Č. 12201.

Církevní věci. — Řízení před nss-em: I. Skutečnost, že v řízení o právní povaze hřbitova vystupoval jako strana pouze místní farář, nemění nic na legitimaci příslušného církevního ordináře ke stížnosti na nss. — II. Hřbitov konfesijní či komunální?
(Nález ze dne 11. prosince 1935 č. 20108/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1661/22, 2865/23, 2866/23, 3448/24, 4721/25, 6490/27, 6491/27, 7096/28, 7999/29, 10536/33 a j.
Věc: Dr. Leopold P., arcibiskup v O., proti ministerstvu školství a nár. osvěty (za zúč. obec Z. starosta František M.) o právní povahu hřbitova v Z.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Přípisem z 19. března 1885 oznámilo obecní představenstvo v Z. arcib. konsistoři v O., že podle nařízení okr. hejtmanství ve V. musí obec zříditi nový hřbitov a že pomýšlí na to, aby nový hřbitov byl katolický a tudíž aby byl též církevně vysvěcen. Knihovní vlastnictví hřbitova chce si obec podržeti, ale bez újmy práv farářů vzhledem ke katolickému rázu hřbitova, což snad nebude na překážku tomu, aby hřbitov byl církevně vysvěcen. Obecní výbor v Z. usnesl se pak ve schůzi 7. listopadu 1886, aby pozemek č. parc. 337/2 a 338/2, určený pro zřízení nového hřbitova, byl darován farnímu kostelu v Z. a do knihovního vlastnictví postoupen. O tom byla sepsána darovací smlouva z 20. prosince 1886. K žádosti obce Z. o schválení tohoto usnesení dal mor. zem. výbor usnesením z 22. ledna 1887 obci na srozuměnou, že by bylo možno schváliti upotřebení uvedených pozemků k rozšíření hřbitova v Z., kdyby tyto pozemky zůstaly majetkem obce a hřbitov byl odevzdán do správy obecní jako obecní zdravotní ústav. V řízení za účelem sestavení a doplnění hřbitovního řádu oznámil farář z.-ský osp-é ve V. zprávou z 3. září 1920, že hřbitov je majetkem polit, obce Z., je však posvěcen, tedy konfesijní, a farář má na hřbitově právo disposiční.
Podle hřbitovního řádu z 5. října 1920, schváleného osp-ou ve V., je majitelem hřbitova polit, obec Z., jíž přináleží správa hřbitova, dohlídka na něj, vůbec veškeré disposiční právo ve smyslu obč. zák. o nemovitém majetku; v záležitostech čistě církevních hřbitova a jeho poměrů se týkajících přináleží všechno právo faráři v Z. (§ 1). Hřbitov je zapsán jako majetek obce Z. v pozemkových knihách a po katoličku vysvěcen, takže hřbitov je konfesionální (§ 2).
Podáním z 15. září 1925 žádal farář v Z. osp-ou o schválení vykázání nového místa pro pohřbívání jinověrců na hřbitově v Z., vyhovujícího předpisu § 10 zák. o vzájemných poměrech nábožen. vyznání z r. 1925. V řízení o této žádosti prohlásila obecní rada v Z. usnesením z 3. října 1925, že hřbitov je obecní a že obecní rada žádá, aby všichni zemřelí bez rozdílu náboženského vyznání byli pohřbíváni v pořadí vedle sebe, načež usnesením obecního zastupitelstva v Z. z 12. dubna 1926 byl schválen nový hřbitovní řád, v němž hřbitov označen jako komunální a ustanovení o oprávněních faráře bylo vynecháno.
Faráž v Z. ve vyjádření ze 14. dubna 1926 poukázal na to, že hřbitov z.-ský byl posvěcen dne 23. ledna 1887 a od toho dne vykonává farář z.-ský právo disposiční na něm (t. j. přikazování hrobů) a uplatňuje právo to dosud, proti čemuž nebylo nikdy obcí nic namítáno. Když před 2 roky farář se rozhodl rozšířiti oddíl hřbitova pro dospělé částí oddílu pro dítky a oznámil svůj úmysl starostovi obce, aby to přednesl v obecní radě, tento s tím souhlasil s odůvodněním, že je to právo farářovo. Když v r. 1920 osp vyzvala farní a obecní úřad, aby předložily hřbitovní řád, učinil tak farní úřad; osp hřbitovní řád schválila a zaslala jej obecní radě, aby jej na příslušném místě dala vyvěsiti a dbala o jeho dodržování. Obec proti tomu nic nenamítala, čímž opět dala najevo, že uznává disposiční právo faráře ke hřbitovu. Teprve když farář podle § 10 zák. z 23. dubna 1925 č. 96 Sb. z moci svého disposičního práva přeložil místo pro pohřbívání jinověrců na místo přiměřenější a předložil tento návrh osp-é ke schválení, zvedl se proti dosavadnímu stavu odpor a v obec. zastupitelstvu usneseny změny hřbitovního řádu, které nejsou srovnatelný s konfesijním rázem hřbitova.
