NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Č. 9614.

Školství: * Tomu, aby vláda (min. škol.) mohla uděliti církevní vrchnosti napomenutí podle § 15 zák. čl. XXXVIII:1868 pro neodstranění vytýkaných nedostatků církevní školy (§11 cit. zák. čl.), není na překážku, že před správními úřady se projednává spor mezi církevní stolicí školskou a politickou obcí o to, zda je politická obec na základě zvláštního právního titulu povinna nésti náklad spojený s udržováním po případě znovuzřízením budovy školní.
(Nález ze dne 20. ledna 1932 č. 472.)
Prejudikatura: Boh. A 8799/30, 9307/31.
Věc: Dr. Pavel J. v Trnavě proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o vládní napomenutí ve věci školské.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Na základě oznámení státního školského inspektorátu v Galantě o různých nedostatcích na římsko-katolické ludové škole v P. nařídil župní úřad v Bratislavě výměrem z 31. července 1924 řím.-kat. školské stolici v P., aby učinila bezodkladně potřebné kroky za účelem rozšíření trojtřídní školy o jednu třídu. Zároveň nařídil župní úřad, aby bylo postaráno o řádnou, všem zdravotním a vyučovacím požadavkům odpovídající novou čtyřtřídní školu, osobní a věcný náklad nové třídy a o řádné, zákonitým požadavkům vyhovující byty pro učitele. Rozšíření a novostavba školy měla býti provedena s urychlením, aby se nejpozději školním rokem 1925/26 s řádným vyučováním v nové škole mohlo započíti. Řím.-kat. školská stolice obrátila se pak 17. prosince 1924 na obec P., aby v důsledku školní fasse z roku 1857 novou školu postavila. Když pak obec vyřídila žádost tuto způsobem nevyhovujícím, zahájila řím.-katolická školská stolice s obcí adm. cestou spor, aby tato svým závazkům dostála.
Žal. úřad, jemuž byly nedostatky řečené školy úředně hlášeny, udělil biskupskému ordinariátu v Trnavě výměrem z 9. ledna 1926 vládní napomenutí tohoto znění: »Podle zprávy župního úřadu v Bratislavě ze 7. listopadu 1925, resp. školského inspektorátu v Galantě z 26. října 1925 budova uvedené školy je celá oprýskaná, mokrá, nízká a tmavá, takže vůbec nevyhovuje podmínkám uvedeným v §§ 11 a 27 zák. čl. XXXVIII: 1868. Ve třech učebních místnostech školy je umístěno celkem 300 školou povinných dítek, což odporuje jednak ustanovením § 27 cit. zák., pokud se týče předpisů o rozměrech učebních místností a jednak ustanovení § 5 zák. č. 226/22, pokud se týče přípustného maximálního počtu žactva pro 1 třídu. Přihlížeje k ustanovení § 14 zák. čl. XXXVIII: 1868 uděluji z výše uvedených důvodů vydržovateli řím.-katolické ludové školy v P. na návrh župního úřadu prvé vládní napomenutí. Poukazuje na ustanovení § 28 posledně citovaného zákona, připomínám, že v případě dalšího trvání vylíčeného stavu na zmíněné škole budu nucen postupovati podle ustanovení § 15 tohoto zák. Konečně přihlížeje k tomu, že zákonné zaškolení 300 školou povinných dítek předpokládá učební místnosti s minimálním úhrnným plošným rozměrem 240 m2 (§ 27 zák. č. XXXVIII: 1868), nebo aspoň 4 učební místnosti, resp. postupné třídy, takže v uvedené obci je toho času při nejmenším 60 po zákonu nezaškolených školou povinných dítek, činím dotaz ve smyslu ustanovení bodu f) § 64 prov. nař. býv. uher. min. vyuč. č. 70000/ 1905, je-li řím.-kat. církevní obec v P. — jako vydržovatel dotyčné školy — ochotna zabezpečiti zákonné zaškolení všech školou povinných dítek dotyčné obce a to rozšířením školy na přiměřený počet postupných tříd, nejpozději do počátku školního roku 1926/27.«
Žádosti biskupské administratury v Trnavě za zrušení tohoto vládního napomenutí, odůvodněné poukazem na latentní spor s obcí p-skou, nevyhověl žal. úřad výměrem ze 4. srpna 1926 z toho důvodu, že udržovatelem školy je ve smyslu §§ 10 a 11 uher. zák. čl. XXXVIII:1868 příslušná církevní obec a s hlediska §§ 14 a 15 téhož zák. čl. je lhostejno, má-li jiný činitel (v tomto případě politická obec) nějaké závazky vůči církvi školu udržující čili nic.
