.

Církevní věci. — Řízení správní (Podk. Rus): O poskytování administrativní exekuce nálezům církevních úřadů a soudů reformované církve.
(Nález ze dne 15. května 1930 č. 7823.)
Věc: Štěpán Sz. v T. proti župnímu úřadu v Mukačevě o provedení rozsudku církevního konventu reformované církve administrativní exekucí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Hlavnoslužnovský úřad v Užhorodě nevyhověl rozhodnutím z 13. února 1928 žádosti st-le, děkana reformované církve v T. z 20. června 1926 a 24. září 1926 za vymáhání administrativní exekucí částky 6 221 Kč 22 h od Ondřeje S., býv. reformovaného duchovního v M., který byl církevním soudem III. instance, všeobecným konventem reformované církve na Slov., zavázán k zaplacení částky 5 521 Kč 22 h ve prospěch pokladny reformované církve v M. a 700 Kč útrat řízení; rozhodnutí to bylo odůvodněno tím, že podle ustanovení § 5 církevní ústavy reformované církve není státní správa povinna bezpodmínečně provésti opatření, vyslovená v rozsudku reformovaných církevních soudů, ježto uvedená záležitost se považuje za vnitřní věc dotyčné církve a tudíž má býti vyřízena v pravomoci dotyčné církve. Žádost st-le za adm. exekuci postrádá tudíž právního podkladu.
St-lovu odvolání nevyhověl župní úřad v Mukačevě nař. rozhodnutím a potvrdil rozhodnutí hlavnoslužnovského úřadu z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Evangelická církev reformovaná náležela v býv. Uhersku mezi tak zvané církve recipované (srov. zák. čl. 1:1608 a XXVI:1791), a byly právní poměry její upraveny posléze církevními zákony, usnesenými zemskou synodou jmenované církve, zahájenou 10. listopadu 1904 v Budapešti; zákony tyto došly schválení vladařova dne 14. února 1907 a byly státem vyhlášeny (min. nař. č. 2468/1907, Rend. Tára 1907 č. 87); byly tedy uznány též státem, z čehož plyne, že též stát uznal předpisy těchto církevních zákonů pro sebe a svoje orgány za závazné.
Tento právní stav byl »prozatím« v platnosti zachován čl. 2 zák. č. 11/18 a platí tedy také v republice čsl. dotud, dokud nebyl zrušen nebo nahražen předpisem novým, ovšem s výhradou ustanovení, které by odporovaly existenci a povaze čsl. státu, resp. změněným státoprávním poměrům. — Č. 8608 —
K tomu však, aby jednotlivá ustanovení zmíněných církevních zákonů církve reformované pozbyla účinnosti, nestačí pouhá skutečnost, které se dovolává odvolací spis žal. úřadu, že jde o předpisy »jednající o poměru státu k církvi, jež potřebují značnou změnu v duchu ústavního zákona« ani že o nové úpravě ústavy církve se jedná; naopak platí předpisy dosavadní s výhradou učiněnou shora právě dotud, dokud nová ústava nebude náležitým způsobem vydána. — Že by předpisy dosavadní o poskytování adm. exekuce odporovaly zmíněné všeobecné zásadě anebo některému positivnímu předpisu ústavní listiny nebo jiné platné normy, žal. úřad ani v nař. rozhodnutí ani v odv. spise netvrdí a nss neshledal.
Podle § 4 církevního zák. čl. I.:1904 »veškeré církevní a školské vnitřní věci reformované církve vyřizují instanční zastupitelstva, správní úřady, soudy a církevní úředníci dle zákona zvolení; nejvyšší dozorčí právo krále stanovené v zákonech zemských zůstává však nedotčeno (Jus supremae inspectionis). — Kdyby však výše označené církevní sbory nemohly ve své působnosti vynesené předpisy, usnesení a rozsudky vlastní mocí prováděti, jsou vzhledem k tomu, že autonomní právo církve, její instituce a zákony jsou pod ochranou státní, oprávněny za účelem provádění jich v případech v tomto církevním zákoně stanovených použíti pomoci a zakročení státních úřadů (Jus advocatiae)«.
