NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8458 —
Č. 8458.

Učitelstvo: * Kvalifikovaným výpomocným učitelem, zastupujícím vedlejšího učitele (§ 5 odst. 2. zák. č. 104/26), jest jen ta osoba učitelská, která vykazuje způsobilost vyučovati tomu kterému nepovinnému předmětu.
(Nález ze dne 26. února 1930 č. 3183.)
Věc: Gertruda J. v N. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru remunerace.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka byla jako nadpočetná literní síla učitelská podle § 7 odst. 4 výn. min-a škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105-1 pověřena výnosem ošv-u z 11. září 1925 vyučováním čsl. jazyku na obecných školách v N., M. a St. s účinností od 1. října 1925 s tím, že jejím úředním sídlem jsou N. St-lka prokázala vysvědčení pčitelské dospělosti z roku 1922 pro něm. obecné školy. Opatření to schválila zšr slez., vyslechnuvši zsk-i. výnosem z 11. listopadu 1925.
Výměrem z 18. září 1926 ustanovil ošv st-lku, ježto má kvalifikaci pro prozatímní ustanovení jako literní učitelka ve smyslu § 2 odst. 2 zák. č. 104/26, zastupuje však vedlejšího učitele, výpomocnou učitelkou podle § 5 odst. 2 cit. zák. s platností od 1. ledna 1926 a dodal, že se tím mění, resp. opravuje poslední dekret z 10. září 1925. Výměr ten neschválila zšr výnosem z 11. února 1927, ježto st-lka vyučuje výlučně nepovinné češtině, k čemuž nemá ani potřebné kvalifikace.
Výnosem z 11. února 1927 vyrozuměla zšr st-lku, že jí poukazuje 75% odměnu, počínajíc dnem 1. září 1926, jakož i že na 100% požitky nároku nemá, ježto ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 104/26 o potřebné kvalifikaci vedlejšího učitele platí též pro výpomocného učitele zastupujícího vedlejšího učitele (2. odst. téhož paragrafu). — Odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodu výnosu v odpor vzatého, podotýkajíc zároveň, že kvalifikovanými výpomocnými učiteli, zastupujícími vedlejší učitele, podle § 5 odst. 2. zák. č. 104/26 dlužno rozuměti pouze ony učitele, kteří vykazují způsobilost vyučovati nepovinným — Č. 8458 —
předmětům, jak míněna jest v odst. 1. cit. § 5, kteréžto způsobilosti st-lka nemá.
O stížnosti uvážil nss takto:
Jak zřejmo z obsahu nař. rozhodnutí v souvislosti s výrokem zšr-y, zamítl žal. úřad nárok st-lky jako výpomocné učitelky zastupující vedlejšího učitele na přiznání plné odměny podle § 5 odst. 2 prvá věta zák. č. 104/26 v podstatě proto, že na plnou odměnu mají nárok ve smyslu cit. ustanovení jen výpomocní učitelé zastupující vedlejšího učitele, kteří mají kvalifikaci potřebnou pro vedlejšího učitele, tuto však že st-lka neprokázala.
Stížnost naproti tomu tvrdí, že zákon učitelský vyrozumívá kvalifikovaným výpomocným učitelem učitelskou sílu, která odbyla zkoušku učitelské dospělosti, a že proto nelze odpírati kvalifikaci ve smyslu § 5 odst. 2 cit. zák. ani st-lce, která má vysvědčení dospělosti pro školy obecné s něm. jazykem vyučovacím a kromě toho odbyla zkoušku z českého jazyka na státní reálce v O. Nss neuznal stížnost důvodnou.
Paragraf 5 zák. č. 104/26 rozeznává mezi učitelem vedlejším a výmocným učitelem zastupujícím vedlejšího učitele. Pro vedlejšího učitele, který není výpomocným, předpisuje v odst. 1. vysvědčení způsobilosti vyučovati nepovinným předmětům. Jakou kvalifikaci musí prokázati výpomocný učitel, který zastupuje vedlejšího učitele, o tomto tento paragraf nemluví, rozeznává jen mezi kvalifikovaným a nekvalifikovaným výpomocným učitelem, zastupujícím vedlejšího učitele. Podle odst. 5. cit. § 5 zák. č. 104/26 platí ustanovení tohoto zák. o učitelích, pokud se v něm jinak nestanoví, i pro vedlejšího učitele. Dlužno proto přihlédnouti i při řešení otázky, koho sluší pokládati za kvalifikovaného výpomocného učitele ve smyslu § 5 odst. 2 cit. zák., k § 2 zák. toho. Podle tohoto předpisu jsou výpomocnými učiteli ve smyslu zák. učitelského všichni učitelé v počáteční službě, pokud nejsou čekateli ve smyslu zák. toho. Za kvalifikované výpomocné učitele považuje cit. předpis učitele na počátku služ. dráhy, kteří mají kvalifikaci předepsanou pro zatímní ustanovení.
