Ochrana státu

byla nově upravena zákony v sovětském Rusku a v Rakousku. Oba státy totiž pocítily potřebu ochránit svoje zřízení a zákonnou cestou upravit stíhání těch, kdo brojí proti základům státu.
V Rusku výkonný výbor ústředního sovětu publikoval nařízení o stíhání zrady vlasti. Je to nové slovo v sovětském státě, neboť dříve tam znali jen pojem protirevoluce. Nové nařízení určuje smrt zastřelením a zabavení jmění na ty občany, kteří nějak poškodili vojenskou moc státu. Je to trest hlavně na vyzvědačství, prozrazení státních tajemství, státu nepřátelská spolčení a spojení s nepřítelem. U vojenských osob jsou podmínky ještě přísnější, neboť se trestá i rodina vojína-zrádce, když neoznámila jeho činnost, ba i když o jeho činnosti nevěděla, byla však z ní hmotně podporována. Objevuje se tu jako trest také deportace do Sibiře — je vidět, že nové Rusko nezapomnělo na zvyky carského režimu.
V Rakousku byl nový zákon usnesen vládou a stanoveno jím, že státní zástupce má právo zakročit kdykoliv proti všem rušitelům pokoje. Hlavně však zákon formuluje zakročení proti podnikům je to odlesk chování Alpinky za revoluce protidollfussovské. Zaměstnavatelé, kteří se prohřeší, mají býti zbaveni koncesí a podniky uzavřeny, zaměstnanci pak okamžitě propuštěni a nahrazeni osobami »vlasti věrnými«. Zákon je vydán jen jako prostředek okamžité odpomoci vůči chování některých podniků, má vyjít opět z platnosti, až ho nebude třeba. čb.

Citace:

č. 8433. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 394-398.