NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Č. 10367.

Pojištění pensijní. — Pojištění nemocenské: Podléhali hajní pojistné povinnosti pensijní (před zák. č. 89/20) a mohli místo u příslušné okr. nemocenské pokladny býti k nemocenskému pojištění platně přihlášeni u nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců?
(Nález ze dne 21. února 1933 č. 2725.)
Prejudikatura: Boh. A 4376/25, 5535/26, 5560/26.
Věc: Katolický spolek podporovací diecése olomoucké v Olomouci proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Přípisem ze 14. listopadu 1922 odhlásilo ředitelství velkostatku na V., náležejícího stěžujícímu si Katolickému spolku podporovacímu diecése Olomoucké, své zaměstnance (hajné) — — — — z nemocenského pojištění u okresní nemocenské pokladny v U. a přihlásilo je s platností od 1. ledna 1923 k nemocenské pokladně soukromých úředníků a zřízenců v Praze. Odhlášku tuto okresní nemocenská pokladna v U. nepřijala, trvajíc na tom, že jest ona příslušnou nemocenskou pokladnou pro jmenované zaměstnance.
Osp v Uherském Hradišti výměrem z 28. dubna 1925 vyslovila, že jmenovaní zaměstnanci podléhali v době jejich odhlášení nemocenskému pojištění u okresní nemocenské pokladny v U. a nemohli býti členy nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, poněvadž podle konaného šetření nepodléhali pensijnímu pojištění podle zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907 nebo novely z 25. června 1914 č. 138 ř. z., nýbrž teprve podle zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. a nemohli se proto vzhledem k ustanovení čl. VII cit. zákona státi členy nemocenské pokladny soukromých úředníků v Praze, jejíž působnost jest omezena pouze na pojištěnce podrobené pojistné povinnosti podle zák. z roku 1906, resp. nařízení z r. 1914.
Rozhodnutí to v pořadu stolic potvrdila zsp v Brně z důvodů v něm uvedených a také min. soc. péče nevyhovělo dalšímu odvolání ředitelství velkostatku na V. a potvrdilo rozhodnutí zsp-é z jeho důvodů, k nimž do- dalo, že podle protokolů, sepsaných s jednotlivými hajnými o obsahu jejich služebních výkonů je zřejmo, že nevykonávali práce a služby, jež bylo by lze kvalifikovati podle § 1 zák. č. 1/1907 ř. z., pokud se týče § 1, resp. 1 a) cís. nař. 138/1914 ř. z., a pokud jde o písemné práce ukázkou ke spisům přiložené je patrno, že tyto práce pozůstávaly pouze v zanášení určitých dat lesního provozu do natištěných formulářů, což nelze označovati za práci vyšší kvalifikace, nehledíc k tomu, že toto zanášení dat do tiskopisů trvalo průměrně jen krátce a proto nelze celkovou činnost zmíněných hajných označovati za práci převážně duševní nebo t. zv. vyššího dozoru.
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podal Katolický spolek podporovací diecése olomoucké jakožto vlastník velkostatku na V., uvážil nss toto: — — — — — — —
Stížnost brojí proti hodnocení činnosti zmíněných hajných, jak je provedl žal. úřad s hlediska § 1 zák. č. 1/1907 ř. z., resp. §§ 1 a 1 a) cís. nař. č. 138/1914 ř. z. Po této stránce namítá stížnost, že v důvodech nař. rozhodnutí byla naprosto opomenuta samostatná a dozorčí činnost hajných, kteří vesměs potvrdili, že prodávají dřevo, při čemž je nutno vypočítati kubaturu, inkasovati peníze, vyúčtovati je, vésti zápisy, že určují podle odborných znalostí množství a jakost dřeva, určeného ke kácení, způsob jeho zpracování, že dohlédají k práci, zakládají lesní kultury podle povšechných direktiv a opravují najatými dělníky cesty. Tyto úkony podle náhledu stížnosti nejsou jen manuelní práce, při nichž se nemusí mysliti, nebo jež se jen dle daného vyššího příkazu slepě provádějí, nýbrž jsou to úkony, při nichž je zapotřebí hodně inteligence, iniciativy, zkušenosti a rozhledu. Jelikož prý naříkané rozhodnutí pustilo tyto úkony vůbec se zřetele, rozhodlo na podkladě vadném.