Osp ve Valašském Meziříčí pak výměrem ze 17. prosince 1926 konstatovala, že konaným šetřením bylo zjištěno, že hřbitov z.-ský na parc. č. 337/2 a stav. parc. č. 313 (umrlčí komora) v kat. obci Z. je podle pozemkové knihy vl. č. 339 majetkem obce Z., na tomto pozemku nevážnou žádné závazky, že správa hřbitova náleží obci z.-ské, a na základě těchto zjištěných skutečností rozhodla, že hřbitov v Z. je komunální.
Farář z.-ský podal z tohoto výměru odvolání, v němž tvrdil, že hřbitov v Z. je konfesionální, uváděje, že v Z. byl zařizován hřbitov jako katolický pro katolíky farnosti z.-ské ze Z. a S. Nekatolíci (protestanté) jak ze S., tlak i ze Z. byli vždy pohřbíváni na svém hřbitově v S. Podle podání představenstva v Z. k arcibiskupské konsistoři z 19. března 1885 projevilo obec. zastupitelstvo obce Z. vůli, aby nový hřbitov v Z. byl ryze katolický a že se zřetelem k tomu zachovává se právo příslušející ke hřbitovu katolickým farářům, i když vlastnictví k novému hřbitovu v pozemkové knize bude zapsáno pro obec Z. Že obec zřizovala hřbitov jako katolický je patrno také z usnesení obec. zastupitelstva ze 7. listopadu 1886 o tom, že obec odstupuje nový hřbitov, aby byl připsán k z.-skému kostelu. Toto věnování bylo orgány katolické církve přijato a nový hřbitov byl ve smyslu výnosu arcib. ordinariátu z 25. listopadu 1886 církevně vysvěcen. Tomuto věnování není nikterak na závadu výnos moravského zv-u z 22. ledna 1887, jímž se žádá, aby pozemky na rozšíření hřbitova v Z. zůstaly majetkem obce. Podle nálezu nss-u Boh. A 2865/23 a 2866/23 není knihovní vlastnictví obce na újmu věnování k účelům církve katolické.
V šetření konaném k příkazu zsp-é v Brně oznámila četnická stanice v Z., že hřbitov v Z. byl zřízen v r. 1886 a vysvěcen v r. 1887 místním řím.-kat. farářem Josefem O. Majitelem pozemkových parcel, na nichž je hřbitov zřízen, je politická obec Z. V inventáři farním není hřbitov ani zapsán, aspoň správce farního úřadu nemohl o tom podati zprávy. Na hřbitově jsou pohřbíváni od jeho zřízení a posvěcení občané ze Z. a z přifařené obce S.; hřbitov udržovala a udržuje obec Z. Hrobníka ustanovuje obec Z., právo vykazovati hroby katolíkům v těch případech, kde nejde o pohřbení v běžném pořadí, přísluší obci, o tom, má-li býti sebevrah pochován v oddělení pro katolíky nebo pro sebevrahy, rozhodoval místní farář; případ pohřbení jinověrce na hřbitově z.-ském se dosud nenaskytl, takže poukázání hrobu pro takový případ nestalo se dosud praktickým. Správu hřbitova, stanovení a vybírání poplatků, jakož i správu hřbitovního fondu vykonává obec Z.
Ob. rada v S. vyjádřila se v tom smyslu, že příslušníci církve katolické ze S. jsou vždy pochováváni na hřbitově v Z., poněvadž hřbitov v S. je hřbitovem církve evangelicko-českobratrské, a ježto od nepaměti byli vždy pohřbíváni na hřbitově v Z. bez jakýchkoli námitek; toto pochovávání na hřbitově v Z. se považovalo za samozřejmost, vypěstěnou dlouholetou tradicí.
