NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Zlotřilosti anglického milionáře

X. mezinárodní kongres pro trestní právo a vězeňství 1930.
Od prvního zasedání Mezinárodního vězeňského sjezdu, konaného v Londýně r. 1872 uplynulo téměř 60 let. Druhý mezinárodní kongres vězeňský konal se ve Stockholmu r. 1878, třetí v Římě r. 1885, čtvrtý v Petrohradě r. 1800, pátý v Paříži r. 1895, šestý v Bruselu r. 1900, sedmý v Budapešti r. 1905, osmý ve Washingtonu r. 1910 a konečně devátý v Londýně r. 1925, jež je ještě v dosti živé paměti všech jeho účastníků. Na tomto londýnském kongrese bylo schváleno usnesení Mezinárodní vězeňské komise, že přijala pozvání vlády československé, aby desátý sjezd byl konán v Praze. Tak dostalo se letos Praze cti hostiti ve svých zdech X. mezinárodní sjezd, jenž konal se v hlavním městě naší republiky od 25. do 30. srpna t. r.
Čestným předsedou sjezdu byl ministr spravedlnosti dr. Alfred Meissner, který také sjezd zahájil proslovem, v němž poukázal jednak na potřebu vědeckého prohlubování základů výkonu trestu, jednak na význam popularisace kriminologických problémů i jejich řešení. Ve své řeči dotkl se také tendencí sjezdu, jež srovnal se snahami československé justiční správy. Předsedou sjezdu zvolen by prof. dr. August Miřička, místopředsedou Lord Polwarth, bývalý president skotské vězeňské rady, generálním tajemníkem profesor dr. J. Simon van der Aa, pod jehož vrchním vedením byla velmi dobře fungující kancelář sjezdu, pokladníkem profesor dr. Ernest Delaquis, bývalý přednosta policejní sekce ve spolkovém departementu spravedlnosti a policie v Bernu. Oficielními delegáty byly zastoupeny tyto státy: Belgie, Britanie Velká, Bulharsko, Československo (Dr. Emil Lány, ministerský rada v ministerstvu spravedlnosti v Praze), Dánsko, Egypt, Finsko. Francie, Chile, Indie Britská, Italie, Japonsko. Jihoafrická unie, Jugoslavie, Maďarsko, Německo, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Rakousko, Řecko, Spojené státy americké, Španělsko a Švédsko.
Vedle ministra spravedlnosti dr. Alfreda Meissnera promluvili v plenárních schůzích ministr zahraničí dr. Edvard Beneš, jenž zdůraznil jednak jako ministr zahraničí význam kulturní součinnosti mezinárodní, jednak jako profesor sociologie vzájemný poměr jednotlivých škol kriminologických a podmínky úspěšného potírání zločinnosti, a první president Nejvyššího soudu dr. August Popelka, jenž v anglickém proslovu naznačil vyhlídky reformních snah v trestním právu, jmenovitě pokud souvisejí s kvalifikací soudců a zpopularisováním reformních snah.
Vlastni práce sjezdové byly rozděleny mezi čtyři sekce, z nichž první věnována zákonodárství, druhá správě, třetí prevenci a čtvrtá mladistvým; každé z těchto sekcí bylo předloženo po třech otázkách. Celkem se sešlo 109 referátů.
Debata o každé otázce byla zahájena stručným přehledem podaných referátů k této otázce se zaujetím vlastního kritického postoje, jejž podal generální zpravodaj, určený Mezinárodní komisi pro trestní právo a vězeňství.
Z přehledu otázek jednotlivých sekcí je vidno, kolik je ještě nesnadných problémů v oboru trestního práva a vězeňství. Kongresu podařilo se šťastně všechny tyto otázky rozřešiti, až na jednu, totiž třetí otázku první sekce. Poněvadž resoluce k jednotlivým otázkám, na nichž se sjezd jednomyslně usnesl, jsou příliš dlouhé, nebudeme je citovati (viz však Časopis pro právní a státní vědu. roč. XIII., str. 245—250, kde podrobně jsou citovány).
Třetí otázka; první sekce, o níž kongres nedospěl k žádnému rozhodnutí a jež odkázána byla kongresu příštímu, zněla: »Mají-li býti odstraněny různé druhy trestů na svobodě určitého trvání a mají-li býti nahrazeny jediným trestem?« Pro případ kladné odpovědi dodána ještě otázka, jak zorganisovati tento jediný trest: specialisace trestních ústavů podle stupně trestného činu nebo podle schopnosti odsouzeného; ústavy zemědělské nebo smíšené atd.
Příčina, proč tento kongres nedospěl k rozhodnutí zmíněné otázky, tkví. jak máme za to, nejen ve vnější okolnosti, jako zvláště v nedostatku času, nýbrž i ve vnitřní nepřipravenosti celého problému, jež zračila se nejlépe v referátech k této otázce podaných. Je velmi těžko řešiti tuto otázku, poněvadž dotýká se zásadně samých základů, trestního práva; lze ji řešiti jenom tenkráte, budou-li uspokojivě vyjasněny ony hlubší vztahy, t. j. třeba si předem ujasniti cíl, který jednotlivá zákonodárství sledují svým trestním systemem. To je již ale otázka jiná, jež vymyká se z rámce našeho stručného referátu.
Debaty v jednotlivých sekcích byly na vysoké úrovni a též uspořádáním společenských styků po dobu kongresu přispělo pořadatelstvo k tomu, že vynikající pracovníci v trestním právu, vězeňství a péči o mládež osobně se poznali, navázavše tak mezi sebou styky, jež jistě v dohledné době povedou k dalšímu rozvoji těchto odvětví zákonodárství i správy u nás.
Erich Olšar.

Citace:

X. mezinárodní kongres pro trestní právo a vězeňství 1930.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1931, svazek/ročník 12, číslo/sešit 1, s. 41-42.