Útěk ze služby státní.

Velmi vážným a nebezpečným zjevem pro zdar našeho státu je nechuť vstupovati do služeb státních. Jeví se nejenom v tom, že do služeb státních hlásí se málo uchazečů, nýbrž i v tom, že ti, kdo už do služby státní byli vstoupili, ji při nejbližší vhodné příležitosti zase s lehkým srdcem opouštějí. Zjev je všeobecný, nejvíce však pociťuje se, tuším, právě u stavu právnického.
Příčinu nesluší hledati jenom ve velké spotřebě sil právnických za dnešní doby, způsobenou vznikem nových úřadů, ačkoli ovšem působení této skutečnosti nelze přezírati. Jsou však i příčiny jiné. Především je to stránka hmotná; až do nové úpravy plata, nastalé zákonem říjnovým z minulého roku, byly ovšem rozdíly mezi platy úřednictva státního a úřednictva ostatního příliš křiklavé a nedostatečné platy úředníků státních zrážely od vstupu do služeb státních i toho, kdo by jinak byl měl chuť i náklonnost k tomu neb onomu odvětví služby státní. Dnes této překážky není; alespoň jí není v tom rozsahu, aby od služeb státních odvracela. Chceme-li býti spravedliví, uznáme, že stát náš vyšel i požadavkům státního úřednictva vstříc, co mohl. Mladý muž, jenž vstoupí do služeb státních, nemusí se zarážeti už nad tím, jak se uživí, a nemusí také s pocitem trpkosti a zahanbení srovnávali svoje hmotné postavení s postavením svého kolegy, jenž vybral si jiného službodárce. Pravda, doby jsou zlé, velmi zlé, drahota ohromná. Ale na druhé straně dlužno mladým našim právníkům pamatovati na to, že tyto poměry nemohou trvati věčně, že oni, mladí mužové, stojící na počátku své dráhy životní, dožijí se dob lepších, při nichž jim požitky jejich, jak jsou dnes upraveny, zůstanou. Naproti tomu vysoké a nepoměrné platy, jichž se dostává namnoze dnes mladým úředníkům ve službách soukromých, změnou »konjunktury« přirozeně musí klesnouti stejně jako spotřeba sil v těchto službách, takže mnohý bude musiti po čase hledati si opět místo jinde.
Neměla-li by dnes už tak působiti otázka hmotná, sluší pátrati, nejsou-li ještě jiné skutečnosti, jež od vstupu do služby státní odvracejí, a to právě u mužů nejzdatnějších. Bohužel, že i takové skutečnosti jsou. Jsou dvojího druhu, ač pramen, z něhož prýští je týž. Jednak je to skutečnost, že na místa nejvlivnější, zejména do ministerstev a jiných úřadů důležitých, nedostali se ve státě našem jen opravdu ti, kdož by toho byli pro svou kvalifikaci zasloužili. Je tam mnoho sil výborných, ale jsme příliš daleko od toho, aby tam byly samé, jak by mělo být. V jakém poměru početním jsou tito k oněm, těžko říci. Nerozhodovala tedy zdatnost, přísná a úzkostlivá rozvaha. Rozhodovaly protekce namnoze a vlivy politických stran.
Přivedli-li tito činitelé do úřadu lidi nezpůsobilé nebo méně způsobilé, ač odborně vzdělané, jak musí působiti na chuť ku vstupu do státní služby zjev druhý, že totiž tíž činitelé — protekce politických stran - přivedli do úřadů i lidi bez jakéhokoli odborného vzdělání vůbec, a to na místa, na něž úředník s odbornou kvalifikací musí léta čekat? Tady je kořen zla a tady hledejte odpověď na to, proč právě ti nejlepší kandidáti službě státní se vyhýbají. A tady nelze ušetřiti vládu výtky, že si dnešní stav, kdy kde který úřad běduje nad nedostatkem přílivu sil nových, sama svou slabostí vůči požadavkům stran politických zavinila. A na ní je, aby zjednala i v té příčině nápravu. A nápravu zjednati může. Ať jen učiní to, k čemu byla v Nár. shromáždění už dávno tuším, že Viktorem Dykem - vyzvána. Ať ukáže jasně, že chce opravdu uvolniti cestu všem nejzdatnějším.
