NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4374.

Stavební právo. — železniční právo: Železniční úřad, dávaje povolení k stavbě v požárním obvodu dráhy, není oprávněn vázati povolení toto podmínkou, že stavebník se vzdává nároků proti dráze na náhradu za všelikou škodu, která by na této stavbě a věcech v ní uložených trváním nebo provozem dráhy byla způsobena.
(Nález ze dne 31. ledna 1925 č. 10597/24.) Věc: Arnošt a Marie K. v Z. proti ministerstvu železnic (rada stát. drah Dr Jan Rataj, za zúčastněné Vítkovické horní a důlní těžařstvo Dr. Josef Raschka, adv. z Mor. Ostravy) o povolení k stavbě domu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud učinilo souhlas k zamyšlené stavbě závislým na podmínce, že se síle vzdají nároku na náhradu škody, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvod : St-lé podali v březnu 1923 u obecního úřadu v Z. žádost za povolení stavby obytného domu na parcelách č. 87 a 88, ležících při okresní silnici, po níž vede malodráha V.-Z. Stavba je vzdálena od kraje koruny dráhy 12 80 m. Na zadní straně je projektována dřevěná veranda. Zástupce dráhy s výhradou schválení min. žel. projevil při stav. komisi s projektem souhlas, budou-li splněny tyto podmínky: 1. budova včetně krytby bude provedena ohnivzdorně; 2. proti dráze nebudou zřízeny žádné vikýře. Na základě výsledků stav. komise obecní úřad výměrem z 27. března 1923 udělil žádané stav. povolení m. j. s podmínkou, že celá budova včetně krytby bude provedena ohnivzdorně a s výhradou souhlasu min. žel. ve smyslu § 99 prov. řádu žel. Plány, v nichž vyznačena dřevěná veranda, schváleny.
Min. žel., jemuž spis na to předložen, výnosem z 10. dubna 1923 oznámilo, že k provedení zamýšlené stavby, jež dle předloženého plánu nemá býti zřízena úplně ohnivzdorná, majíc dřevěnou verandu, svoluje pouze výjimečně a jen za té podmínky, že se stavebník zřekne za sebe a své právní nástupce v držení majetku náhrady za každou škodu, která by na této stavbě a věcech v ní uložených trváním neoo provozem dráhy povstala, a že tato podmínka bude doslovně pojata do stav. povolení.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost nepopírá, že min. žel. může na základě platných předpisů § 48 mor. stav. řádu, § 99 prov. řádu želez, z 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. ex 1852 a dekretu dvoř. kanceláře z 28. prosince 1843, Sb. z. pol, sv. 17 č. 137, odepříti se závazným účinkem souhlas k stavbě prováděné na blízku železnic, namítá však, že podle cit. ustanovení jest oprávněno učiniti tak jenom na ochranu veřejných zájmů požárně-policejních, nikoli však ve prospěch soukromých interesů podnikatele dráhy, jako učinilo v daném případě, podmiňujíc svoje svolení k provedení novostavby st-lů tím, že vzdají se svých eventuelních soukromoprávních nároků na náhradu škod, které by trváním nebo provozem dráhy na majetku jejich vzešly.
Tento základní názor stížnosti nss shledal správným. Kompetence min. žel., jež podle nynější organisace povoláno jest, aby vykonávalo vrchní dozor na provoz železnic, spolupůsobiti autoritativně při povolování staveb na blízku železnic, má v daném případě svůj legální podklad v ustanovení § 48 stav. řádu mor. z 16. června 1894 č. 64 z. z., jež upravujíc provádění staveb na želez, pozemcích a na blízku železnic odkazuje na předpisy v tom směru platné. Z těch přichází v úvahu v prvé řadě § 99 prov. řádu želez. z 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. ex 1852, jenž vymezuje ex professo právní postavení adjacentů dráhy, stanoví, že v okolí dráhy sousedé nesmějí prováděti zařízení a podnikati díla, jimiž by trvání dráhy nebo příslušenstva jejího nebo pravidelné a bezpečné používání jich bylo ohroženo nebo které by mohly působiti nebezpečí ohně; k změnám terénu, jimiž místo, kde změna má býti provedena, železničnímu majetku se přibližuje, dále k stavbám, které mají býti zřízeny v požárním obvodu dráhy, nutno vymoci si vždy předem povolení úřadu povolaného k vrchnímu dozoru na provoz železnic. V dalších dvou odstavcích zakazují se taková jednání a opatření, z nichž by mohlo vzejíti nebezpečí požáru nebo nebezpečí, že dráha bude zatarasena. Podobně dekret dvor. kanceláře z 28. prosince 1843 Sb. z. pol. sv. 17. č. 137, nařizuje, že stavby, které mají býti nově postaveny do vzdálenosti 30 sáhů od koruny dráhy, musí býti ohnivzdorně zřízeny nebo jinak proti nebezpečí ohně opatřeny, pročež zejména na straně k dráze otvory ve střechách nesmí se vůbec zřizovati nebo se musí zasklíti nebo jinak pevně uzavříti.
