NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Čís. 13955.

Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.).
Co do úpravy pachtovného i pro léta budoucí může soud jen zásadně vysloviti, že pachtýř má nárok na úpravu pachtovného a podle jakých zásad jest je vypočísti.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1934, R I 845/34.)
K návrhu pachtýře upravil soud prvé stolice pachtovné za pachtovní roky 1932/1933, 1933/1934, 1934/1935. V rekursu brojila propachtovatelka proti tomu, že bylo upraveno pachtovné též za pachtovní roky 1933/1934 a 1934/1935. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatelka napadá usnesení prvého soudu, pokud jím bylo upraveno pachtovné pro pachtovní léta 1933/34 a 1934/35, vytýkajíc, že výpočet pachtovného pro tato léta jest nesprávný a nezákonný, poněvadž pro výpočet tem bude základ jiný, než byl pro pachtovní rok 1932/33, a bude jej lze zjistiti teprve, až budou stanoveny průměrné ceny příslušného obilí podle aritmetického průměru z nejvyšších a nejnižších cen znamenaných v měsících červenci, srpnu, září a říjnu toho kterého sklizňového roku. Podle § 7 vl. nař. ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. může pachtýř hospodářských celků, jako jsou dvory, statky nebo usedlosti, nepřesahuje-li výměra zemědělské půdy 250 ha, žádati, by pachtovné, které bylo ujednáno před 1. říjnem 1932, bylo upraveno pro pachtovní rok 1932/33 a zbývající smluvená pachtovní léta, nejdéle však pro tří pachtovní léta, počítajíc v to i pachtovní rok 1932/33. Toto ustanovení přiznává tedy pachtýři hospodářského celku v zásadě nárok na úpravu pachtovného na zbývající smluvní období, nejdéle však na tři nejblíže příští pachtovní roky počítajíc v to i rok 1932/33. Pro otázku, kdy pachtýř může zakročiti o úpravu pachtovného, je rozhodným jen dnešní stav zákonodárství úpravy té se týkající. Ve směru tom přichází v úvahu ustanovení § 7 druhé věty vládního nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n., podle něhož jest pachtýř hodlající uplatniti nárok na úpravu pachtovného, povinen, pod ztrátou nároku oznámiti propachtovateli nebo jeho hospodářské správě doporučeným nebo na potvrzení dodaným dopisem do 15 dnů ode dne účinnosti nařízení, že žádá za úpravu pachtovného. Nedojde-li k dohodě v dalších 30 dnech, může pachtýř v dalších 15 dnech žádati u okresního soudu, v jehož obvodu leží hospodářský celek, aby pachtovné bylo upraveno. Vládní nařízení ponechává veškery kroky čelící k úpravě pachtovného ve smyslu § 7 cit. nař. pachtýři a odpírá mu nárok na úpravu, neučiní-li v propadné lhůtě v tomto předpisu stanovené oznámení propachtovateli, že za úpravu pachtovného žádá. K jednání o dohodu s propachtovatelem poskytuje vládní nařízení pachtýři dalších 30 dní. Nedojde-li k dohodě, může pachtýř v dalších 15 dnech žádati u okresního soudu, by pachtovné bylo upraveno. Soud zahajuje tedy řízení jen k návrhu pachtýře. Vládní nařízení o úpravě pachtovného nemá ustanovení, jež by umožňovalo pachtýři také pozdějším návrhem vyvolati soudní rozhodnutí o úpravě pachtovného, a jest proto možnost zákroku pachtýřova o provedení úpravy pachtovného postupem předepsaným v § 7 cit. vládního nařízení vyčerpána. Nedostatek předpisu o možnosti pozdějšího zákroku pachtýřova o úpravu pachtovného a vyloučení propachtovatele z jakéhokoliv úkonu, jímž by vyvolal soudní řízení k úpravě pachtovného, svědčí pro názor, že pachtovné na celou dobu § 7 vlád. nař. jest upraviti najednou, ježto v