NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 74.

Předražování. Skutková podstata řetězového obchodu není o sobě vyloučena tím, že obchodník, vsunuvší se bez důvodu mezi výrobce a spotřebitele, zboží dále bez zisku zcizil.
(Rozh. ze dne 6. září 1919, Kr II 89/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Michala R. do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 14. února 1919, jímž byl obžalovaný Michal R. uznán vinným přečinem dle § 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného Michala R. uplatňuje zmateční důvody § 281 č. 9a) a 5 tr. ř., jest však neodůvodněna. Poukazujíc k zjištění rozsudku, že stěžovatel prodal krupici Janě M. za tutéž cenu, za jakou sám ji koupil od Josefa H., obrací se stížnost proti náhledu nalézacího soudu, že pouhé zbytečné vsunutí se do přechodu zboží s výrobce na konsumenty bez přirážky na ceně při dalším prodeji spadá pod pojem řetězového obchodu ve smyslu § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. Chybí tu prý typická známka řetězového obchodu, totiž stupňování ceny. Že by snad ušlý zisk se při pozdějších obchodech nahradil, nepadá prý pro posouzení přítomného obchodu na váhu. K těmto námitkám zmateční stížnosti nelze přisvědčiti. Zmateční stížnost přehlíží především, že stěžovatel přepustil Janě M. za cenu nákupní jen polovinu krupice od H. zakoupené. Ohledně druhé poloviny pak, o níž důvody rozsudku jen praví, že se stěžovatel ani nepokusil dokázati, že by ji byl koupil pro vlastní potřebu neb pro svůj obchod, není zjištěno, že by byl zamýšlel i tuto prodati za cenu nákupní. Již proto není zmateční stížnost způsobilá, by vyvrátila rozsudek ve výroku odsuzujícím. Než i jinak nečinila by skutečnost, zmateční stížností namítaná, jednání stěžovatelovo se stanoviska § 23 č. 4 cís. nař. nezávadným. V § 23 č. 4 prohlašuje cís. nař. provozování řetězového obchodu samo o sobě trestným, předpokládajíc, že řetězový obchod jest samou svou povahou způsobilým ceny zboží stupňovati; jen ohledně jiných pletich vyžaduje se zvláštního zjištění, že jsou způsobilé, ceny zboží stupňovati. Řetězový obchod dlužno však shledávati všude tam, kde se prodatel jako nepotřebný člen vsunul mezi výrobce a spotřebitele a tím normální přechod zboží do konsumu zadržel. Že by jen faktické stupňování ceny při dalším prodeji činilo toto zbytečné vsunutí mezi výrobce a konsum trestným, nenalézá opory ani v zákoně ani ve skutečných poměrech. Neboť již pouhému prodloužení řetězu meziobchodníků nelze upírati škodlivý účinek na tvoření ceny zboží, poněvadž se jím okamžitá nabídka zboží zmenšuje. Poukaz rozsudku na skutečnost, že obchodníci dovedou si zisk, ušlý v obchodě jednom nahraditi na obchodech pozdějších, v doslovném znění ovšem nemístný, projevuje přece správný názor, že skutečný zisk nemusí jeviti se právě v číslici ceny prodejné; ježto nelze za to míti, že by obchodník z povolání obchodoval se zbožím bez ohledu na svůj prospěch, nutno usuzovati, že najde odměnu za své přičinění ve směru jiném, která však také přirozeně zvyšuje cenu zboží. Rovněž bezpodstatnou jest výtka zmateční stížnosti, že tvrzení rozsudku, že si obchodníci dovedou zisk ušlý při obchodě jednom nahraditi na obchodech pozdějších, není opodstatněno konkrétními skutkovými okolnostmi. Tvrzení to spočívá dle souvislosti na zkušenosti soudu, jíž tento své právní stanovisko v předchozí větě projevené odůvodňuje. Nejde tudiž o výrok, jejž soud byl by povinen dle § 270 č. 7 tr. ř. zvláště ještě odůvodňovati.

Citace:

SOLNAŘ, Vladimír. Sign. S novinářské knihovny Arne Laurina.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 1, s. 41-41.