Zsp v Brně výnosem z 29. srpna 1927 vyhověla odvolání faráře v Z. a vyslovila, že hřbitov v Z. je hřbitovem náboženským, k němuž disposiční právo přísluší římsko-katolickému úřadu v Z. Náboženskému rázu hřbitova nasvědčují tyto okolnosti: Ze spisů, zejména pak z připíšu ob. představenstva v Z. z 19. března 1885, adresovaného arcibisk. konsistoři v O., jakož i z protokolu o zasedání ob. zastupitelstva v Z. ze 7. listopadu 1886 je patrno, že obec Z. chtěla zříditi hřbitov, o který jde, jako příslušenství kostela, tedy jako hřbitov náboženský. Toto věnování bylo také arcib. konsistoří přijato, výrazem toho bylo pak posvěcení hřbitova podle obřadů církve římsko-katolické. Na hřbitově v Z. jsou zvláštní oddělení pro nekatolíky, zejména nekřtěňata a bezvěrče. Římskokatolickému farnímu úřadu příslušelo až posud právo poukazovati hroby zemřelým katolíkům, jinověrcům a osobám bez vyznání; farní úřad rozhodoval také o tom, má-li býti sebevrah pochován na katolickém oddělení či na místě pro sebevrahy. Rovněž ve hřbitovním řádě je hřbitov uveden jako hřbitov konfesijní (náboženský). Okolností, že hřbitov je připsán vlastnickým právem obci, není náboženská povaha jeho nikterak dotčena.
K odvolání obce Z. žal. úřad nař. výnosem z 21. května 1932 zrušil rozhodnutí zsp-é z toho důvodu, že podle výsledku konaného šetření nebylo prokázáno, že by hřbitov v Z., jenž nesporně náleží do knihovního vlastnictví obce, byl touto obcí pravoplatně věnován výhradně účelům církve římsko-katolické. Dále bylo náležitým šetřením úředně zjištěno, že darovací smlouva z 22. ledna 1887, na kterou se farní úřad v Z. odvolává, nebyla příslušným nadřízeným úřadem samosprávným schválena, takže právní platnosti nenabyla. Proto nelze také míti za prokázáno, že by hřbitov, o nějž jde, byl hřbitovem konfesijním.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí arcibiskupem Drem Leopoldem P., uvážil nss toto:
Zástupce zúčastněné strany obce Z. vznesl při veřejném ústním líčení námitku, jíž asi jest rozuměti v tom smyslu, že arcibiskup není legitimován ke stížnosti na nss v této věci, protože nevystoupil jako strana v administrativním řízení a že jeho stížnost jest opožděná. Nss nemohl se k tomuto stanovisku zúčastněné strany přikloniti. Nss zkoumá totiž legitimaci st-le v řízení před tímto soudem zcela samostatně a jest tuto legitimaci lišiti od procesní legitimace v řízení správním. Usnesením nss-u z 12. listopadu 1932 č. 13099/32 byla odmítnuta pro nepřípustnost stížnost podaná farářem v Z. ve věci právní povahy hřbitova v Z., poněvadž v této věci jest oprávněn vystupovati jako strana pouze příslušný ordinář církevní nebo jím zplnomocněný zástupce. Z toho plyne, že o legitimaci arcibiskupa o.-ckého k podání této stížnosti nemůže býti pochybnosti. Na tom nic nemění, že v administrativním řízení arcibiskup nevystupoval, a bylo by ostatně bylo věcí zúčastněné strany, aby nedostatek procesní legitimace faráře z.-ského vytýkala v odvolání, podaném z rozhodnutí zsp-é, což však zúčastněná strana neučinila.
Pokud pak jde o otázku včasnosti podání stížnosti, jest poukázati na to, že stížnost byla podána v 60denní lhůtě od dodatečného formálního doručení nař. výnosu arcib. konsistoři v O., které se stalo dne 13. ledna 1933, stížnost k nss-u byla podána dne 8. března 1933, tedy v 60denní lhůtě, stanovené k podání stížnosti v § 14 zák. o ss.
Ve stížnosti arcibiskupa o.-ckého namítá se nejprve, že v řízení před úřady správními nebylo šetřeno zásady slyšení stran, neboť v celém administrativním sporu nebyla stěžující si straně poskytnuta příležitost, aby ve sporné věci zaujala stanovisko; vyjádření faráře v Z. nemohou tento nedostatek sanovati.
