Č. 6038.

Váleční poškozenci: * Za válečné poškozence ve smyslu § 1, lit. c) zák. č. 199/1919 jest pokládati i pozůstalé po osobě uvedené pod lit a) § 1 cit. zák., která v době světové války jako civilní příslušník válčícího státu byla na území nepřátelského státu zbavena osobní svobody z důvodů válečných.
(Nález ze dne 8. listopadu 1926 č. 22713.)
Věc: Žofie P. ve St. jménem vlastním a jako mateřská poručnice nezl. Marie P. (adv. Dr. Čeněk Bruno z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (místotaj. Dr. Vojt. Elsnic) stran vdovského a sirotčího důchodu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zem. úřad pro péči o vál. poškozence v Čechách přiznal výměry z 19. září 1921 Žofii P., manželce nezvěstného Františka P., na základě zák. č. 142/1920 vdovský důchod ročních 600 K s 50% drah. přirážkou od 1. května, 1920 a dítku Marii P. sirotčí důchod ročních 300 K s 50% drah. přirážkou.
Výměry z 10. listopadu 1924 nepřiznal však týž úřad na základě zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22 od 1. května 1920 Žofii P. vdovský a sirotčí důchod, poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že manžel, pokud se týče otec František P., odcestoval již před vypuknutím světové války do Ruska a za války vojínem nebyl. Při tom bylo podotknuto, že na důchodu vdovském a sirotčím neprávem vyplacené obnosy 4125 K, pokud se týče 2417 K 50 h vymáhány budou k vrácení.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče odvolání Žofie P. ze zmíněných výměrů zem. úřadu z těchto důvodů: Podle § 1 bodu 3 vlád. nař. ze 4. května 1920 č. 346 Sb. a vlád. nař. ze 7. prosince 1922 č. 363 Sb. mají nárok na požitky vál. poškozenců za určitých podmínek vdovy a sirotci po státních občanech čsl., kteří se stali nezvěstnými v zajetí, do něhož upadli jako civ. zajatci a rukojmí. František P. dle udání st-lky nalézal se v době mobilisace v Rusku, vojínem za války nebyl a byl jako cizinec internován v Sibiři, kdež se pak stal nezvěstným. Poněvadž manžel st-lky vůbec nebyl vojínem a nebyl zajat jako civilní zajatec aneb rukojmí, nelze st-lku a její dceru podle § 1 lit. c) zák. č. 199/1919 a shora uvedeného dalšího zák. ustanovení považovati za vál. poškozence a důchod vdovský, vztažmo důchod sirotčí jim podle zák. č. 142/1920, pokud se týče zák. č. 39/1922 nepřísluší.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad založil svůj výrok na závěru, že manžel st-lčin nepatří mezi osoby v § 1 zák. č. 199/19 uvedené, protože nebyl za války k voj. službě povolán a neupadl do zajetí jako civilní zajatec, když byl po vypuknutí války v Rusku toliko internován. Zjištění, že byl internován, opírá úřad o údaje st-lčiny ve stížnosti do výměru zem. úřadu k žal. úřadu podané. Žal. úřad je tudíž názoru, že civilního příslušníka státu, který byl v době světové války v nepřátelském státě zadržen a osobní svobody zbaven, nelze pokládati za zajatce ve smyslu § 1 lit. a) číslo 3 zák. z 8. dubna 1919 čís. 199 Sb. Názor ten nelze uznati správným.
Žal. úřad nepopírá, že cit. zákon v § 1 lit. a) č. 3 má na mysli i osoby, které nekonaly voj. službu ve světové válce, ale jako osoby civilní byly v zajetí nepřátelského státu. Zákon nedefinuje pojem zajetí, jest tedy pojem ten vyložiti dle zásad práva mezinárodního. Haagská mírová konvence z 29. července 1899, uveřejněná v říšském zákoníku z roku 1913 pod čís. 174 nemá žádných ustanovení o internování civilních příslušníků nepřátelského státu, nýbrž jen o zajetí osob, patřících k ozbrojené moci válčících stran. Teorie mezinár. práva však přiznává zásadně právní postavení válečných zajatců i příslušníkům válčícího státu, kteří nebyli zařaděni do ozbrojené moci, jestliže upadli do moci státu nepřátelského a pokládá vůbec civilní příslušníky nepřátelského státu, kteří jsou při vypuknutí války na území válčícího státu a jsou z důvodů vojenských internováni, za válečné zajatce, protože jsou zbaveni své svobody z důvodů vojenských (Oppenheim: Mezinárodní právo díl II. § 127). Zásada ta platí pak zejména o těch příslušnících válčícího státu, kteří jsou zbraně schopni a proto zbaveni byli svobody státem nepřátelským, na jehož území se v době války nalézali (Hobza Válečné právo pozemní § 3).
O tom není sporu, že manžel st-lčin byl v době světové války zbraně schopný a že byl jako» příslušník státu rak. v Rusku zbaven svobody z důvodů vojenských. Byl tedy ve válečném zajetí. Zemřel-li pak v zajetí aneb se stal nezvěstným, jest pozůstalé po něm, na jejichž výživu byl po zákonu povinen přispívati, pokládati za vál. poškozence dle § 1 lit. c) cit. zák.

Citace:

č. 6038. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 575-577.