Podle § 5 téhož církevního zákona může státní pomoci a zakročení býti použito: a) za účelem zajištění a vymáhání církevních, školských, zemských, nadačních, pensijních anebo poručenských daní, požitků, dluhů příslušnými církevními vrchnostmi v jejich zákonné působnosti na základě církevních zákonů a zákonných statutů vyměřených a za účelem zajištění a vymáhání peněžitých pokut a trestů církevními soudy v jejich zákonné působnosti pravoplatnými rozsudky uložených; b) za účelem provádění usnesení, rozsudků a opatření vynesených církevními úřady a soudy, ohledně umisťování, suspense, ztráty úřadu anebo reaktivování církevních úředníků, jakož i ohledně propuštění zaměstnanců a sluhů v případě odporu kterékoliv strany; c) za účelem výslechu a přísahy svědků a znalců církevními soudy obeslaných, kteří se nedostavili anebo zdráhají vypovídati a výpověď přísahou po případě slibem potvrditi; d) za účelem ochrany vyslanců církevních úřadů a soudů v jejich zakročení brachiální mocí. — V případech bodu a), b) a d) použije církevní úřad I. stolice přímým dožádáním zakročení obecních anebo městských administrativních úřadů. V případě nezdaru požádá příslušný děkan prvního úředníka municipia a když jest zapotřebí vyvolá instančním postupem opatření nadřízených úřadů. Správnost a existování obnosů za účelem zajištění a vymáhání vykázaných má býti dosvědčena vždy příslušným děkanem ... — Stát a jeho úřady nemohou v případech výše označených odepříti žádané zakročení, jsou povinny je splniti; nemohou přezkoumati meritorní část církevních usnesení a rozsudků, nýbrž je mohou přezkoumati jen s hlediska, zdali věc, na kterou se vztahují usnesení a rozsudky, nepatří do působnosti světského úřadu. — Zde zmíněná státní pomoc a zakročení a provádění exekuce úředními — Č. 8609 —
orgány se zajišťuje jenom v případech a rozsahu v tomto paragrafu stanovených«.
V daném případě není ze spisů zřejmo, jakou povahu má částka 6 221 Kč 22 h, o jejíž vymáhání adm. exekucí bylo žádáno. Poněvadž však rozhodnutí služnovského úřadu uvádí, že jde o částku, k níž byl býv. duchovní S. zavázán církevním soudem III. stolice, totiž všeobecným konventem reformované církve, a poněvadž tvrzení stížnosti, že jde o »peněžní zavázanost přisouzenou kompetentním disciplinárním soudem církevním«, nebyla žalovaným úřadem popřena, nemohl nss shledati, že by v daném případě pojmově nemohlo jíti o věc, v níž příslušný církevní orgán může žádati za poskytnutí adm. exekuce, a v níž by pak příslušné státní úřady byly podle cit. § 5 odstavce předposledního povinny žádanou pomoc poskytnouti.
Žal. úřad ovšem v odv. spise tvrdí, že nejde o případ uvedený v § 4 a 5 cit. cirk. zák.; leč toto svoje tvrzení úřad nijak blíže neprovádí; mimo to nebylo tvrzení takové obsaženo ani v nař. rozhodnutí ani v rozhodnutí stolice prvé a neměl tedy také st-1 možnost, zaujmouti k věci po této stránce stanovisko; naopak bylo úřady toliko vysloveno,, že podle ustanovení § 5 církevní ústavy reformované církve není státní správa povinna bezpodmínečně provésti opatření, vyslovená v rozsudku reformovaných církevních soudů, ježto uvedená záležitost se považuje za vnitřní věc dotyčné církve a tudíž má býti vyřízena v pravomoci dotyčné církve a že proto žádost st-le za adm. exekuci postrádá právního podkladu.
Pokud by těmto vývodům bylo rozuměti tak, že úřad má za to, že úřady státní mohou volně o tom rozhodovati, zda chtějí nebo nechtějí povoliti adm. exekuci, žádanou příslušným orgánem církve, bylo by názor takový označiti za nesprávný, když přec, — jak již uvedeno — předposlední odstavec § 5 cit. cirk. zákona ukládá státním úřadům poskytnutí adm. exekuce za povinnost. Pokud však uvedené vývody míní projeviti názor, že sporný případ nespadá pod ustanovení § 5, není výrok takový stejně jako přímé tvrzení obsažené v odv. spise, o němž byla řeč již shora, blíže odůvodněn. Že by sporný nález církevního soudu nebyl vydán stolicí k tomu příslušnou, anebo že by nebyl v pořadí stolic církevních výrokem nejvyšší stolice církevní, žal. úřad netvrdí.
Pro nedostatečné odůvodnění nař. rozhodnutí, resp. rozhodnutí prvé stolice nemůže tedy nss přezkoumati, zda v daném sporu jde nebo nejde o případ spadající pod § 5 cit. cirk. zák. článku, nedostatek odůvodnění zakládá tudíž podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 8608. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 776-778.