Nazvali jsme nahoře nechuť ke službě státní zjevem nebezpečným. Neboť dostaví se přirozeně to, co se při velké poptávce a malé nabídce sil dostaviti musí: stát nebuďte si moci vybrati mezi uchazeči do státní služby, vezme všechny, kdož se hlásí. A podle toho, co bylo řečeno nahoře, hlásiti se nebudou zdatní a nejzdatnější, naopak hlásiti se budou jeti průměrní a podprůměrní. Co to však pro celá příští desetiletí znamená pro veřejnou správu, netřeba uváděti. Je však ještě druhé nebezpečí, a to je povahy politické. Proskočila novinami zpráva, že do služeb státních hlásí se nyní poměrně mnoho uchazečů německých. Nechybíme asi, když projevíme názor, že tento příliv německých uchazečů je ve shodě s politickými činiteli německými. Neboť obsazením úřadů státních získají němečtí krajané moc ve státě.
A proto voláme na vládu : odstraňte rychle a rázně vše, co odvrací mladé muže od vstupu do služeb státních, a na naše právníky: nejděte slepě jen za vyššími požitky a pamatujte, že úřednictvu státnímu je svěřena moc, jež má pro samo bytí i zdar státu význam největší. Dodatkem k stejnojmennému článku v posledním čísle dovoluji si poukázati k dalším příčinám: Dne 23. července 1919 vydán byl zákon o započítání válečných let státním zaměstnancům a v § 4 tohoto zákona ustanoveno, že připočtení válečných let vztahuje se i na civilní úředníky státní, kteří sice byli ve státní službě ustanoveni po 1. listopadu 1918, ale přestoupili do ní ze služby veřejné, anebo služby jí na roveň postavené. Co rozuměti sluší službou veřejnou, anebo jí na roveň postavenou, vykládá podrobněji prováděcí nařízení ministerstvem vnitra pod č. 50.940-193 vydané v tom smyslu, že službou veřejnou a jí na roveň postavenou (§ 4 zákona) rozuměti třeba službu v úřadech obecních, okresních atd., při svazu korporací, též služby při rozličných komorách (na př. obchodních, advokátních, notářských atd.), nikoli však praxe advokátní nebo notářská. Duchaplný výklad tento jest ještě přesněji vytčen v pokynech k prováděcímu nařízení pod č. 37.605-19 vydaných.
Tímto výkladem zákona jsou tedy příslušníci stavu advokátního a notářského ze započítání let válečných vyloučeni a poněvadž se dle započítatelných let určuje hodnostní třída i platová stupnice, oproti příslušníkům jiných povolání pro státní službu přímo za méněcenné označeni. Při tom vede tento výklad zákona k tomu přímo absurdnímu důsledku, že se úředníkovi, který konal v advokátní anebo notářské komoře manipulační práce, nárok na přiznání válečných let přiznává, ale jeho chefovi třeba, členovi advokátní komory, který se jen prací konceptní zabýval, nikoli.
Může-li se něčím naše zkostnatělá, od Rakouska převzatá a dnes v republice povážlivého vlivu nabývající byrokracie (jak už celá skladba svrchu citovaného zákona svědčí) vůbec něčím omladit a zdemokratizovat, pak se to může státi právě jen tím, že umožněn bude a přímo podporován přestup do státní služby právníkům, kteří přicházejí z praktického života a vnésti mohou do správy veřejné trochu praktičtějšího nazírání a demokratičtějšího ducha. A v tomto směru může dodat jistě právě stav advokátní nejschopnější síly. Vydává-li však ministerstvo vnitra taková nařízení a výklady, jako svrchu citované, pak přímo vyhání ze služby státní právě živel nejschopnější.
JUDr. Ludvík Fořt.

Citace:

Útěk ze služby státní. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 1-2, s. 57-58, 89-90.