NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Č. 10344.

Řízení před nss-em. — Učitelstvo: * Usnesení vlády z 18. prosince 1929 o poskytnutí záloh na požitky učitelů škol obecných (ludových) a měšťanských na Slov. a Podk. Rusi, jichž se týká § 1 odst. 2 zák. č. 104/26, ani intimace tohoto usnesení, která se stala výnosem min. škol. z 15. ledna 1930 č. j. 173416/29-1, resp. výnosem zemského úřadu v Užhorodě ze 13. února 1930 č. 6298/111 ai 1930, není rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 11. února 1933 č. 2332.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8630/30, 10074/32.
Věc: Ordinariát řecko-katolické eparchie Mukačevské (adv. Dr. Kar. Friedmann z Prahy) proti vládě a proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. r. K. Buzek) o požitky učitelů nestátních škol obecných a občanských na Podkarpatské Rusi.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: V sezení vlády konaném 22. prosince 1926 bylo usneseno, aby učitelům škol obecných (ludových) a měšťanských na Slov. a Podk. Rusi, jichž se týká § 1 odst. 2 učit. zák., byly od 1. ledna 1926 do odvolání, nejdéle však do konce června 1927, poskytnuty ze státních prostředků a na účet dosavadních vydržovatelů zálohy na zvýšení jejich služebních platů, zabezpečených jim vydržovateli školy a případně osobami třetími podle starých uherských předpisů do výše služebních platů, na které by měli nárok podle učitelského zákona, kdyby působili za stejných jinak okolností na školách státních téže kategorie. Pro výplatu těchto záloh jest použíti směrnic, které byly obsaženy ve vl. nař. č. 380/22, resp. č. 120/24. Platnost tohoto usnesení byla po uplynutí původně stanovené doby platnosti, t. j. po 30. červnu 1927, postupně prodlužována, a to usnesením vlády z 18. prosince 1929 na dobu od 1. ledna 1930 až do odvolání, nejdéle však do 31. prosince 1930, při čemž bylo výslovně dodáno, že se tak děje bez prejudice pro dovozování právních nároků proti státu, kterýžto dodatek byl také v dřívějších usneseních, jimiž platnost původního usnesení z 22. prosince 1926 byla prodlužována.
Min. škol. výnosem z 15. ledna 1930 uložilo svým referátům v Bratislavě a Užhorodě, aby o usnesení tom vyrozuměly všechny vydržovatele a správy nestátních škol, o jejichž učitele při těchto opatřeních jde, jakož i všechny příslušné církevní vrchnosti. To se stalo na Podk. Rusi výměrem zemského úřadu pro zemi Podkarpatoruskou z 13. února 1930.
Do zmíněného usnesení vládního z 18. prosince 1929, resp. výnosu min. škol. z 15. ledna 1930 stěžuje si ordinariát řecko-katolické eparchie Mukačevské, zastoupený Petrem G., mukačevským biskupem v Užhorodě.
Rozhoduje o stížnosti, musil se nss vzhledem k námitce relevované v odvodním spisu, jakož i z povinnosti úřední zabývati otázkou, zdali usnesení vlády z 22. prosince 1926, pokud se týče usnesení vlády z 18. prosince 1929, jímž platnost prvuvedeného usnesení byla prodloužena, resp. výnos min. škol. z 15. ledna 1930 možno považovati za rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss, a jsou-li tudíž dány předpoklady pro kogniční činnost nss-u.
Výraz »rozhodnutí neb opatření« podle § 2 zák. o ss jest podle ustálené judikatury terminus technicus. Výraz ten zahrnuje jen takové akty správní, jimiž správní úřad autoritativním způsobem deklaratorně určuje nebo konstitutivně upravuje právní situaci jednotlivce, a jež jsou proto vůči jednotlivci právní moci schopny. Z toho se podává, že nepodléhají kognici nss-u akty, které mají povahu pouhých interních poukazů nebo zmocnění. O takový případ právě jde. Z celého obsahu usnesení vlády z 18. prosince 1929, jakož i původního usnesení vlády z 22. prosince 1926 jde jasně, že vláda chtěla dáti podřízeným orgánům toliko instrukci, jakým způsobem mají postupovati při poskytování záloh učitelským osobám na účet vydržovatelů škol (srov. nál. Boh. A 8630/30, 10074/32).
Tato povaha pouhé instrukce nebyla změněna ani tím, že o tomto usnesení vlády k nařízení min. škol. byli vyrozuměni jednotliví vydržovatelé škol, kterým tím mělo býti pouze dáno na vědomost zmocnění udělené vládou školské správě, avšak nemělo a nemohlo býti již tím zasaženo do sféry subj. práv ani udržovatelů škol ani učitelstva. K tomu bylo by mohlo dojiti teprve aktem konkrétním, vyměřujícím, po případě odpírajícím platovou zálohu podle cit. usnesení vlády; teprve takovýto singulerní akt mohl by býti případně předmětem stížnosti k nss-u.
Z toho se podává, že ani napadená usnesení vlády, ani výnos min. škol. z 15. ledna 1930, intimovaný stěžujícímu si ordinariátu výnosem zem. úřadu v Užhorodě ze 13. února 1930, nejsou »rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. o ss, a jest proto stížnost do zmíněných aktů nepřípustná. — — —

Citace:

č. 10344. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 469-471.