Hovorna.

Něco o kollaudacích vodoprávních.

V posledním roce přihodily se mi v praxi dva zajímavě případy, jak mylně bývá vykládáno ustanovení § 97 vodního zákona.
V případě prvém obdržel majitel vodního díla řádné povolení, aby mohl na místě vodních kol postaviti turbinu o průtočné kapacitu 1500 litrů za sekundu.
Po nějakém čase shledav, že náhonem teče více, zažádal o povolení ku postavení druhu turbiny o spotřebě dalších 500 l. s. Okresní správa politická vypsala řádné (t. zv. krátké) řízení, průběhem jehož na základě spisů shledáno, že první turbina není dosud kolaudována, ač tato okolnost mohla a měla býti již před vypsáním řízení konstatována.
Jinak řízení samo šlo dosti hladce, neboť majitel postavil turbinu ve lhůtě mu předepsané (§ 29 vod. zák.) a úřední znalec v přítomnosti zájemníků protokolárně zjistil, že podmínkám konkursu bylo vyhověno a že i postavení druhé turbiny je jak z veřejných tak i soukromých ohledů připustilo. Nicméně povolení ku postavení turbiny druhé dáno nebylo a majitel vodního díla vyzván, aby prvé zažádal o kolaudaci vodoprávní a pak že teprve bude možno jednati o postavení turbiny druhé.
Žadatel tomu z důvodů opportunních vyhověl, protože sám pochybil, neboť z ustanovení § 29 vod. z. a přirozené povahy věcí vyplývá nutnost, aby provedení vodního díla bylo úřadu oznámeno.
Jinak však § 97 o žádném kolaudačním řízení výslovně nemluví, vyhražuje toliko úřadu právo, aby se přesvědčil, zdali je podmínkám konsensu vyhověno. Řízení kolaudační v té formě, jak to vešlo v obyčej, totiž: předsevzatá na zvláštní žádost, zvláště vyhlášená a konaná s přiznáním všech zájemníků, kteří byli přítomni řízení povolovacímu, neodporuje zajisté § 97 a je mimo to mocným prostředkem ku zajištění a ochraně práv koncessionářových. Jsou-li však příliš obřadně a úzkostlivě vedena, zavdávají, jak se podepsanému skutečně již několikrát přihodilo, příčinu ke sporům obzvlášť vleklým. Jestliže, jak se v našem příkladě stalo, úřad jiným, než obvyklým, někdy snad až tuze formálním způsobem, se přesvědčil, že podmínkám konsumu bylo vyhověno, není po soudu podepsaného z praktického stanoviska žádných důvodů, aby nemohlo právo konsensem nabyté vykonáváno, anebo jak na následujícím případě ještě ukážeme, dokonce v pochybnost bráno.
Vidíme, jak stručnost v novější době dosavadnímu vodnímu zákonu tak často vytýkaná má také své dobré stránky, ponechávajíc, jak se v § 97 v. z. skutečně děje, možnost volného uvážení a stručného jednání v mezích co nejširších. V případě druhém zažádal majitel shořelého mlýna o povolení ku rekonstrukci podle živnostenského řádu, a zároveň o povolení, aby směl zaměniti starou turbinu dvěma novýma podle systému Francisova. Řízení bylo řádně podle obojího zákona vypsáno a konáno. Avšak že starý cejch nedal se nalézti, musil úřední technický znalec výškové poměry znovu zjistiti a pomocí nového fixního znamení — jednoduché rýhy ve skále vytesané a ne dosti opatrně popsané tak, aby o její identičnosti nemohlo býti pochybováno. Po té byl vydán řádný vodoprávní nález s udáním výsledků nivelace a s vyměřením spotřeby vody. Majitel mlýna, dokončiv stavbu, zažádal o kolaudaci jak živnostenskou, tak i vodoprávní. Laskavý čtenář rač mi již prominouti, že věc musím bohužel posuzovati jen podle dokumentů stranou mně poskytnutých, že neznám plně obsah protokolu jednacího, a že nemohu říci, zdali bylo vypsáno také po stránce vodoprávní a zdali byli řízení přítomní zájemníci, jichž se vodoprávní otázky dotýkaly, ale v kolaudačním nálezu svou povahou převážně živnostenském bylo výslovně řečeno, že vodoprávní kolaudace není zapotřebí; poněvadž prý se komise přesvědčila, že tu není žádných změn, které by se cizích vodních práv dotýkaly. Nález tento jest víc než podivným a pisatel těchto řádků, třeba by se klonil k náhledu, že by se dala věc v případě sporu obstojně hájiti, musí přece jen vytknouti, že se právům majitele mlýna nedostalo patřičné ochrany.
Úřad vyhověl nařízení § 97 jen kuse. Jakkoliv byly výškové poměry v povolovacím řízení zjištěny a provisorně fixovány, měly býti při řízení kolaudačním řádným cejchem trvale zajištěny. Hřbet jezu a horní hrana stavidel, jak tomu u starších objektů zhusta bývá, byly v nestejné výši, a lu nebylo řečeno,, která že z těchto výšek mezi sebou o slušný a pro vodní sílu velmi významný rozdíl diferujících, platí co dovolená výška vzdutí. Mimo to, což jest v celé věci nejdůležitější, nebylo určeno, jaký má býti rozdíl výšek mezi dovoleným vzdutím vody nad jezem a spodní hranou odpadu od spirálové turbiny.
Tato druhá okolnost měla vážné konsekvence. Jistá korporace přišla s regulačním projektem, který jest spojen s rekonstrukcí jezů a sice jezu, o kterém jest řeč, a jezu druhého vodního díla níže po vodě položeného, jehož vzdutí jde těsně o několik centimetrů pod spodní hranu odpadu zmíněné turbiny. Jestliže majitel mlýna chtěl se uvarovati sporu jak se svým sousedem dolejším, tak i se svým sousedem hořejším, musel se spokojiti s výškou svého jezu tak, jak nyní skutečně je, a dolejšímu sousedu koncedovati zvýšení jezu nad dovolenou míru spolehlivými listinami zaručenou a řádným cejchem stanovenou. Toho by nebyl musel učiniti, kdyby o výšce jeho jezu nebylo pochybností.
Laskavý čtenář najde snad v tomto článku po prvním přečtení rozpor, mluvím-li jednou pro řízení stručné a po druhé pro řízení obšírnější. Ale věc leží v různosti okolností. V případě prvním jde o vodní dílo, které mimo pobřežníků nemá souseda na výškových poměrech interesovaného a zjištění výšek bylo nejen jednoduchým, ale i. plně spolehlivým. V případě druhém leží dotyčné vodní dílo těsně mezi dvěma jinými, kde je přirozený spád řeky takřka do krajnosti využitkován, zejména je tomu tak mezi dílem středním a dolním. Celé řízení, pak i výměr o povolení turbiny není exaktním.
Účelem těchto řádků je, abych ukázal, jak technický detail je pro právní formu důležitým, jak může dokonce, přihodí-li se omyl nebo namane-li se nejasnost neb neurčitost, ohroziti i samu právní podstatu věci.
Neméně důležitým je, aby zákon, jak tomu také podle § 97 v. z. skutečně je, ponechával volnému uvážení pole co nejširší. Běda, měli-li bychom při reformě vodního zákona vzíti na se samochtíc pouta úzkoprsé kasuistiky, čehož doposud nebylo.
Ingenieur Panocha.

Citace:

č. 7356. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 832-835.