Když pak nedostatky na řečené škole nadále trvaly, udělil žal. úřad biskupskému úřadu v Trnavě výměrem z 25. dubna 1928 druhé vládní napomenutí tohoto znění: »Udržovatel školy nevyhověl v zákonité lhůtě prvnímu vládnímu napomenutí udělenému zdejším výnosem z 9. ledna 1926 a závady na škole v přípise tom uvedené v zákonné lhůtě neodstranil. Uděluji mu proto na návrh župního úřadu v Bratislavě napomenutí ve smyslu § 15 zák. čl. XXXVIII:1868 s upozorněním na právní následky případného třetího vládního napomenutí.«
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil: Stížnost nepopírá, že žal. úřad je v zásadě oprávněn uděliti vládní napomenutí ve smyslu § 15 cit. zák. článku, shledá-li, že jsou zde nedostatky ve smyslu § 11 cit. zák. Že pak vytýkané nedostatky na škole skutečně v době vydání druhého vládního napomenutí ještě byly, stížnost rovněž nepopírá. Stejně není popřeno, že proti prvnímu vládnímu napomenutí nenastoupila církevní vrchnost včas cestu stížnosti na nss. Stížnost stojí však na stanovisku, že st-li, resp. církvi jako vydržovatelce školy nelze udělovati vládní napomenutí podle § 15 cit. zák. čl., když k udržování školy je povinen podle zvláštního titulu činitel jiný — totiž obec politická —, a když před úřady správními se projednává spor o uznání této povinnosti obce politické.Toto stanovisko stížnosti není důvodné: Z ustanovení zák. čl. XXXVIII: 1868 (§ 10. »náboženské společnosti«, 11. »ze vlastních prostředků zřizovati a udržovati, 15: »nadřízené úřady náboženských společností, a 25: »nebudou považovány za školy církevní takové, jež ze jmění a příjmů obce všemi jejími příslušníky bez rozdílu vyznání jsou udržovány«) plyne, že úřad má při výkonu dozorčího práva ke škole církevní a při udělení vládního napomenutí podle § 15 zák. čl. XXXVIII: 1868 co činiti pouze s církevním representantem církevní školy bez ohledu na to, kdo fakticky na základě zvláštních poměrů nese náklad spojený s vydržováním školy, nebo určitou část jeho: přes takovéto zvláštní — tvrzené nebo skutečné — závazky činitele jiného (obce politické) zůstává škola školou církevní a vydržovatelem školy zůstává církev. Zodpovědnost vůči státní správě za řádný stav školy má tedy jedině církev jako vydržovatelka školy a může proto také vládní napomenutí podle § 15 zák. čl. XXXVIII: 1868 směřovati jen proti církvi. Okolnost, že před administrativními úřady se vede spor mezi církví (církevní stolicí školskou) a obcí politickou o zvláštní závazky obce politické ke škole, nemůže býti udělení vládního napomenutí na překážku, poněvadž tu jde o dva rozdílné právní poměry, totiž jednak o dozorčí zákrok státní správy proti církvi jako vydržovatelce církevní školy, jednak o nároky církve proti politické obci na určitá plnění.
Nemusil proto ani v daném případě úřad povolaný a povinný ve smyslu §§ 14 a 15 zák. k udělení vládního napomenutí, jakmile se dostavily zákonné předpoklady k takovému úkonu, s udělením tohoto napomenutí vyčkávati až do vyřešení sporu církve s obcí P. Platí tu pak analogicky právní názor vyslovený v nál. Boh. A 8799/30 a 9307/31, že vládní napomenutí není vyloučeno již tím, že nadřízený církevní úřad, resp. řím.-kat. školská stolice činily jakékoliv přípravy k odstranění vytýkaných nedostatků školy, aniž se jim však — byť i bez jejich zavinění — podařilo nedostatky ty skutečně a včas odstraniti. Ostatně i z doslovu § 15 plyne, že zákonu je lhostejno, zda náboženská společnost podmínky dalšího trvání veřejné církevní školy splniti chce nebo »může«. Rozhodujícím je proto v daném okamžiku jedině faktický stav školy, v níž se vyučuje, nikoli však ohledy na poměry, vůli a možnosti příslušného církevního činitele, kteréž zůstávají irelevantními pro určení osoby, vůči níž může býti vládní napomenutí vydáno. Toto stanovisko ovšem není nikterak v cestě tomu, aby st-1 domáhal se vůči politické obci P. plnění jejích zvláštních závazků ke stavbě školy, pokud se domnívá, že je k tomu na základě určitého titulu oprávněn.
V důsledku toho nemohl se pak nss zabývati ostatními vývody stížnosti, týkajícími se jednak vnitřního úředního postupu (jako škol. inspektora a pod.), jednak dokazujícími, že politická obec P. je povinna provésti rozšíření, pokud se týče novostavby budovy církevní školy, a brojícími vlastně proti nepříznivému pro st-lku stanovisku, zaujatému správními instancemi ve věci jiné, která nebyla řešena nař. rozhodnutím, omezivším se pouze na konstatování, že nedostatky staré školy, vytčené v prvém vládním napomenutí, nebyly odstraněny.
Za tohoto stavu neshledal nss, že by nař.. rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem, nebo zatíženo vadami ve smyslu § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 9614. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 256-258.