Námitka tato jest bezdůvodná.
Nař. rozhodnutí přihlédlo k celkové činnosti zmíněných hajných již tím, že recipovalo důvody nižších stolic, které tuto činnost v celku hodnotily, kromě toho však, ačkoli k tomu stěžující si strana ve svém odvolání ani podnětu nedala, dalo min,, soc. péče znova hajné, o něž jde, u okresního úřadu v Uh. Hradišti vyslechnouti o jejich činnosti ve službách velkostatku v.-ského, tuto činnost ve všech jejích složkách vzalo v počet, což plyne z odůvodnění nař. rozhodnutí, jež výslovně tyto protokoly uvádí jakožto podklad svého závěru, že hajní nevykonávali práce a služby, jež by bylo lze kvalifikovati podle § 1 zák. č. 1/1907 ř. z., resp. § 1 a l a) cís. nař. č. 138/1914 ř. z. Že by byli konali hajní ještě jiné, v jejich protokolech nevylíčené úkony, netvrdila stěžující si strana v řízení správním, uznávajíc výslovně ve svém podání z 23. dubna 1930, podepsaném ředitelem Františkem H., tyto výpovědi hajných za správné. Nikde také netvrdila, že by in concreto tyto zde vylíčené práce byly vyžadovaly zvláštní vyšší kvalifikace a zvlášť intensivní duševní činnosti. Stačí poukázati na to, že práce, jež podle zmíněných protokolů jmenovaní hajní konali, jsou toho druhu, že žal. úřad mohl právem dojiti k přesvědčení, že práce ty nevyžadovaly ani nadprůměrné inteligence ani zvlášť intensivní duševní činnosti. Okolnost pak, že práce vyžaduje pozornosti, opatrnosti a jistých zkušeností, že zaměstnanec při práci musí mysleti, ještě nestačí, aby práce ta mohla býti kvalifikována za převážně duševní nebo vyššího dozoru dle citovaných norem.
Vytýká-li stížnost ještě zvláště, že žal. úřad nešel do způsobu a rozsahu písemných prací s vyplňováním formulářů spojených, zejména že nezjistil, že k tomuto vyplňování je zapotřebí náležité znalosti měření, počtů, kontroly, nejrůznějších arithmetických a geometrických početních úkonů atd., jest tato námitka, pokud obsahuje novoty po stránce skutkové, nepřípustná podle § 6 zák. o ss, pokud v ní lze spatřovati výtku, že žal. úřad nesprávně hodnotil výsledky šetření, je bezdůvodnou. Neboť, míní-li stížnost, že úřad již na podkladě toho, co zjistil výslechem hajných, měl úkony jejich kvalifikovati za převážně duševní služební výkony podle § 1 zák. č. 1/1907 ř. z., resp. §§ 1 a 1 a) cís. nař. č. 138/1914 ř. z., přehlíží, že § 1 a) v odstavci čtvrtém označuje za kancelářskou a písárenskou službu zejména: korespondenční službu, psaní a převod stenogramů, účetnictví, účetní a pokladní službu, kresličskou činnost, tedy vesměs činnosti vyšší duševní úrovně, nežli byly písemné práce hajných, které podle předložených ukázek se omezovaly na počítání a zapisování opakujících se úkonů, nevyžadující dle druhu této práce ani intensivnější duševní činnosti ani vyšší kvalifikace. Pak-li však úřad nepochybil, když neuznal za převážně duševní službu podle cit. norem tyto písemné práce hajných, netřeba se vypořádati s vývody stížnosti dovozujícími, že doba, po kterou tyto písemné práce trvají, je nerozhodna, ježto je odvislá pouze od zručnosti a praxe zaměstnancovy, kteroužto námitkou stížnost brojí proti zmínce naříkaného rozhodnutí, že toto zanášení dat do formulářů trvalo jen krátce, čímž úřad přičinil jen ještě další důvod, proč tyto písemné práce nemůže uznati za rozhodující při hodnocení celkové činnosti s hledisek shora uvedených.
Stížnost vytýká dále žal. úřadu, že sí nesprávně vykládal zákon, když činnost hajných neuznal za obligatorně pensijně pojištěnou již před zák. č. 89/1920 Sb., míní, že hajní spadají pod pojem lesních dozorců a hledí názor svůj opříti o judikaturu býv. vídeňského správního soudního dvora a o praxi pensijních ústavů, které prý po vydání novely č. 138 ř. z. z r. 1914 považovaly vesměs hajné za pojištěním povinné.
