NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4876
.
Vojenské věci. — Státní občanství: O zániku zaopatřovacích nároků vdovy po vojenském gážistovi, která se provdá za cizího státního příslušníka.
(Nález ze dne 7. září 1925 č. 16680.)
Věc: Elvíra K. v Budapešti proti ministerstvu národní obrany stran vdovského odbytného. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka, která jako vdova po okresním soudci a nadporučíku v záloze Dru Františku K. požívala civilních i vojenských zaopatřovacích požitků, oznámila podáním ze 4. února 1924 žal. úřadu, že se dne 4. září 1923 vdala za Vojtěcha K., maďarského státního příslušníka, majícího domovské právo v Budapešti, a žádala o přiznání odbytného po rozumu §u 48 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb., zříkajíc se zároveň pod podmínkou, že jí odbytné bude přiznáno, nároku na dosavadní důchod vdovský pro případ, že by znovu ovdověla.
Nař. rozhodnutím zamítlo mno její žádost z těchto důvodů:
Podle §u 47 b) zák. č. 76/1922 pozbyla vdova nároku na důchod vdovský, poněvadž se znovu provdala. Ježto však tímto provdáním pozbyla též čsl. státního občanství (§ 47 d) cit. zák.), neplatí pro ni již výhoda, naznačená v §u 48 téhož zákona, t. j. možnost, vyhraditi si právo na dosavadní důchod vdovský po prvém manželu pro ten případ, že by znovu ovdověla a proto nemá také nároku na odbytné.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost, poněvadž by nároku na odbytné st-lka pozbyla jen tehdy, kdyby byla čsl. státního občanství a tím i nároku na vdovský důchod pozbyla před provdáním, st-lka však pozbyla nároku na vdovský důchod již svým provdáním, kdežto čsl. státního občanství pozbyla teprve následkem svého provdání, tedy až po provdání, i nemohla v této době svého již pozbytého nároku na vdovský důchoť pozbýti ještě jednou. Kdyby st-lka znovu ovdověla a stala se opět čsl. státní občankou, obživl by její nárok na vdovský důchod, ztracený pouze provdáním; proto má nárok na odbytné, když se nároku na tento event. vdovský důchod zříká. Pak jest prý okolnost, že st-lka pozbyla po svém provdání čsl. státního občanství, irelevantní.
Stížnost tuto nemohl nss uznati důvodnou. Především jest mylný náhled stížnosti, že žena, provdávajíc se za státního občana maďarského, nabývá jeho státního občanství a pozbývá dosavadního čsl. státního občanství až po provdání. Podle §u 34 zák. čl. I. z r. 1879 ztrácí uherské (čti nyní: Československé) státní občanství žena, která se vdá za jiného, než uherského (čsl.) státního občana. Tato ztráta čsl. státního občanství nemá podle zákona za předpoklad nějaký úřední výrok, nastává tedy ipso iure, již provdáním samým, tudíž okamžikem provdání a nikoli snad až později. Stanovil-li tedy § 47 zákona č. 76/1922, že nároku na vdovský důchod pozbývá vdova, provdá-li se (lit. b) nebo pozbude-li čsl. státního občanství (lit. d), nastává ztráta nároku toho v případě provdání za cizozemce současně z obou těchto důvodů.
Tím padají veškeré konkluse, které činí stížnost z mylného předpokladu, že ztráta čsl. státního občanství nastává při provdání za cizozemce až po sňatku.
Mylným je však i náhled stížnosti, že by pozbytí čsl. státního občanství, nastalé u vdoby teprve po jejím provdání, nemělo žádných právních účinků s hlediska §u 47 cit. zákona.
Provdáním za čsl. státního občana nepozbývá totiž vdova veškerých nároků zaopatřovacích, neboť si podle §u 48 může vyhraditi právo na dosavadní vdovský důchod pro ten případ, že by znovu ovdověla, nebo může, zříkajíc se této výhody, přijmouti odbytné, — kdežto pozbytím čsl. státního občanství pozbývá bezpodmínečně veškerých nároků na vdovské zaopatření dle cit. zák. Pozbývá tedy ať současnou ať pozdější ztrátou čsl. státního občanství i podmínečného nároku, který jí vzešel dle ustanovení §u 48 z provdání za čsl. státního občana, t. j. nároku na event. příští vdovský důchod, tak i nároku na event. odbytné, jakožto ekvivalent případného důchodu vdovského, pokud jí ještě vyplaceno nebylo.
Poněvadž se, jak řečeno, pozbytím čsl. státního občanství pozbývá dle zákona bezpodmínečně veškerých nároků na vdovské zaopatření, neobživl by, jak se stížnost domnívá, nárok na vdovský důchod ani tenkráte, kdyby vdova provdavší se za cizozemce znovu ovdověla a pak čsl. státního občanství znovu nabyla.
Bylo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4876. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 72-74.