Podle dosavadního právního řádu mohou však býti ustanoveni zatímně ve školské službě nejenom učitelé, kteří prokazují kvalifikaci zkouškou učitelské dospělosti, nýbrž i učitelé kategorií jiných. Sluší proto míti za to, že zák. č. 104/26 chtěl zahrnouti obratem »kvalifikovaný výpomocný učitel«104/1926 sb. všechny učitele v počáteční službě, vyjímajíc toliko čekatele, a že proto spadají pod pojem ten všechny kategorie učitelstva veř. škol národních v počáteční službě včetně učitelů vedlejších. Leč potom nelze rozuměti »kvalifikací předepsanou pro zatímní ustanovení«104/1926 sb. toliko studijní kvalifikaci pro zatímní ustanovení učitelem literním, nýbrž studijní kvalifikaci, předepsanou pro zatímní ustanovení jednotlivých kategorií učitelstva vůbec. Jest tedy kvalifikovaným výpomocným učitelem ve smyslu zákona učitelského každý učitel v počáteční službě, který má studijní kvalifikaci, předepsanou pro ustanovení v příslušné školní službě.
Podle § 5 odst. 1 cit. zák. jest podmínkou ustanovení vedlejšího učitele průkaz způsobilosti vyučovati nepovinným předmětům a musí — Č. 8459 —
tedy vedlejší učitel podati formelní průkaz o způsobilosti té. Důsledně lze za kvalifikovaného výpomocného učitele nepovinných předmětů považovati jen toho učitele, který prokazuje specielní formelní způsobilost vyučovati tomu kterému nepovinnému předmětu. Pouhá studijní kvalifikace pro ustanovení učitelem literním nestačí.
Názor tento podporuje i § 36 odst. 3 cit. zák., který poskytuje při převodu výpomocných učitelů, zastupujících vedlejší učitele do nových platů, odměnu ve stejné výši jako § 5 odst. 2 cit. zák. jen těm z nich, kteří jsou náležitě kvalifikováni a mají tedy způsobilost vyučovati nepovinným předmětům. Bylo by jistě nesrovnalostí, aby na stejnou odměnu měli za účinnosti zák. č. 104/26 nárok výpomocní učitelé, kteří by neměli kvalifikace požadované při převodu ,od učitelů stejné kategorie. Jest tomu tak tím spíše, když jednou ze základních zásad zákona učitelského jest honorování studijní kvalifikace a vyměřování služebního příjmu podle kvalifikace té.
Z předeslaného vysvítá, že jest stížnost na omylu, tvrdí-li, že sluší považovati st-lku za kvalifikovaného výpomocného učitele ve smyslu § 5 odst. 2 zák. č. 104/26 proto, že má zkoušku učitelské dospělosti, a neporušil žal. úřad zákon, odepřel-li poskytnouti jí plnou odměnu ve smyslu cit. předpisu.
Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že st-lka má vysvědčení o zkoušce z českého jazyka na státní reálce v O. Nenahrazujeť vysvědčení to vzhledem k ustanovení § 64 org. statutu ústavu ke vzdělání učitelů a učitelek veř. škol národních, vydaného min. nařízením 31. července 1886 č. 6031, Věstník č. 50 a čl. IV. bod 2 min. nař. z 31. července 1886 č. 6033 o odbývání zkoušek způsobilosti pro učitele na školách obecných průkaz způsobilosti vyučovati jazyku čsl. na obecných školách s něm. jazykem vyučovacím a nepropůjčuje st-lce kvalifikaci ve smyslu § 5 odst. 2 zák. č. 104/26.
Jak dolíčeno, jest stížnost bezdůvodná a byla zamítnuta, aniž musil nss zkoumati, kterou osobu učitelskou sluší rozuměti »plně kvalifikovaným vedlejším učitelem«, neboť z toho, že § 5 cit. zák. mluví v odst. 4 o těchto učitelích, neplyne nutně závěr, že by kvalifikovaným učitelem výpomocným, zastupujícím vedlejšího učitele, musil býti jen učitel se zkouškou učitelské dospělosti.

Citace:

č. 8561. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 672-674.