zákonném předpisu nelze najíti vysvětlení pro postup, jejž by bylo zachovati k uvedení soudního řízení v činnost při úpravě postupné, an vládní nařízení neponechává úpravu pachtovného stranám, nýbrž provedení úpravy té ukládá soudu (§ 7 odst. (2), § 3 vlád. nař. čís. 164/1933 Sb. z. a n.). Pro názor ten svědčí jednak i časové omezení možnosti úpravy pachtovného na krátkou dobu nejvýše tří let a pak i okolnost, že se nelze domnívati, že by zákonodárce chtěl připustiti zhoršení postavení pachtýřů uzavřevších smlouvu pachtovní před 1. říjnem 1932, jichž pachtovné vyloučil podle důvodové zprávy z úpravy proto, že strany mohly již přihlédnouti samy k trvajícím hospodářským poměrům, kdyžtě na jedné straně připouštěl rok od roku úpravu pachtovného pro smlouvy uzavřené po 1. říjnu 1932 a na druhé straně nechával v platnosti pachtovné před touto dobou ujednané po celou pachtovní dobu. Rozhodným pro úpravu pachtovného může býti jen předpis zákona a skutková základna v době, kdy běží pachtýři lhůta k oznámení propachtovateli, že o úpravu pachtovného žádá, a k podání návrhu u okresního soudu, by pachtovné bylo upra- veno. Podle poslední věty § 7 vlád. nař. může se úprava státi jen podle § 3 cit. vlád. nař. a za podklad pro ni mohou sloužiti jedině upravovací základy v době oznámení propachtovateli, pokud se týče návrhu pachtýřova u soudu, v souzeném případě tedy základy v roce 1933. Mohou tedy při této úpravě pachtovného přijíti v úvahu jen ceny obilnin vyhlášené v tomto roce, jež nutno vzíti za podklad pro úpravu pachtovného pro celé období 1932—1935, jak také učinil soud prvé stolice. I když jest souhlasiti se stěžovatelkou, že tyto ceny mohou býti v příštích letech jiné než ony, podle nichž upravil pachtovné soud prvé stolice, nemohou tvořiti základnu pro úpravu pachtovného žádanou v roce 1933, nýbrž podkladem pro výpočet nejvyššího pachtovného mohou tu býti jen průměrné ceny z údobí měsíců července až listopadu 1933, v kterémžto roce končila lhůta k pachtýřovu oznámení propachtovateli, že žádá o úpravu pachtovného. Změniti tuto základnu jest věci zákonodárcovou. Prvý soud, upraviv pachtovné i za pachtovní léta 1933/1934 a 1934/1935, neposoudil věc právně mylně.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu propachtovatelky a změnil napadené usnesení, jež zůstalo co do pachtovného roku 1932/1933 nedotčeno, v ostatní části tak, že pachtýř má nárok na úpravu pachtovného pro pachtovní rok 1933/34 a 1934/35 podle zásad § 3 vládního nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. na základě průměrných cen roku 1934 pokud se týče 1935.
Důvody:
Podle § 3 vl. nař. z 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. se má pachtovné vypočítati podle bursovních záznamů za měsíce červenec až listopad toho kterého sklizňového roku. Podle toho nemůže býti pochybné, že základ pro určení pachtovného není stejný pro všecky tři pachtovní roky, nýbrž řídí se podle toho, jaké budou průměrné ceny v tom kterém roce. Že pachtýř musí uplatniti nárok na úpravu pachtovného i pro léta budoucí ve lhůtě vládním nařízením čís. 164/1933 určené, má za následek jen, že soud může jen zásadně vysloviti, že pachtýř nárok na úpravu pachtovného má a podle jakých zásad jest je vypočísti. Rozhodnutí nižších soudů je tedy nezákonné (§ 46 odst. (2) zák. z 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n.), pročež muselo býti dovolacímu rekursu vyhověno.

Citace:

Čís. 13955.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 370-372.