Z cit. předpisů jest patrno, že ve všech uvedených směrech jde výhradně o to, zameziti a odstraniti vše, co by mohlo způsobiti nebezpečí požáru v okolí dráhy nebo čím by stav dráhy a pravidelný a bezpečný provoz na ní byl ohrožen. Jinými slovy řečeno, jde o policejní ochranu jednak želez, zařízení a provozu, jednak o požárně-policejní zabezpečení staveb v okolí dráhy. Adjacenti jsou povinni zdržovati se všeho, co by do existence a provozu dráhy mohlo rušivě zasáhnouti, jakož i všelikých zařízení, jež mohou způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí požáru na jejich vlastním majetku. Potřebou policejní ochrany jednak železnice samé, jednak jejího okolí před nebezpečím požáru jest odůvodněna, ale také co do svého rozsahu vymezena kompetence želez, úřadu vyhrazená uvedenými předpisy při stavbách v požárním obvodu dráhy.
Z toho plyne důsledně, že želez, úřad, rozhoduje o tom, má-li k takové stavbě uděliti či odepříti svolení, jest omezen jenom na ohledy policejní ochrany želez, podniku a jeho okolí a že tedy vybočuje z mezí dovoleného mu uvažování, dává-li se vésti při svém rozhodování ohledy jinými.
Není-li však želez, úřad oprávněn povolení k stavbě v požárním obvodu dráhy z důvodů ležících mimo rámec policie želez, odepříti, nelze mu přiznati ani oprávnění, aby, dávaje takové povolení, vázal je podmínkou z onoho rámce vybočující. Neboť uděluje souhlas k stavbě vyslovuje tím implicite, že z policejních důvodů proti stavbě není námitek. Není-li však s hlediska želez, policie proti stavbě závady, má adjacent vůči želez, úřadu nárok na udělení souhlasu k stavbě, a želez, úřad — jehož kompetence vztahuje se právě jen na ochranu oněch zájmů policejních — dopouští se nezákonného omezování právní sféry adjacenta, ukládá-li mu ve formě výhrady ke stav. povolení připojené další omezení, jež s ochranou zájmů požárně-policejních nijak nesouvisejí.
Nelze tedy shledati zákonným, jestliže želez, úřad svůj souhlas k stavbě na blízku dráhy váže podmínkou, že stavebník vzdá se svých soukromoprávních nároků proti želez. podniku na náhradu škod, které by trváním nebo provozováním dráhy vznikly na jeho majetku. Neboť ustanovení takové, hájíc materielních zájmů želez, podnikatele, — které ostatně nelze ani považovati za zájem veřejný (srov. nál. nss-u Boh. 2029 adm.), jde přes meze policejní ochrany veřejného zájmu předpisy svrchu uvedenými kompetenci železn. úřadů přikázané, a ukládajíc adjacentu, aby se zřekl určitých soukromých práv, jež mu po zákonu vůči železn. podnikateli příslušejí, na prospěch železn. podnikatele, ukládá mu závazek, který zřetely policie železniční odůvodniti nelze.
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jest stížností bráno v odpor, t. j. pokud souhlas železn. úřadu činí závislým na podmínce svrchu uvedené, v základě § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 4374. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 322-325.