Tuto vytýkanou procesní vadu neuznal nss vadou podstatnou, neboť se ve stížnosti na nss neuvádějí žádné nové skutečnosti, které nebyly uplatněny v řízení správním, nýbrž stížnost je založena jen na tom skutkovém materiálu, který ve správním řízení přednesl již farář z.-ský. Nebyla tedy vytýkaným nedostatkem slyšení st-li ztížena obrana před nss-em a nelze proto uznati onen nedostatek vadou podstatnou po rozumu ustanovení § 6 odst. 2 zák. o ss. Ostatně ze správních spisů, zejména z přípisu arcib. konsistoře z 28. července 1928, zaslaného zsp-é, jde najevo, že st-1 byl o sporu o právní povahu hřbitova v Z. informován.
V meritu pak stížnost vznáší před nss na spor otázku, zda hřbitov v Z. je hřbitovem obecním, tedy zdravotním ústavem komunálním ve smyslu předpisů zákonů zdravotnických, či zda jest ústavem církve řím.- katolické po rozumu zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. Je nesporno, že zřizovatelem a vlastníkem hřbitova z.-ského je obec Z., avšak tyto skutečnosti ještě nevylučují, že by hřbitov mohl míti povahu ústavu církevního. Podle ustálené judikatury nss-u (srov. Boh. A 1661/22, 2865/23, 2866/23, 3448/24, 4721/25, 6490/27, 7096/28 a j.) vyžaduje se k tomu, aby hřbitov (resp. bohoslužebná budova), založený obcí, se stal konfesijním hřbitovem katolickým, jednak platný projev vůle obce, věnovali hřbitov účelům církve katolické, jednak přijetí tohoto věnování příslušným zástupcem katolické církve. Toto přijetí se strany katolické církve projevuje se zpravidla benedikcí budovy (hřbitova), ale ta sama o sobě nestačí, není-li tu platného projevu vůle obce. Tento projev obce se nemusí podle judikatury nss-u (srov. Boh. A 2866/23, 6491/27, 7999/29) státi ryze formálním usnesením obec. zastupitelstva, nýbrž může se státi i mlčky konkludentním činem.
Není proto v daném případě samo o sobě rozhodujícím, že usnesení obec. zastupitelstva v Z. ze 7. listopadu 1886, jímž obec Z. projevila vůli pozemky určené ke zřízení hřbitova darovati farnímu kostelu v Z., nebylo schváleno moravským zv-em jako úřadem dohlédacím, kdyžtě, jak uvedeno, mohlo se věnování hřbitova účelům církve řím.- katolické státi projevem vůle obce prostřednictvím pouhých konkludentních činů.
Na takové konkludentní činy bylo během správního řízení v podáních faráře z.-ského opětně poukazováno a zsp ve svém rozhodnutí dospěla na základě některých z nich k závěru, že k věnování hřbitova obcí Z. kultovým účelům církve řím.-kat. skutečně došlo. Naproti tomu žal. úřad v nař. rozhodnutí vychází ze zjištění, že tu nebylo formálního aktu věnovacího k účelům církve řím.-kat. a zejména, že darovací akt obce z r. 1887 (recte z konce roku 1886) nedošel schválení dohlédacího úřadu, ale neuvedl, proč v oněch skutečnostech, v řízení uváděných, nespatřuje věnovací akt ve smyslu nahoře uvedeném, ani nedal najevo, které úvahy jej vedly k odchylnému hodnocení fakt, jež zsp považovala za konkludentní projevy vůle obce, věnovati hřbitov kultovým účelům církve řím.- katolické.
Tím žal. úřad nevyhověl požadavku, kladenému v § 70 odst. 1 v souvislosti s §em 82 vl. nař. č. 8/1928 Sb. o správ. řízení (platného podle jeho § 132 také na dnešní případ), že v odůvodnění jest nejen shrnouti výsledky řízení a uvésti právní posouzení věci, nýbrž případně uvésti i úvahy, jež rozhodovaly při oceňování důkazů.
Tento nedostatek nař. rozhodnutí bylo uznati za vadu podstatnou ve smyslu předpisu § 6 odst. 2 zák. o ss, neboť jím bylo nss-u — který, maje podle zákona jen pravomoc kasační, nemůže sám řečený nedostatek nař. rozhodnutí odstraniti — znesnadněno spolehlivé přezkoumání myšlenkového postupu, jímž žal. úřad dospěl k závěru, že platné věnování hřbitova z.-ského účelům církve římsko-katolické nebylo v řízení prokázáno, a nezbylo proto, než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 12201. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 683-687.