Tím stížnost má zřejmě na mysli ustanovení odstavce druhého § 1 a) cís. nař. č. 138/1914 ř. z., jenž stanoví předem všeobecně, že za orgány vyššího dozoru pokládají se zřízenci všech povolání, kteří konají s péčí o technicky nebo hospodářsky přiměřený pracovní výkon jiných zřízenců spojenou dozorčí nebo dohlédací činnost a jenom mimochodem vykonávají fysické práce, zejména pak počítá sem, pokud jde o lesnictví a honitbu, vyšší lesnický a honební personál, jako dozorce lesní a revírní myslivce. Tímto příkladmo uvedeným výpočtem poskytlo cit. cís. nařízení dostatečnou oporu pro výklad tohoto ustanovení, že pro vyšší dozor přichází v úvahu pouze onen lesní a honební personál, od kterého v zájmu veřejném se vyžaduje vyšší odborné předběžné vzdělání složením odborné zkoušky tak, že tato okolnost tvoří podstatný znak, odlišující jej od skupiny nižšího lesního a honebního personálu. Takovéhoto předběžného vzdělání podle protokolů citovaných nař. rozhodnutím neměl žádný z hajných, o něž tu jde, kteří až na Františka S., jenž udal, že má dva roky gymnasia, navštěvovali vesměs pouze obecnou školu. Jestliže tedy nař. rozhodnutí vyslovilo, že činnost zmíněných hajných nelze považovati za činnost převážně duševní, nemohl nss shledati, že by tento výrok byl v rozporu se zákonem.
Pro případ, že by nař. rozhodnutí v otázce pensijní povinnosti mělo pravdu, namítá stížnost, že bylo rozhodnuto nesprávně ohledně data působnosti nálezu, totiž že hajní podléhají ex tunc se zpětnou platností, tedy od 1. ledna 1923 nemocenskému pojištění u okr. nemoc. pokladny v U., ač mohlo míti nanejvýše platnost ex tunc, totiž ode dne pravoplatnosti konečného rozhodnutí. Dovolává se nálezů Boh. A 4376/25 a 5535/26, jež prý prohlásily, že pojištění u nepříslušné pokladny po dobu svého trvání vylučuje nucené pojištění u okr. nemoc. pokladny a poukazuje dále na zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb., doplněný zákonem z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb., kdež v § 160 a) prý zmíněná zásada byla uzákoněna. Poněvadž jde o otázku přípustnosti odhlášení, jež stalo se 14. listopadu 1922, tedy o posouzení právních poměrů z doby, kdy zmíněný § 160 a) nebyl ještě v platnosti, nemůže ovšem nss k tomuto ustanovení přihlédnouti a nemá proto ani možnosti, aby se jeho významem zabýval. Neprávem dovolává se stížnost cit. zdejších nálezů. Tyto nálezy zabývají se případem, kdy okr. nemoc, pokladna reklamovala od nepříslušné nemocenské pokladny pojištěnce, který u ní pro případ nemoci ještě přihlášen nebyl. V daném případě však zaměstnanci, o které tu jde, byli již dříve, nežli přestoupili k nemocenské pokladně soukromých úředníků a zřízenců, na základě přihlášky členy okr. nemoc. pokladny. Tu vyslovil nss již v nál. Boh. A 5560/26 právní názor, že dokud zaměstnání pojistnou povinnost zakládající trvá, nezaniká členství u okr. nemoc. pokladny odhlášením pojištěnce a přihlášením jeho k pokladně nepříslušné.
I v tomto sporu jde o takovýto přestup od okr. nemoc. pokladny k nepříslušné pokladně. Odhlášení zmíněných zaměstnanců nemělo proto v zápětí zánik členství u okr. nemoc, pokladny v U., nezanikly ani z členství toho plynoucí vzájemné povinnosti pokladny a zaměstnavatele. Jest tudíž zaměstnavatel podle § 33 nem. zák. č. 33/1888 ř. z. povinen platiti příspěvky za tyto zaměstnance nadále tak, jako by odhlášení se bylo vůbec nestalo, okresní nemocenské pokladně, jejímiž členy oni zaměstnanci zůstali.

Citace:

č. 10367. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 528-532.